IV.ÚS 2188/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2188/24 ze dne 23. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Veronikou Altnerovou, advokátkou, sídlem Eliášova 266/3, Praha 6 - Dejvice, proti IV. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024 č. j. 39 Co 68/2024-523 a II. a III. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 0 Nc 29015/2023-441, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a M. D. a nezletilé L. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených výroků 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků s tvrzením, že jimi došlo k porušení ústavně zaručených práv jeho a nezletilé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a k porušení ústavně zaručených práv nezletilé, a to práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") a dále do práv podle čl. 3, čl. 9 a čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že před Obvodním soudem pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") proběhlo opatrovnické řízení o úpravě poměrů nesezdaných rodičů [stěžovatel a vedlejší účastnice (dále jen "matka")] ve věci péče a výživy o jejich dceru, v jehož průběhu podala matka návrhy na nahrazení souhlasu stěžovatele se změnou základní školy nezletilé a se související změnou jejího trvalého bydliště (v obou případech z P. do K.). Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů a upravil její podmínky, včetně vyživovacích povinností (I. výrok), nahradil stěžovatelův souhlas se změnou trvalého bydliště nezletilé (II. výrok) a se změnou základní školy nezletilé (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). K napadeným výrokům v odůvodnění uvedl, že vyhověl oběma návrhům matky na nahrazení souhlasu stěžovatele, neboť při rozhodování vyšel z toho, že nezletilá bude mít jedno sociální zázemí, a to v K. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podali oba rodiče samostatně odvolání. Stěžovatel se domáhal změny asymetrické střídavé péče na péči symetrickou týdenní, což odpovídalo dosavadní praxi, a požadoval zamítnutí návrhů na změnu základní školy a bydliště, neboť nekoresponduje nejlepšímu zájmu dítěte, který podle stěžovatele obvodní soud nezjišťoval. V průběhu jednání u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sdělil, že i když tuto variantu nepreferuje, neboť není v zájmu nezletilé změnit bydliště a školu, má zajištěno bydlení v K., aby mohl být nezletilé nablízku. Odvolání matky směřovalo do části I. výroku a týkalo se druhu péče o nezletilou (požadovala svěření do výlučné péče) a rozdělení péče/styku s nezletilou o vánočních prázdninách. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že stávající okolnosti svědčí ve prospěch střídavé péče, nicméně na rozdíl od soudu obvodního dospěl k závěru, že namístě je střídavá péče rovnoměrná, a to v týdenním intervalu. Další rozhodnou skutečností bylo přání nezletilé následovat matku a vytvořit si zázemí v K., v okruhu svých příbuzných, přátel a mimovolných aktivit, s tím, že řešením by bylo přestěhování stěžovatele do K., což by jí umožnilo se s ním vidět častěji. Z těchto důvodů rozsudkem uvedeným v záhlaví změnil I. výrok rozsudku obvodního soudu (I. až III. výrok), potvrdil II. a III. výrok (IV. výrok, tj. výrok napadený ústavní stížností) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (V. výrok). II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel vytýká soudům porušení ústavně zaručených práv, a to nezjištění stanoviska nezletilé ústavně konformním způsobem a nezjištění nejlepšího zájmu nezletilé vůbec a rezignaci na vypořádání se stěžovatelem od počátku řízení namítanou a stěžovatelem prokazovanou manipulací matky s nezletilou. 5. Podle stěžovatele se městský soud nevypořádal řádně s jeho námitkami proti krátkému a mělkému jedinému pohovoru obvodního soudu s nezletilou a nadále na nich trvá. Žádný jiný úkon provedený v řízení opatrovníkem nebyl podle stěžovatele řádným natolik, aby se aspoň přiblížil náležitostem žádoucího postupu soudu a byl tak nevyhovující. V odůvodnění rozhodnutí se soudy omezily jen na nedostatečná přezkoumatelná tvrzení absentující komplexní a pečlivé zjišťování nejlepšího zájmu nezletilé a vážení jednotlivých jeho složek a vypořádání se s tvrzeními, provedenými důkazy a neprovedenými důkazy navrženými stěžovatelem. Konzistentnost stanovisek nezletilé ohledně základní školy tak, jak podává městský soud v odůvodnění jeho rozsudku, není důkazem nezmanipulování nezletilé, krátké pohovory s nezletilou nebyly ani jednou řádným pohovorem za účelem zjištění stanoviska dítěte bez přítomnosti rodičů. 6. Dále soudy nezvažovaly ani se nevypořádaly s tím, že nejlepším zájmem nezletilého dítěte je též stabilita školního prostředí zejména tehdy, když ostatní složky života dítěte jsou proměnlivé, méně stabilní, méně trvalé, jak je tomu obvykle u střídavé péče. Pokud stěžovatel k plnění svých povinností přistupuje reálně a věcně a byl a je připraven si zajistit bydlení v místě, kde bude nezletilá navštěvovat základní školu, to nijak nezbavuje městský soud řádně zvažovat, zda změna je vůbec v zájmu nezletilé. 7. Soudy se nezabývaly tím, že podle dohody rodičů, ke které se oba hlásí, se má nezletilá v následujícím školním roce (tj. 2025/2026) připravovat a skládat přijímací zkoušky na 8leté gymnázium, které samy o sobě žádají psychickou pohodu dítěte a jeho komfort, což změna i poslední složky života dítěte (škola, kamarádi a mimoškolní aktivita) po rozpadu vztahu rodičů a nastolení střídavé péče ve stávajícím školním roce je nevhodným postupem dítě zbytečně zatěžující. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí obsahující napadené výroky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 9. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv nezletilé (viz výše sub 1.) Ústavní soud dodává, že pro její procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, protože jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dítěti. V takovém případě musí mít nezletilý opatrovníka. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. 11. Ústavní soud opakovaně judikoval, že při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva. Při tomto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dít