IV.ÚS 2165/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2165/23 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Svobodové, zastoupené JUDr. Petrem Jindřichem Syrovátkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Italská 2581/67, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku I rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1764/2022-422 ze dne 18. května 2023, části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 394/2021-386 ze dne 23. února 2022, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 59/2016-351 ze dne 14. září 2021, a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 59/2016-351 ze dne 14. září 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Mgr. Petry Kallisty, zastoupené Mgr. Svatoplukem Šplechtnou, advokátem, sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelka nemá právo na placení nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah rozhodnutí obsahujících napadené výroky 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem podle § 83 zákona o Ústavním soudu bude platit stát. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisového materiálu se podává, že stěžovatelka dne 21. května 2014 požádala Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro sepis žaloby a zastupování v soudním řízení. Návrh ze dne 21. května 2014 odůvodnila tak, že se ocitla v těžké životní situaci, neboť jí byly protiprávně zničeny veškeré movité věci. Obvodní soud usnesením č. j. 11 Nc 501/2014-11 ze dne 26. srpna 2014 stěžovatelku v plném rozsahu osvobodil od soudních poplatků pro řízení o náhradě škody za zničené movité věci (výrok I) a ustanovil jí pro řízení o náhradu škody k ochraně jejích zájmů advokátku JUDr. Lenku Smolíkovou, LL.M. (výrok II). 3. Stěžovatelka, zastoupená JUDr. Lenkou Smolíkovou, LL.M., dne 19. února 2016 podala u obvodního soudu žalobu, jíž se domáhala zaplacení částky 2 300 000 Kč z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy po panu Ondřeji Kaprhálovi a vedlejší účastnici. Nároky dovozovala z toho, že byt, který obývala, byl po skončení nájmu vedlejší účastnicí vyklizen a věci byly umístěny do skladu pronajatého obchodní společností, v níž vedlejší účastnice působila jako jednatelka. Když se stěžovatelka do skladu dostavila dne 4. října 2013, bylo jí pracovníky skladu sděleno, že sjednaná doba nájmu skladovací kóje uplynula již dne 31. srpna 2012 a žádné stěžovatelčiny věci ve skladu nejsou. 4. Na výzvu soudu stěžovatelka upřesnila, že požaduje 1 644 000 Kč jako náhradu majetkové újmy (škody) a 656 000 Kč jako odčinění nemajetkové újmy. 5. Rozsudkem č. j. 10 C 59/2016-128 ze dne 11. září 2017 obvodní soud zamítl stěžovatelčinu žalobu na náhradu škody (výrok I) i na náhradu nemajetkové újmy (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III a IV). Obvodní soud vyšel z toho, že stěžovatelčino právo je promlčeno a oba žalovaní vznesli námitku promlčení. Stěžovatelčino právo se promlčelo v dvouleté tzv. subjektivní promlčecí době podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, přičemž pro počátek této doby je rozhodný den 4. října 2013. Tehdy se stěžovatelka dostavila do skladu a zjistila, že v něm její věci nejsou. Pro úplnost obvodní soud dodal, že zachování promlčecí doby s objektivně určeným počátkem je nerozhodné, neboť právo na náhradu škody se promlčí uplynutím té doby, která skončí jako první. 6. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením č. j. 11 Co 483/2017-149 ze dne 21. března 2018 rozsudek obvodního soudu pro vady žaloby zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud upozornil, že ze skutečnosti, že byla kóje ve skladu vyklizena, bez dalšího neplyne, že by se stěžovatelčiny věci ztratily či že by byly zničeny. 7. Obvodní soud vyzval stěžovatelku usnesením č. j. 10 C 59/2016-154 ze dne 15. května 2018, aby doplnila žalobu mimo jiné tím, že uvede, zda její věci byly zničeny či ztraceny, a kdy se o tom stěžovatelka dozvěděla. 8. Podáním doručeným obvodnímu soudu dne 16. května 2018, založeným na č. l. 157 až 159 spisu obvodního soudu, stěžovatelka na tuto výzvu reagovala a uvedla, že se o újmě, která jí vznikla, dozvěděla dne 4. října 2013, když se dostavila do skladu a zjistila, že v něm nejsou uskladněny její věci. Tvrzení, že se o újmě dozvěděla dne 4. října 2013, stěžovatelka opakovala i v podání ze dne 23. října 2018, založeném na č. l. 191 až 196 spisu obvodního soudu. 9. V dalším průběhu řízení stěžovatelka vzala žalobu proti panu Ondřeji Kaprhálovi zcela zpět. Žalobu proti vedlejší účastnici vzala opakovaně zpět částečně. 10. Rozsudkem obsahujícím napadený výrok rozhodl obvodní soud tak, že řízení částečně zastavil (výrok I), napadeným výrokem II zamítl stěžovatelčinu žalobu na náhradu majetkové škody ve výši 237 926 Kč s příslušenstvím, a dále zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy "za ztrátu lidskosti" ve výši 328 000 Kč (výrok III) a za "zničení celoživotní práce" (výrok IV), uložil stěžovatelce nahradit žalované náklady řízení (výrok V) a rozhodl o odměně ustanovené advokátky stěžovatelky (výrok VI). Obvodní soud vyšel z toho, že stěžovatelka na výzvu soudu uvedla, že se o újmě dozvěděla dne 4. října 2013, žalovaná vznesla námitku promlčení a právo bylo promlčeno. 11. O odvolání stěžovatelky městský soud rozhodl rozsudkem obsahujícím napadenou část výroku I. Tímto výrokem potvrdil výroky II, III, IV a V rozsudku obvodního soudu. Dále uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II). Městský soud jako správnou posoudil úvahu obvodního soudu, že stěžovatelčino právo na náhradu majetkové škody je promlčeno. V případě náhrady nemajetkové újmy městský soud dospěl k závěru, že promlčení bylo sice posouzeno nesprávně, avšak právní řád nepočítá s existencí osobnostních práv, jejichž ochrany se stěžovatelka domáhala, a proto jí nebylo možno přiznat náhradu nemajetkové újmy. 12. O dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem obsahujícím napadený výrok. Napadeným výrokem bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání proti rozsudku městského soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen výrok II rozsudku obvodního soudu. Dále Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského soudu v rozsahu, jímž byly potvrzeny výroky III, IV a V rozsudku obvodního soudu, a ve výroku o nákladech řízení, a rovněž rozsudek obvodního soudu v rozsahu výroků III, IV a V a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok II). Stěžovatelčino dovolání proti rozhodnutí v části týkající se náhrady majetkové škody považoval Nejvyšší soud za nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť otázka promlčení byla městským soudem posouzena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Tvrzení stěžovatelky, že promlčecí doba měla započít později, nemohla založit přípustnost dovolání, neboť byla založena na jiném skutkovém stavu, než jaký byl zjištěn městským soudem. II. Argumentace stěžovatelky 13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje průběh řízení a obsah rozhodnutí, jež byla v její věci vydána. Rozsudku Nejvyššího soudu stěžovatelka vytýká, že nezrušil rozsudky městského soudu a obvodního soudu v plném rozsahu, ač tyto soudy vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu a neprovedly důkazy navržené stěžovatelkou. 14. Stěžovatelka dovozuje, že až provedením jí navrhovaných důkazů by mohlo být zjištěno, kdy, jak a zda vůbec byly její věci zničeny. Dále mohlo být rovněž zjištěno, že vedlejší účastnice stěžovatelce škodu způsobila úmyslně, a tudíž by se ve stěžovatelčině věci uplatnila desetiletá promlčecí doba. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 15. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí obsahující výroky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a