IV.ÚS 2153/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2153/23 ze dne 24. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., zastoupeného JUDr. Adamem Novákem, Ph.D., advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2023 č. j. 15 Co 72/2023-336, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. I. J., 2. N. Č., a 3. nezletilé N. Č., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2022 č. j. 41 P 9/2011-303 změnil svůj rozsudek ze dne 23. 11. 2010 č. j. 25 Nc 560/2010-18 a svěřil 2. vedlejší účastnici (tehdy nezletilou) do střídavé péče stěžovatele (dále též "otec") a 1. vedlejší účastnice (dále též "matka") s tím, že v péči matky bude 2. vedlejší účastnice v lichém týdnu a v péči otce v sudém týdnu. Soud stanovil den, čas a místo předání (výrok I). Stěžovateli stanovil povinnost přispívat na výživné pro 2. vedlejší účastnici částkou 8 000 Kč měsíčně, počínaje ode dne 1. 10. 2022. Dluh na výživném otci nevznikl (výrok II). Výrokem III stanovil matce povinnost přispívat na výživné pro 2. vedlejší účastnici částkou 2 000 Kč měsíčně, počínaje ode dne 1. 10. 2022. Dluh na výživném od 1. 10. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 4 000 Kč byla matka povinna zaplatit otci nejpozději do tří dnů od právní moci rozsudku. Těmito dvěma výroky o výživném změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 17. 5. 2021 č. j. 41 P 9/2011-174 v části III, týkající se výživného pro (tehdy nezletilou) 2. vedlejší účastnici. Návrh na změnu hrazení výživného pro nezletilou 3. vedlejší účastnici zamítl (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). Soud zhodnotil, že původní úprava o svěření tehdy ještě nezletilé 2. vedlejší účastnice do výlučné péče matky již není funkční, neboť 2. vedlejší účastnice v květnu 2022 fakticky utekla po nepohodě s matkou a jejím partnerem k otci. Vzal v potaz jak názor 2. vedlejší účastnice, tak vzdálenost bydlišť obou rodičů, schopnost každého z rodičů o 2. vedlejší účastnici pečovat, a absenci komunikace mezi rodiči. Ačkoli jak opatrovníkovi, tak obvodnímu soudu na prvním jednání 2. vedlejší účastnice sdělila, že si přeje výlučnou péči otce, od data prvního jednání před obvodním soudem, tj. od října 2022 fakticky probíhala střídavá péče. Obvodní soud proto svěřil 2. vedlejší účastnici do střídavé péče obou rodičů. Při rozhodování o výši vyživovací povinnosti obou rodičů soud zohlednil, že od posledního rozhodnutí se osobní a majetkové poměry každého z rodičů podstatně nezměnily, přihlédl k rozdílným příjmům otce (98 000 Kč měsíčně) a matky (13 528 Kč měsíčně), včetně finanční podpory matky jejími rodiči, zdravotním obtížím matky, výdajům matky na hrazení různých potřeb 2. vedlejší účastnice a k nutnosti zachování stejné životní úrovně dítěte s každým z rodičů. Soud přihlédl k tomu, že v roce 2021 matka podala na otce návrh na exekuci pro nedoplatek výživného, který otec již uhradil, a že v době faktické péče o 2. vedlejší účastnici otec platil i nadále výživné stanovené předchozím rozsudkem. Konečně shledal, že výdaje 2. vedlejší účastnice související se sportem na vrcholové úrovni se od doby posledního rozhodnutí snížily. 3. K odvolání stěžovatele proti výrokům II, III a IV rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že vyživovací povinnost otce pro 2. vedlejší účastnici za období od května do září 2022 se nestanovuje. Od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 zvýšil výši vyživovací povinnosti otce na částku 10 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 stanovil výši vyživovací povinnosti pro 2. vedlejší účastnici částkou 9 000 Kč měsíčně. Konstatoval, že dluh na výživném otci nevznikl (výrok I). Výroky III a IV rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Uzavřel, že o nárocích otce, týkajících se vyčíslení spotřebovaného výživného, vrácení nespotřebovaného výživného a přeplatku z exekučního řízení, není možné rozhodnout s ohledem na předmět řízení. Městský soud zohlednil snížení příjmu otce od počátku roku 2023. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces, jelikož obvodní soud nerozhodl o jeho návrhu na vyúčtování výživného a městský soud ho odkázal do jiného řízení. Stěžovatel zastává názor, že vyúčtování spotřebovaného výživného musí být součástí opatrovnického řízení, protože jde o informace týkající se výživy nezletilého dítěte. Bez toho nemůže stěžovatel určit, kolik bylo spotřebováno, a být v řízení o návrhu na vrácení výživného plně úspěšný. 5. Rovněž bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, poněvadž městský soud nestanovil matce dluh na výživném od května do září 2022 a zároveň zvýšil výživné hrazené otcem k rukám matky. A to i přesto, že 2. vedlejší účastnice bydlela od května do září 2022 a poté od března 2023 fakticky opět pouze u stěžovatele a jeho výdělkové poměry se snížily od počátku roku 2023 o 30 %. Stěžovatel brojí i proti dokazování, neboť obecné soudy nepřezkoumávaly špatný zdravotní stav matky a její výdělkové schopnosti. 6. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu v celém rozsahu, proti výroku II v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok IV rozsudku obvodního soudu, ani proti nákladovému výroku V stěžovatel žádné argumenty neuvádí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody. Interpretace a aplikace zákonných a podzákonných právních norem, které nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, pak znamenají porušení základního práva či svobody. K tomu však v posuzované věci nedošlo. 9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. 10. Podle zákonných pravidel oba z rodičů přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (viz § 913 a 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. nález ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 511/05 (N 61/40 SbNU 593); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Při rozhodování soudu o určení výživného je pak soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného. Ústavní soud zároveň ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl, že posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možn