IV.ÚS 2177/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2177/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Davida Vaška, zastoupeného Mgr. Danielem Askarim, advokátem, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha 9 - Klánovice, proti výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2021 č. j. 32 Cdo 1136/2021-1014, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2019 č. j. 68 Co 41/2019-987 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. září 2018 č. j. 4 C 450/2003-949, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Energie - stavební a báňská a. s., sídlem Vašíčkova 3081, Kladno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo nebýt odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením, vydaným v řízení o žalobě vedlejší účastnice o zaplacení částky 219 767,43 Kč s příslušenstvím, podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení o vzájemném návrhu stěžovatele na zaplacení smluvních pokut za nesplnění lhůt na odstranění vady nebo nedodělku, uplatněný podáními ze dne 2. 5. 2012 a 16. 12. 2014. V odůvodnění uvedl, že stěžovatele vyzval k úhradě soudního poplatku, na což stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, že šlo v pořadí o čtvrtou žádost, která byla podána po 14 dnech od právní moci rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování práva, a vzhledem k tomu není stěžovatelem tvrzená změna poměrů relevantní. Z tohoto důvodu obvodní soud již o takové opakované žádosti nerozhodoval. 3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil. Uvedl, že zde nejsou žádné nové skutečnosti předznamenávající takovou změnu poměrů, pro které bylo třeba se osvobozením od soudních poplatků zabývat znovu, ztotožnil se s výše zmíněným názorem obvodního soudu s tím, že ani případná změna v tomto ohledu nemůže založit důvod revize dříve učiněných rozhodnutí, a doplnil, že i po redukci vzájemného návrhu lze mít za to, že stěžovatel uplatňuje právo zjevně bezúspěšně. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dovolání, načež Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že usnesení městského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu o zastavení řízení o vzájemném návrhu stěžovatele na odstranění 77 vad, se mění tak, že usnesení obvodního soudu se v této části mění tak, že se řízení o vzájemném návrhu stěžovatele na odstranění 77 vad nezastavuje (výrok I) a že ve zbývající části (tj. týkající se rozšíření vzájemného návrhu o požadavek na zaplacení smluvních pokut za prodlení s odstraněním vad díla) se dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítá (výrok II). Posledně uvedený výrok Nejvyšší soud odůvodnil tím, že dovolání v této části nebylo podle § 237 o. s. ř. přípustné. II. Stěžovatelova argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že městský soud bez přiměřeného důvodu a v rozporu se zákonem "nahradil předsedkyni senátu zastupující řadovou soudkyní", a tím jej odňal zákonnému soudci. Podle rozvrhu práce měl senát 68 Co rozhodovat ve složení předsedkyně JUDr. Ludmila Petráková, soudkyně JUDr. Vladimíra Čítková a soudce Mgr. Pavel Riedlbauch, předsedkyně činila procesní úkony, po dobu šesti měsíců od zahájení odvolacího řízení však nebylo rozhodnuto a v době, kdy čerpala dvoutýdenní dovolenou, bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v senátu složeném z JUDr. Vladimíry Čítkové jako "zastupující předsedkyně" a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Březinové, a to tři dny před koncem této dovolené. Podle stěžovatele zde nebyly přítomny žádné okolnosti, z nichž by vyplývalo, že je třeba nahradit "zákonnou předsedkyni" při rozhodování (např. nebylo třeba rozhodovat přednostně, soud nebyl vázán žádnou lhůtou). Podle stěžovatele lze nahradit zákonného soudce zástupcem jen, nemůže-li ve věci objektivně rozhodovat. Vyjadřuje obavu, že referující soudkyně JUDr. Vladimíra Čítková tímto způsobem řešila názorovou neshodu senátu, upozorňuje, že složení senátu nemohl zpochybnit, a argumentuje, že zákon o soudech a soudcích nezná institut řadového soudce, který by zastupoval předsedu senátu, přičemž poukazuje na roli předsedy senátu, způsob jeho jmenování a význam této funkce. 6. Dále stěžovatel namítá, že mu v důsledku vysokých soudních poplatků, které není schopen uhradit, bylo zabráněno v přístupu k soudu. Zdůrazňuje, že jím uplatněný nárok je vyčíslen v souladu se smluvní pokutou sjednanou ve smlouvě a dokazováním dosud provedeném v nalézacím řízení a že jakkoliv je smluvní pokuta vysoká, nejde o zjevně šikanózní uplatnění práva. Tvrdí, že soudy nižších stupňů, které založily své rozhodnutí na tezi, že návrh je v rozporu s dobrými mravy pro jeho celkovou výši, a je tedy zjevně bezúspěšný, postupovaly v rozporu s předchozím usnesením ze dne 27. 10. 2016 č. j. 32 Cdo1892/2016-814 Nejvyššího soudu (dále jen "kasační usnesení"), městský soud pak postupoval v rozporu se svým vlastním předchozím rozhodnutím. Ke konstatování Nejvyššího soudu, že v kasačním usnesení nevyjádřil názor, že stěžovatelův nárok není zjevně bezúspěšný, uvádí, že odvolací soud ani dovolací soud předtím nezaložily svá rozhodnutí na závěru o zjevné bezúspěšnosti, ale považovaly za nutné zabývat se dalším předpokladem pro osvobození od soudních poplatků. Z toho má plynout, že jím uplatněný nárok za zjevně bezúspěšný nepovažovaly. Podle stěžovatele není možné, aby tyto soudy posuzovaly jeho žádost věcně a teprve následně zjistily, že od počátku uplatňuje svá práva bezúspěšně. 7. Dále stěžovatel odmítl, že by se pokusil obcházet předmět dovolacího řízení, vytkl-li nerespektování právního názoru obsaženého v kasačním usnesení obvodním soudem v usnesení ze dne 13. 11. 2017 č. j. 4 C 450/2003-871, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků (tedy nikoliv v dovoláním napadeném usnesení). Tuto otázku ve svém posledním dovolání vznesl po právu, neboť řízení bylo zastaveno na základě postupu nerespektujícího závazný názor dovolacího soudu. Navíc postup obvodního soudu po jeho úspěchu v dovolacím řízení vzbuzuje podezření, že se pokoušel vyhnout opakovanému přezkumu svého postupu v dovolacím řízení, když rozhodl znovu po více než roce a když žádal o předložení potvrzení o jeho majetkových poměrech, a to poté, co nabyl účinnosti § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., podle něhož není dovolání proti rozhodnutí ve věci osvobození do soudních poplatků přípustné. 8. Závěrem stěžovatel upozornil, že řízení bylo zastaveno dokonce i o části jeho nároku uplatněného poprvé dne 16. 12. 2014, kdy příslušný návrh na osvobození podal těsně před rozhodnutím o zastavení řízení, a obvodní soud mu tak odepřel možnost reagovat na skutečnosti, že od poplatku, vztahujícího se k této části předmětu řízení, nebyl osvobozen. III. Vyjádření účastníků řízení 9. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. 10. Nejvyšší soud námitku, že jako předsedkyně senátu rozhodovala soudkyně JUDr. Vladimíra Čítková, ačkoliv do této funkce nebyla jmenována, uvedl, že tuto námitku stěžovatel v dovolání neuplatnil, a nedostál tak požadavku na vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně svých práv. K tomu doplnil, že na základě námitky porušení práva na zákonného soudce provedl šetření, u něhož vyplynulo, že předsedkyně senátu měla v rozhodné době dovolenou, a složení, v němž senát rozhodoval, odpovídal pravidlům rozvrhu práce při nepřítomnosti této předsedkyně, a tudíž byl správně obsazen. Nahrazování soudců je podle Nejvyššího soudu možné jen při jeho legitimní nepřítomnosti, přičemž takovým důvodem je i krátkodobá absence soudce z důvodu čerpání řádné dovolené. 11. K tvrzenému porušení práva na přístup k soudu Nejvyšší soud uvedl, že základem stěžovatelovy argumentace je, že soudy nižších stupňů nerespektovaly závazný právní názor dovolacího soudu (a že nezjednal nápravu). V tomto ohledu poukáza