IV.ÚS 2209/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2209/23 ze dne 29. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného Mgr. Marinou Musilovou, advokátkou, sídlem Sukova 49/4, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. června 2023 č. j. 10 Azs 129/2023-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2023 č. j. 4 Az 23/2022-59 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. července 2022 č. j. OAM-96/LE-LE05-LE05-PD1-2019, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Vykonatelnost usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. června 2023 č. j. 10 Azs 129/2023-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2023 č. j. 4 Az 23/2022-59 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. července 2022 č. j. OAM-96/LE-LE05-PD1-2019 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Odůvodnění 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Napadeným rozhodnutím Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") zamítlo stěžovatelův návrh na prodloužení doplňkové ochrany, jež mu byla udělena rozhodnutím ministerstva ze dne 20. 1. 2021 č. j. OAM-96/LE-LE05-LE05-R2-2019, na dobu 12 měsíců. Ministerstvo své rozhodnutí zdůvodnilo tak, že vedle ruského státního občanství má stěžovatel též občanství Státu Izrael a může tak využít ochrany Izraele. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu. Některé stěžovatelovy námitky ohledně situace v Izraeli městský soud vyhodnotil jako opožděně podané žalobní body (bod 50 odůvodnění rozsudku městského soudu). 4. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovu kasační stížnost pro nepřijatelnost. Potvrdil, že městský soud se odmítl stěžovatelovými námitkami zabývat oprávněně, neboť byly opožděné (bod 13 odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu). Dále se Nejvyšší správní soud odmítl zabývat dalšími stěžovatelovými námitkami o situaci v Izraeli, neboť měl za to, že je nepřípustné je předkládat v kasační stížnosti, nebyly-li předloženy v řízení o žalobě (bod 12 odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu). 5. Stěžovatel spolu s ústavní stížností podal návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 6. Žádost o odložení vykonatelnosti odůvodnil tím, že pro svá chronická onemocnění (nevyléčitelné degenerativní onemocnění sítnice oka a sarkoidóza plic) by mohl být ohrožen na životě a zdraví jak v Ruské federaci, kdyby tam musel vycestovat, tak i ve Státu Izrael, kde jeho ochrana proti vydání do Ruské federace nemusí být dostatečná a rovněž zde nemusí být zajištěna dostatečná zdravotní péče. Jedním z klíčových argumentů stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka, že městský soud a Nejvyšší správní soud se měly zabývat jeho argumentací ohledně situace ve Státě Izrael, neboť nebyla předložena opožděně, ale šlo o rozvedení tvrzení učiněných již v žalobě. 7. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 8. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil i odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jež byla vydána v řízení o mezinárodní ochraně a v navazujícím soudním přezkumu, ač taková rozhodnutí přímo neukládala žádnou povinnost (srov. usnesení ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 3752/19, body 8 a 9 odůvodnění; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 9. Účelem institutu odkladu vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavního soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen "akademickým cvičením" a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní. 10. Byla-li by stěžovatelova námitka, že soudy se měly zabývat jeho tvrzeními o situaci ve Státě Izrael, důvodná, vedlo by to k důvodnosti ústavní stížnosti. K prověření této námitky je přitom třeba, aby si Ústavní soud vyžádal spis a případně též vyjádření účastníků, což brání tomu, aby Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně. 11. Ve stěžovatelově věci, jež se týká mezinárodní ochrany, nevystupují žádné další osoby, jimž by mohla odložením vykonatelnosti vzniknout újma. Dotčeny jsou tak pouze veřejný zájem na regulaci pobytu cizinců na území České republiky a zájem na ochraně veřejného pořádku. Pro tento veřejný zájem prodloužení pobytu stěžovatele nepředstavuje významné ohrožení, neboť stěžovatel již v České republice pobýval v režimu cizince, jemuž byla udělena doplňková ochrana, a následně v režimu víza za účelem strpění po dobu soudního přezkumu rozhodnutí ministerstva déle než dva roky, a z napadených rozhodnutí se nepodává, že by jeho další pobyt po dobu řízení o ústavní stížnosti představoval významné ohrožení veřejného pořádku. 12. Vydání do Ruské federace Státem Izrael, případně zhoršení zdravotního stavu v důsledku nedostupnosti zdravotní péče ve Státě Izrael, představuje újmu, která je významnější než veřejný zájem, který by mohl být odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí ohrožen. 13. Ústavní soud shrnuje, že byly splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 14. Po dobu řízení o ústavní stížnosti se obnovuje odkladný účinek, který zákon spojuje s podáním žaloby a kasační stížnosti (§ 32 odst. 2 a 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů) ve věcech mezinárodní ochrany. Proto je třeba po dobu řízení o ústavní stížnosti na stěžovatele hledět pro účely oprávnění k pobytu na území České republiky jako na žadatele o mezinárodní ochranu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023 Radovan Suchánek v. r. předseda senátu