IV.ÚS 2170/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2170/08 ze dne 12. 5. 2009 N 117/53 SbNU 473 K principu předvídatelnosti soudního rozhodování a postupu Nejvyššího správního soudu při změně právního závěru vyjádřeného v dosavadních rozhodnutích   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 12. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 2170/08 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. M. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 As 3/2008-42, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007 č. j. 9 Ca 76/2007-21, jímž byla odmítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 As 3/2008-42 se ruší, neboť v řízení, jež jeho vydání předcházelo, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí správních soudů s tvrzením o porušení základního práva na spravedlivý proces, jež je jí zaručeno ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny. 2. Porušení uvedených základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že Městský soud v Praze (dále i jen "městský soud") odmítl její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu z formálních důvodů a vůbec se nezabýval tvrzeným porušením jejích práv; Nejvyšší správní soud pak tomuto postupu přitakal. 3. Stěžovatelka uvádí, že poslední den lhůty podala proti rozhodnutí správního orgánu žalobu, v níž vymezila rozsah přezkumu, označila žalovaného a rovněž uvedla důvod tvrzené nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí; nezákonnost rozhodnutí spatřovala v tom, že jí bylo odepřeno postavení účastníka řízení. 4. Tato žaloba však byla odmítnuta městským soudem pro nedostatečnou specifikaci žalobních bodů. Ty byly dle názoru Městského soudu v Praze obsaženy až v doplnění žaloby, které bylo podáno až po lhůtě k podání žaloby, a tudíž nemohlo absenci řádných žalobních bodů v žalobě zhojit. Nejvyšší správní soud pak kasační stížnost, jíž stěžovatelka brojila proti usnesení Městského soudu v Praze, zamítl. 5. Postup obou správních soudů byl dle stěžovatelky v extrémním rozporu se zásadami spravedlnosti a byla jím porušena její základní práva. Stěžovatelka především rozporuje tvrzení - jež bylo obsaženo v obou napadených soudních rozhodnutích - že její žaloba neobsahovala žádný žalobní bod. II. 6. Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 9. 2008, podepsaném předsedkyní senátu 9 Ca, uvedl, že řízení proti žalobě správního orgánu je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou koncentrace. Dále upozornil, že stěžovatelčina žaloba neobsahovala ani jeden žalobní bod, neboť její konstatování bylo obecné a nekonkrétní. Existence takového žalobního bodu ve lhůtě pro podání žaloby přitom dle názoru městského soudu byla podmínkou projednatelnosti žaloby v řízení před správním soudem, přičemž postup podle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, nepřicházel v úvahu. O porušení práva ve smyslu čl. 36 Listiny nešlo, neboť stěžovatelka nedodržela zákonný postup. Ve zbytku městský soud odkázal na odůvodnění obou napadených rozhodnutí správních soudů. 7. K ústavní stížnosti dále zaujal stanovisko Nejvyšší správní soud vyjádřením ze dne 17. 9. 2009 podepsaným JUDr. Průchou v zastoupení předsedkyně senátu. Nejvyšší správní soud zopakoval, že stěžovatelčina žaloba dle jeho názoru neobsahovala ani jeden žalobní bod. Dodal, že jeho postup byl v souladu s ústavním pořádkem i relevantní judikaturou Ústavního soudu (usnesení sp. zn. III. ÚS 1845/07 ze dne 3. 1. 2008; ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Pro stručnost odkázal i Nejvyšší správní soud na odůvodnění rozsudku. 8. Ve své replice ze dne 12. 12. 2008 stěžovatelka uvedla, že se nemůže ztotožnit s vyjádřeními správních soudů, neboť absence náležitostí žaloby podle § 71 s. ř. s. je podle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. 3 Azs 234/2006-48 a 4 Azs 74/2007-44) odstranitelným nedostatkem podání. Postup podle § 37 odst. 5 s. ř. s. byl tedy namístě. 9. Odbor dopravy Magistrátu hlavního města Prahy ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 4. 2009 uvedl, že souhlasí se závěry, ke kterým stran formulace žalobních bodů dospěly správní soudy. III. 10. Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 76/2007, z něhož zjistil následující. 11. Stěžovatelka ze stavebního povolení založeného ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 29 C 25/2006 zjistila, že 24. 6. 2005 povolil odbor výstavby Úřadu městské části Praha 7 stavbu v areálu pražské botanické zahrady. 12. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, jež bylo rozhodnutím odboru dopravy Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 10. 2006 č. j. MHMP 307233/2006/DOP-01/Rá zamítnuto jako nepřípustné. 13. Stěžovatelka proti tomuto správnímu rozhodnutí podala v posledním dnu lhůty (tj. 22. 2. 2008) žalobu; v ní označila napadené rozhodnutí, uvedla, že tímto rozhodnutím jí bylo odepřeno účastenství v řízení a dále, že "výše uvedeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech, zejména na právu vlastnickém k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója, na němž byla povolena stavba: Pražská botanická zahrada - areál západ 1. etapa a žalobkyně se touto žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož také zrušení zmíněného stavebního povolení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení". O šest dní později, tj. po lhůtě pro podání žaloby, doplnila stěžovatelka svou žalobu prostřednictvím advokáta; v doplnění rozvedla, z jakých důvodů považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné. 14. Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že stěžovatelčina žaloba nesplňovala náležitosti vyžadované ustanovením § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože neobsahovala žádný žalobní bod, z kterého by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala tuto žalobu obsahující vadu prostřednictvím držitele poštovní licence poslední den lhůty, a soudu tak došla až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, nevyzýval soud stěžovatelku k odstranění vad žaloby, protože se již jednalo o nedostatek neodstranitelný. 15. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl. Odkázal přitom na svá předchozí rozhodnutí č. j. 2 Azs 92/2005-58 či č. j. 4 Azs 149/2004-52. V odůvodnění uvedl, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce, příp. žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) a odst. 2 s. ř. s.]. Pokud tomu tak není, pak může být tento nedostatek soudem odstraňován jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud však není povinen vyzývat žalobce k odstranění těchto vad v případech, kdy lhůta pro podání žaloby již uplynula, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, s jejichž souladem je tento typ řízení koncipován. O takový neodstranitelný nedostatek jde i v případě stěžovatelky. IV. 16. Ústavní soud si dále v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyžádal od účastníků řízení souhlas s upuštěním od ústního jednání. Stěžovatelka přípisem ze dne 12. 12. 2008 Ústavnímu soudu sdělila svůj nesouhlas. Ústavní soud proto nařídil na den 12. 5. 2009 ústní jednání, k němuž obeslal všechny účastníky řízení. Stěžovatelce bylo vyrozumění o ústním jednání doručeno 5. 5. 2009, jejímu zástupci dne 30. 4. 2009. Nejvyššímu správnímu soudu i Městskému soudu v Praze bylo vyrozumění doručeno dne 30. 4. 2009. U vedlejšího účastníka pak bylo doručení vykázáno dne 4. 5. 2009. 17. Ústní jednání započalo dne 12. 5. 2009 ve 14:00 hod. Jelikož se k němu za účastníky řízení ani za vedlejšího účastníka nikdo nedostavil, bylo po poradě senátu vyhlášeno usnesení, že se bude jednat v nepřítomnosti stěžovatelky a účastníků řízení. 18. Soudce zpravodaj podal zprávu o stavu řízení před Ústavním soudem a provedl důkazy rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007 č. j. 2 Azs 54/2007-42, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2007 č. j. 3 Azs 234/2006-48, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2007 č. j. 4 Azs 74/2007-44, usnesením Nejvyššího správního soudu