IV.ÚS 2155/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2155/21 ze dne 22. 2. 2022 N 25/110 SbNU 262 Stanovení tarifní hodnoty v řízení o určení neúčinnosti právního jednání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Bílé Karpaty, s. r. o., sídlem Františka Diviše 944, Praha 22 - Uhříněves, zastoupené Mgr. Jiřím Wytrzensem, advokátem, sídlem U Mlýnského kanálu 699/20, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2021 č. j. 16 Co 178/2021-226, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Ivana Martinči a Ing. Petera Markulince, zastoupených JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2021 č. j. 16 Co 178/2021-226 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 37 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2021 č. j. 16 Co 178/2021-226 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, z napadeného rozhodnutí a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 9 C 85/2019 se podává, že vedlejší účastníci se žalobou domáhali, aby obvodní soud vydal rozsudek jednak o tom, že postoupení pohledávky ve výši 625 523 Kč za obcí Holubice učiněné na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 uzavřené mezi obchodní společností Highest Investment, a. s., a stěžovatelkou je vůči vedlejším účastníkům právně neúčinné, jednak aby uložil stěžovatelce povinnost vydat vedlejším účastníkům prospěch, který získala v důsledku postoupení pohledávky ve výši 625 523 Kč, a nahradila jim náklady řízení. Na základě výzvy obvodního soudu vedlejší účastníci upřesnili žalobní návrh a navrhli vydání rozsudku, kterým by bylo vysloveno, že postoupení uvedené pohledávky je vůči nim právně neúčinné, a pro případ, že by bylo v průběhu řízení prokázáno, že došlo ve specifikovaném období ke snížení postižené pohledávky nebo k jejímu zániku v důsledku plnění poddlužníka stěžovatelce, aby bylo vysloveno, že postoupení předmětné pohledávky je vůči nim právně neúčinné a že stěžovatelka je povinna vydat vedlejším účastníkům plnění ve výši 625 523 Kč, které získala v důsledku postoupení pohledávky. Obvodní soud po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 17. 2. 2021 č. j. 9 C 85/2019-194 žalobu vedlejších účastníků o určení neúčinnosti smlouvy zamítl (I. výrok), zamítl i žalobu o zaplacení částky 625 523 Kč (II. výrok) a uložil vedlejším účastníkům povinnost zaplatit stěžovatelce společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 96 186,40 Kč (III. výrok). Zamítnutí žaloby odůvodnil zjištěním, že vedlejší účastníci nedostáli své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti (v souladu s poučením poskytnutým jim soudem) a neunesli břemeno tvrzení, že postupitelka měla úmysl zkrátit jejich nároky, že stěžovatelce byl tento úmysl znám, že předmětný úkon vedl ke zmenšení majetku dlužníka, a to má za následek, že vedlejší účastníci nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z jeho majetku. Výrok III o nákladech řízení odůvodnil obvodní soud odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") s ohledem na úspěch stěžovatelky ve sporu. Soudem určená výše náhrady nákladů řízení 96 186,40 Kč představuje soudní poplatek 2 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem, které tvoří odměna počítaná z tarifu 625 523 Kč, hotové výdaje a 21% DPH, přičemž obvodní soud přiznal odměnu za 7 úkonů právní služby po 10 820 Kč. 3. Proti III. výroku rozsudku obvodního soudu podali vedlejší účastníci odvolání a navrhli jeho změnu tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 13 068 Kč. Namítli mimo jiné, že obvodní soud nesprávně zahrnul do náhrady nákladů řízení soudní poplatek ze žaloby 2 000 Kč, dále že obvodní soud nesprávně vyšel z tarifu 625 523 Kč, ač měl postupovat podle § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a vyjít z tarifní hodnoty 10 000 Kč, neboť předmětem řízení bylo určení relativní neúčinnosti právního jednání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením změnil III. výrok rozsudku obvodního soudu tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 12 160,50 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (I. výrok) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč (II. výrok). Městský soud považoval námitku týkající se tarifní hodnoty, ze které má být odměna určena, za důvodnou, protože předmětem řízení bylo právo vedlejších účastníků dovolat se neúčinnosti smlouvy, která podle nich zkracovala uspokojení jejich pohledávky, což je právo, jehož hodnota není sama o sobě vyjádřitelná ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Městský soud dodal, že obdobně, je-li například předmětem řízení právo dovolat se neúčinnosti smlouvy o darování nemovitosti, též není tarifní hodnota určována cenou nemovitosti. Vedlejší účastníci sice zformulovali svůj požadavek do dvou výroků, a to určovacího a výroku na vydání plnění, ovšem druhý výrok na plnění podle městského soudu představuje faktickou realizaci neúčinnosti právního jednání v podobě vydání nabytého plnění (§ 595 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Městský soud shrnul, že předmět řízení byl jeden, bylo jím právo vedlejších účastníků dovolat se neúčinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, k tomuto právu se také stěžovatelka v řízení vyjadřovala, k tomuto bylo vedeno dokazování (především k úmyslu dlužníka zkrátit vedlejší účastníky jako věřitele a vědomosti druhé strany o tomto úmyslu) a o něm obvodní soud zamítavě rozhodl primárně s odůvodněním, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nebyl prokázán. Stěžovatelce tak náleží náhrada nákladů řízení za šest úkonů právní služby. Správná výše náhrady nákladů řízení činí celkem 12 160,50 Kč a představuje ji odměna za pět úkonů právní služby po 1 500 Kč a za jeden úkon právní služby po 750 Kč, šest režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť vedlejší účastníci byli v odvolacím řízení úspěšní. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka nesouhlasí s určením výše nákladů řízení s využitím tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, odůvodněným tím, že ve sporu šlo o nárok penězi neocenitelný. Takový výklad není podle stěžovatelky správný a jeho aplikace zakládá porušení ústavně zaručených práv, neboť stěžovatelce bylo upřeno právo na přiznání řádné náhrady nákladů řízení, a tedy právo na soudní ochranu, dále právo na nabývání majetku, jakož i právo na zastoupení v soudním řízení. Stěžovatelka poukazuje na to, že vedlejší účastníci celé řízení vedené proti ní pojali výlučně šikanózně, a proto musela vynaložit nemalé náklady na právní zastoupení, aby čelila těmto účelovým útokům. I z tohoto důvodu je podle ní absurdní, přiznal-li jí městský soud náhradu nákladů ve výši určené v napadeném usnesení, když primárním účelem vedlejších účastníků bylo získání částky 625 523 Kč. 5. Podle stěžovatelky jí musí náležet náhrada ve výši 10 820 Kč za jeden úkon právní služby, neboť hodnota plnění činí 625 523 Kč, jde tedy o plnění, které je možné penězi ocenit podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Vedlejší účastníci ostatně v petitu žaloby uvádějí hodnotu pohledávky, u jejíhož postoupení se domáhají určení neúčinnosti. Stěžovatelka poukazuje na to, že vedlejší účastníci v žalobním návrhu i ve svých dalších vyjádřeních uplatňovali dva nároky, což plyne jak z obsahu žaloby, tak i z obsahu rozsudku obvodního soudu, protože obvodní soud zamítl oba žalobní návrhy I. a II. výrokem, tedy jak žalobu směřující na neúčinnost právního jednání, tak i žalobu na zaplacení částky 625 523 Kč. Bylo na vedlejších účastnících, jak budou petit formulovat, požadovali-li dva vedle sebe stojící nároky, byť případně určitým způsobem podmíněné, je nutno tímto způsobem postupovat i při výpočtu náhrady nákladů řízení. 6. V další části ústavní stížnosti, s využitím odkazů na nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 538/10 (N 54/60 SbNU 671) a ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 (N 100/23 SbNU 23), stěžovatelka dovo