IV.ÚS 2163/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2163/23 ze dne 21. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou, sídlem Pekařská 658, Kladno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 č. j. 55 Co 79/2023-2262, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. Ch., zastoupeného Mgr. Magdalenou Vašinkovou, advokátkou, sídlem Skřivanova 337/7, Brno, a nezletilého O. K., zastoupeného opatrovníkem Úřadem městské části Praha 9, sídlem Sokolovská 14/324, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do střídavé péče rodičů. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 26 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádaných listin ze spisu sp. zn. 6 P 112/2017, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2022 č. j. 6 P 112/2017-2190 svěřil nezletilého do střídavé péče obou rodičů, a to tak, že v péči prvního vedlejšího účastníka (dále též jen "otec") bude nezletilý vždy od pátku sudého kalendářního týdne od ukončení školního vyučování do pátku lichého kalendářního týdne do ukončení školního vyučování, v péči stěžovatelky (dále též jen "matka") pak od pátku lichého kalendářního týdne od ukončení vyučování do pátku sudého kalendářního týdne do ukončení vyučování s tím, že k předání nezletilého dojde v místě školského zařízení, které nezletilý navštěvuje. Nebude-li předání ve školském zařízení možné, rozhodl obvodní soud, že k předání nezletilého dojde v pátek v 13.00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče končí (výrok I). Dále upravil obvodní soud speciální prázdninový režim pro jarní, velikonoční, letní, podzimní a vánoční prázdniny (výrok II). Otci stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilého ve výši 18 000 Kč, z toho 12 000 Kč k rukám matky a 6 000 Kč na tvorbu úspor na spořicí účet na jméno nezletilého (výrok III). Matce stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilého ve výši 6 000 Kč (výrok IV). Návrh matky na zvýšení výživného otci na nezletilého zamítl (výrok V). Výroky I až III tak změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 12. 6. 2019 č. j. 6 P 112/2017-892 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 11. 2019 č. j. 55 Co 336, 337/2019-1050 (výrok VI). Rodičům uložil povinnost úhrady nákladů na znalečné (výrok VII) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok VIII). 3. K odvolání obou rodičů městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ze dne 10. 11. 2022 v celém rozsahu změnil. Nezletilého svěřil do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude vždy po dobu 14 dnů od pátku sudého kalendářního týdne od skončení školní výuky, kdy nezletilého ze školy vyzvedne, do pátku následujícího po uplynutí 14 dnů do začátku školní výuky, kam nezletilého předá; v péči otce bude po dobu následujících 14 dnů od pátku od skončení školní výuky, kdy nezletilého ze školy vyzvedne, do pátku následujícího po uplynutí 14 dnů do počátku školní výuky, kam nezletilého předá (výrok I). Změnil rovněž rozvržení péče rodičů pro dobu jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin včetně míst a časů převzetí nezletilého vázaných vyjma letních a části vánočních prázdnin na konec a začátek školní výuky (výrok II). Výrokem III stanovil, že nebude-li nezletilý v době určené k předání ve škole, k předání a převzetí dojde v 8.00 hod. jeho vyzvednutím v bydlišti rodiče, kde se nachází. Otci stanovil vyživovací povinnost ve výši 20 000 Kč měsíčně tak, že částku 10 000 Kč uhradí k rukám matky a částku 10 000 Kč na účet vedený na jméno nezletilého; matce stanovil povinnost platit na výživu nezletilého částku 7 000 Kč měsíčně k rukám otce (výrok IV). Matce uložil povinnost nahradit náklady na znalečné (výrok V). Nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI). Rozhodl, že napadeným rozsudkem se mění rozsudek obvodního soudu ze dne 12. 6. 2019 č. j. 6 P 112/2017-892, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 20. 11. 2019 č. j. 55 Co 336, 337/2019-1050. Tehdy byl nezletilý soudy svěřen do výlučné péče matky. 4. Městský soud, ač shodně s obvodním soudem shledal podmínky pro střídavou péči rodičů, vzal za prokázané velmi vypjaté až antagonistické vztahy rodičů bez možnosti dospět k dohodě. Shledal proto jako vhodnější úpravu střídání péče po 14 dnech. Nezletilému tak snížil zátěž způsobenou stěhováním a dal prostor oběma rodičům dlouhodoběji na nezletilého působit a být rodiči. Úpravou sledoval zklidnění režimu pro nezletilého, ale i zklidnění konfliktu mezi rodiči minimalizací jejich kontaktu. Tomu odpovídala i úprava vyzvedávání a předávání nezletilého především ve škole. Současně se městský soud vypořádal s opakovanými výhradami matky k jejímu finančnímu a časovému omezení, které pro ni plyne z docházky nezletilého do soukromé školy. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nezjistily řádně příjmy vedlejšího účastníka, který dosahuje vyšších než tvrzených příjmů, a vedly dokazování i přes její aktivitu a předkládání důkazů ledabyle. Nezohlednily mnohonásobný nárůst výdajů na nezletilého s nástupem do soukromé školy, a to s ohledem na dojezdovou vzdálenost a nadstandardní požadavky školy na vybavení a stravu. Nedostály své povinnosti plynoucí z nálezů ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. II. ÚS 3094/16 (N 144/86 SbNU 445) a ze dne 10. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 2073/17 (N 5/88 SbNU 79). Proto rozhodnutí městského soudu představuje libovůli v soudním rozhodování, tj. porušuje právo stěžovatelky na soudní ochranu. 6. Stěžovatelka dále tvrdí, že rozhodnutí městského soudu je překvapivé a zasahuje do jejího práva na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Městský soud nezjišťoval podmínky u stěžovatelky, včetně časové zátěže dopravy nezletilého do školy a návratu zpět do práce, a bez dalšího stanovil čtrnáctidenní cyklus střídavé péče. Znemožnil tak matce vykonávat práci na plný úvazek, neboť není schopna současně vykonávat práci a pečovat o děti. 7. Konečně podle stěžovatelky porušil městský soud její právo na péči o dítě a jeho výchovu. Rozhodnutí omezuje právo stěžovatelky vychovávat děti v rámci jedné rodiny a narušuje rodinné vazby nezletilého na polorodé starší sourozence (zletilého bratra žijícího v jiné domácnosti a nezletilou sestru žijící u matky) a děti partnera matky, s nimiž se setkával v rodině matky v době, kdy byl v péči matky. Nezletilý tak bude mít jiný režim péče než zbývající děti. Tím se zkomplikuje i plánování rodinných akcí a celý režim péče o děti a jejich výchovy v rodině stěžovatelky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud usnesením ze dne 3. 10. 2023 jmenoval opatrovníkem nezletilého pro řízení Úřad městské části Praha 9. 10. Ústavní soud si podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal k ústavní stížnosti vyjádření městského soudu a vedlejších účastníků. 11. Městský soud uvedl, že účastníci nebyli výslovně poučeni o možnosti změny intervalu střídavé péče a nenavrhovali jej. Městský soud nicméně odkázal v této souvislosti na § 26 a 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Uzavřel, že i sama stěžovatelka vznesla námitku, že týdenní interval jí nevyhovuje, delší interval proto má být pro rodiče výhodnější, aby si mohli zajistit plynulejší výkon výdělečné činnosti. Vnímá-li jej stěžovatelka naopak jako omezení, jde o dopad samotného rodičovství. Cílem úpravy proto byla větší plynulost péče a omezení četnosti střídání. 12. Vedlejší účastník se ztotožnil se závěry obecných soudů. Uvedl, že námitky stěžovatelky týkající se zajištění dopravy dítěte a potřeb souvisejících se školní do