IV.ÚS 2158/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2158/16 ze dne 13. 6. 2017 N 99/85 SbNU 655 Nerespektování kasační závaznosti nálezů Ústavního soudu ze strany obecných soudů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 13. června 2017 sp. zn. IV. ÚS 2158/16 ve věci ústavní stížnosti B. S., zastoupeného Mgr. Pavlem Douchou, advokátem, se sídlem Údolní 33, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2016 č. j. 59 Co 19/2015-129, kterým bylo v řízení o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte potvrzeno prvostupňové rozhodnutí o ustanovení opatrovníka stěžovatelovu nezletilému synovi, a návrhu, aby krajskému soudu byla uložena povinnost uhradit stěžovateli náklady řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2016 č. j. 59 Co 19/2015-129 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2016 č. j. 59 Co 19/2015-129 se ruší. III. Krajskému soudu v Brně se ukládá, aby stěžovateli zaplatil ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí Ústavního soudu náklady řízení ve výši 3 146 Kč. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo v řízení o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 9. 2014 č. j. Nc 2572/2014-2, jímž byl nezletilému synovi stěžovatele ustanoven jako opatrovník orgán sociálně-právní ochrany dětí, Městský úřad Uherské Hradiště. 2. Stěžovatel dále požaduje, aby Krajskému soudu v Brně bylo podle § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uloženo nahradit mu náklady spojené s jeho zastoupením v řízení před Ústavním soudem ve výši 3 146 Kč, tj. za dva úkony právní služby po 1 000 Kč podle ustanovení § 7 bodu 3 ve spojení s § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytovaní právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, ve spojení s § 11 písm. a) a d) advokátního tarifu, dále náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (2x 300 Kč), to vše navýšené podle § 14a odst. 1 advokátního tarifu o 21% DPH. 3. Z obsahu napadeného rozhodnutí, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud nálezem ze dne 23. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1244/15 (N 222/79 SbNU 569) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele, kterou se tento stěžovatel rovněž domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. Nc 2572/2014-2 ze dne 29. 9. 2014, potvrzeného rozhodnutím Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 59 Co 19/2015-68 ze dne 22. ledna 2015, tedy téhož usnesení, kterým byl ustanoven nezletilému synovi stěžovatele jako opatrovník orgán sociálně-právní ochrany dětí, Městský úřad Uherské Hradiště. Ústavní soud uvedené ústavní stížnosti vyhověl a věc byla soudu vrácena k novému rozhodnutí, neboť krajský soud se věcně nezabýval odvolací argumentací stěžovatele, který namítal, že za Městský úřad Uherské Hradiště jednala zaměstnankyně, která je blízkou přítelkyní matky a která s ní sedí v jedné kanceláři. 4. Nyní projednávanou ústavní stížností napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2016 č. j. 59 Co 19/2015-129, kterým bylo usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. Nc 2572/2014-2 ze dne 29. 9. 2014 opět potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že se nemůže zabývat námitkou podjatosti stěžovatele uplatněnou vůči jmenovanému opatrovníkovi jako kolektivnímu orgánu státní správy, neboť námitka podjatosti může směřovat v soudním řízení toliko vůči soudci, přísedícím, zapisovateli nebo jinému zaměstnanci soudu, jakož i vůči znalci nebo tlumočníkovi (§ 14 odst. 1 o. s. ř., § 17 o. s. ř.), a nikoliv vůči jmenovanému opatrovníkovi. Opatrovník, respektive jím pověřený zaměstnanec, vystupuje v daném řízení jako úřední osoba ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a proto je nutné podjatost opatrovníka namítat podle § 14 správního řádu, podle kterého o námitce podjatosti úřední osoby rozhoduje její představený. Stěžovatelem uplatněný odvolací důvod proto byl právně irelevantní. K závěrům nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1244/15 se krajský soud nijak nevyjádřil. II. 5. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení krajského soudu a usnesení zrušené ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1244/15 jsou obsahově téměř identická, liší se jen v datu, jednacím čísle a jménu asistentky soudce zodpovědné za písemné znění soudního rozhodnutí. Právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu nyní napadené usnesení absolutně ignoruje. Stěžovatel dále odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 4/06 ze dne 20. 3. 2007 (N 54/44 SbNU 665), IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465), Pl. ÚS 9/06 ze dne 2. 6. 2009 (N 126/53 SbNU 577), I. ÚS 77/97 ze dne 18. 11. 1998 (N 142/12 SbNU 317)], z níž vyplývá závaznost ústavněprávního názoru Ústavního soudu. Stěžovatel zmiňuje, že postupem soudu dochází k bezdůvodným průtahům v řízení a předkládá totožnou argumentaci jako v případě jeho úspěšné ústavní stížnosti. 6. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížností, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat. III. 7. Okresní soud v Uherském Hradišti ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že až do odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka mu nebylo známo, že matka nezletilého pracuje na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. 8. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí se skutečně nevypořádává s dřívějším nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1244/15 způsobem, který by odůvodňoval odklon od zde vysloveného závazného právního názoru, a tedy v této podobě nemůže obstát. 9. Vedlejší účastnice se k podané ústavní stížnosti nevyjádřila, a Ústavní soud s ní proto jako s účastníkem řízení nejednal. 10. Městský úřad Uherské Hradiště se rovněž k ústavní stížnosti nevyjádřil. 11. Stěžovatel možnosti repliky k vyjádřením Okresního soudu v Uherském Hradišti a Krajského soudu v Brně nevyužil. IV. 12. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 13. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování. V. 14. Ústavní soud předesílá, jak ustáleně judikuje, že je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému porušení principů obsažených v Listině, opravňujícímu zásah Ústavního soudu, došlo. 15. Ústavní soud nejdříve uvádí, že se znovu nezabýval vlastní problematikou ustanovení konkrétního opatrovníka a možností stěžovatele vznášet proti rozhodnutí o jeho ustanovení námitky, neboť tato otázka byla podrobně projednána v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1244/15, přičemž jeho závěry, podle nichž bylo rozhodnutím krajského soudu porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, jsou s ohledem na nezměněný stav věci pro IV. senát Ústavního soudu závazné. Ústavní soud pouze ve stručnosti připomíná, že v tomto nálezu byl vysloven závěr, podle něhož "pochybnost o schopnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí řádně hájit nejlepší zájem dítěte může vzniknout, vystupuje-li jako kolizní opatrovník v řízení před soudem, mezi jehož účastníky je i rodič - zaměstnanec tohoto orgánu sociálně-právní ochrany dětí". Dále uvedl, že vystupuje-li kolizní opatrovník v řízení nikoliv v zájmu opatrovance, ale v zájmu některého z dalších účastníků řízení, dochází k zásahu do práv opatrovance, neboť není řádně zastoupen. Zároveň tím doch