IV.ÚS 2173/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2173/23 ze dne 24. 1. 2024 N 17/122 SbNU 187 Zjišťování rozhodných skutečností při zpětném stanovení výživného pro děti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, sídlem Na Pláni 3794/2, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-179, ve znění opravného usnesení ze dne 29. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-183, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. září 2022 č. j. 0 P 223/2022-123, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a nezletilých 1. M. J. L. a 2. A. L., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokem I, v části upravující výši výživného od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2022, a výrokem II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-179, ve znění opravného usnesení ze dne 29. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-183, bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok I, v části upravující výši výživného od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2022, a výroky II a IV rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-179, ve znění opravného usnesení ze dne 29. května 2023 č. j. 36 Co 75/2023-183, se zrušují. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (otec nezletilých vedlejších účastníků) domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem vyhověl návrhu matky nezletilých vedlejších účastníků (A. L.) a zvýšil výživné stěžovatele pro 1. nezletilého vedlejšího účastníka od 1. 3. 2019 na částku 2 500 Kč, od 1. 9. 2020 na částku 3 000 Kč a od 1. 3. 2022 na částku 3 500 Kč a pro 2. nezletilého vedlejšího účastníka od 1. 3. 2019 na částku 2 000 Kč, od 1. 9. 2020 na částku 2 500 Kč a od 1. 3. 2022 na částku 3 000 Kč (výrok I). Vypočetl nedoplatky na výživném od 1. 3. 2019 do 30. 9. 2022 pro 1. vedlejšího účastníka ve výši 43 500 Kč a 2. vedlejšího účastníka ve výši 41 000 Kč s tím, že stěžovatel bude nedoplatek splácet pro každého z nezletilých ve výši 1 000 Kč spolu s běžným výživným (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel byl do 8. 9. 2020 v insolvenci, ale potřeby nezletilých se od poslední úpravy výživného v roce 2012 zvýšily, proto přistoupil ke zvýšení výživného od 1. 3. 2019. Dále uzavřel, že od ukončení insolvenčního řízení bylo ve schopnostech stěžovatele dosahovat příjem alespoň ve výši minimální mzdy. K navýšení od 1. 3. 2022 přistoupil na základě zjištění podstatně vyšších příjmů stěžovatele z nového zaměstnání. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že výživné pro 1. nezletilého vedlejšího účastníka od 1. 9. 2019 stanovil v částce 1 800 Kč, od 1. 9. 2020 v částce 2 300 Kč a od 1. 3. 2022 v částce 3 500 Kč, a pro 2. nezletilého vedlejšího účastníka od 1. 9. 2019 stanovil v částce 1 500 Kč, od 1. 9. 2020 v částce 2 000 Kč a od 1. 3. 2022 v částce 3 000 Kč (výrok I). Vypočetl nedoplatky na výživném od 1. 9. 2019 do 31. 5. 2023 pro 1. nezletilého vedlejšího účastníka ve výši 24 500 Kč a 2. nezletilého vedlejšího účastníka ve výši 38 000 Kč (ve znění opravného usnesení krajského soudu ze dne 29. 5. 2023 č. j. 36 Co 75/2023-183) s tím, že stěžovatel nedoplatek zaplatí ve splátkách ve výši 1 000 Kč pro každého z nezletilých spolu s běžným výživným (výrok II). Tím změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 9. 2012 č. j. 25 Nc 2135/2012-18 (výrok III). Žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV). 4. Krajský soud považoval za okamžik podstatné změny poměrů den 1. 9. 2019 v souvislosti s nástupem nezletilých do dalšího stupně vzdělávání. Přihlédl k tomu, že stěžovatel byl v tomto období v insolvenci a měl měsíční příjem 13 000 Kč. Pro období od 1. 9. 2020 vyšel krajský soud ze stěžovatelem tvrzeného přivýdělku 13 000 Kč a příjmu ve výši 4 000 Kč a uzavřel, že po skončení insolvence měl stěžovatel plnou pracovní způsobilost, a nehledě na zápis v rejstříku trestů a podmíněné odsouzení mohl získat práci v dělnické profesi, neboť v nich není výpis z rejstříku trestů vyžadován. Pro období od 1. 3. 2022 zohlednil nástup stěžovatele do nové práce a jeho vyšší výdělek, přihlédl k mírně vyšší životní úrovni matky a insolvenci nového partnera matky. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy zpětně (za tři roky před podáním návrhu) zvýšily výživné na období od března 2019 do února 2022 (dále také jen "minulé období"), nebraly však v potaz jeho tehdejší poměry, nýbrž přihlížely k jeho aktuálnímu výdělku (27 000 Kč). On ale v minulém období nebyl trvale zaměstnán a dosahoval příjmů 10 000 až 13 000 Kč jako agenturní zaměstnanec. Minulé období bylo poznamenáno pandemií covid-19 a s ní související nízkou poptávkou po práci agenturních zaměstnanců, na M. byl jako osoba dělnické profese, nedávno propuštěná z ochranného léčení, schopen dosahovat příjmů pouze v takové výši, aby hradil výživné stanovené původním rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 9. 2012 č. j. 25 Nc 2135/2012-18. Životní standard nezletilých v minulém období bohatě převyšoval životní standard stěžovatele. Obecné soudy tak nesprávně interpretovaly § 922 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže nerespektovaly časové a materiální okolnosti účastníků řízení. Poměry nezletilých v rodině matky jsou i přes insolvenci manžela matky (od dubna 2021) nadále dobré. Považuje za nepřípustné, aby zvýšením výživného zpětně i pro minulé období za účelem "zlepšení" současné situace nezletilých byl uvržen zpět do nouze. 6. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud jednak zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil k projednání okresnímu soudu, jednak aby vyloučil možnost zpětně stanovit výživné, je-li takové zpětné stanovení šikanózní. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný ve vztahu k rozsudku krajského soudu. Ohledně rozsudku okresního soudu příslušný není, neboť ten byl v celém rozsahu změněn rozsudkem krajského soudu (a Ústavní soud nemůže rušit, co bylo změněno). Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud usnesením ze dne 8. 11. 2023 jmenoval opatrovníkem nezletilých pro řízení o ústavní stížnosti Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 9. Soudkyně zpravodajka postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkům, matce a vedlejším účastníkům (jejich opatrovníkovi) a následně poskytla stěžovateli možnost repliky. 10. Krajský soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění rozsudku a uvedl, že stěžovatel pouze polemizuje se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů. Za období do 8. 9. 2020, tj. skončení insolvenčního řízení, vyšel soud z příjmů vykázaných stěžovatelem insolvenčnímu soudu v rozmezí 9 000 Kč až 13 900 Kč. Proto soud vzal v úvahu 13 000 Kč jako průměrnou částku potřebnou pro úspěšné oddlužení. A to i přesto, že potenciálně mohl stěžovatel dosahovat na trhu práce vyššího příjmu. Krajský soud shrnul, že při rozhodování zásadně nemůže být soud limitován podmínkami oddlužení, na druhou stranu by neúměrné zvýšení mohlo vyvolat neschopnost stěžovatele platit výživné. Při p