IV.ÚS 2217/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2217/24 ze dne 10. 12. 2025 Soudní ochrana stavebníka při změně územního plánu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Stehlíka, zastoupeného JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem, sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024 č. j. 8 As 21/2023-58, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 54 A 86/2022-56 a části územního plánu obce K., schváleného usnesením zastupitelstva obce K. ze dne 27. června 2022 č. 40-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze a zastupitelstva obce K., jako účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024 č. j. 8 As 21/2023-58 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 54 A 86/2022-56 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2024 č. j. 8 As 21/2023- 58 a výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 54 A 86/2022- 56 se ve vztahu ke stěžovateli ruší. *) III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. ___________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 21. 1. 2026 Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení územního plánu obce K. v části, v níž se na pozemcích parc. č. X1 a X2 v kat. úz. K. vymezuje plocha "113-Z" s využitím "PZ-veřejná prostranství s převahou zeleně", a v části, v níž bylo na těchto pozemcích vymezeno veřejné prostranství, pro které lze uplatnit "předkupní právo PP14", a v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 21/2023 a spisu Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. 54 A 86/2022, které si Ústavní soud vyžádal, postačí uvést následující skutečnosti. Stěžovatel je vlastníkem výše uvedených pozemků, které územní plán obce K. z roku 2002 řadil do plochy s funkčním vymezením "BI - bydlení individuální". Dne 13. 12. 2021 bylo zahájeno řízení o vydání společného povolení podle § 94j a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 23. 1. 2023, pro stavbu "Rodinný dům se dvěma byty, připojení vody, elektrické energie, kanalizace, žumpy, likvidace srážkových vod, tepelná čerpadla, zpevněná plocha, oplocení". Magistrát města Mladá Boleslav (dále jen "magistrát") vydal dne 21. 6. 2022 společné povolení č. j. 73601/2022/SÚ/ZdPe, kterým bylo stěžovateli a jeho manželce povoleno provést uvedenou stavbu. Účastníkem řízení byla také obec K. Písemností ze dne 15. 6. 2021 udělila obec K. souhlas se stavbou prodloužení vodovodního řadu a stavbou vodovodní přípojky na pozemcích stěžovatele a dne 2. 2. 2022 také souhlas se sjezdem na pozemek. Dne 22. 4. 2022 vydal magistrát také územní rozhodnutí o umístění stavby "kabelového vedení NN a nové přípojkové skříně" mimo jiné na pozemku stěžovatele parc. č. X2. Proti společnému povolení nicméně podali odvolání vlastníci sousedních pozemků, přičemž v průběhu odvolacího řízení nabyl účinnosti nový územní plán, který pozemky stěžovatele zařadil do plochy 113-Z s funkčním vymezením "veřejná prostranství s převahou zeleně", a nadto pozemky zatížil předkupním právem. Společné povolení proto bylo v odvolacím řízení zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 19. 9. 2022 č. j. 116787/2022/KUSK s odůvodněním, že v době, kdy ve věci rozhodoval magistrát, sice bylo společné povolení v souladu s tehdy platným územním plánem, ale ode dne 22. 7. 2022 je v rozporu s nově vydaným územním plánem. Magistrát posléze žádost o vydání společného povolení rozhodnutím ze dne 18. 3. 2024 č. j. MMMB/34811/2024/ SÚ/ZdPe zamítl, neboť záměr již není v souladu s (novým) územním plánem. 3. Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedené části územního plánu. V návrhu poukázal na v předchozím bodu uvedené okolnosti svého případu a namítl především formální vady veřejné vyhlášky a její nesprávné vyvěšení na úřední desce obecního úřadu, nepřípustné smísení role pořizovatele a zpracovatele územního plánu, nepřiměřenost zásahu do svého vlastnického práva, jakož i to, že napadená část územního plánu je vůči němu nepřípustně diskriminační. Krajský soud napadeným rozsudkem návrh stěžovatele zamítl jako nedůvodný. Uzavřel, že opatření obecné povahy bylo řádně přijato, a že územní plán byl vyhlášen na úřední desce v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jeho účinnost nastala dne 22. 7. 2022. Podle krajského soudu bylo pro adresáty z veřejné vyhlášky dostatečně srozumitelné, že jde o územní plán obce vydaný zastupitelstvem a formální nepřesnosti neměly vliv na jeho zákonnost. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce nepřípustného smísení role pořizovatele a zpracovatele územního plánu, protože se podle stěžovatele měl na územním plánu podílet tzv. "létající pořizovatel" a projektantka dlouhodobě spolupracující a působící na jednom pracovišti. Zdůraznil, že v době pořizování napadeného územního plánu byl účinný stavební zákon z roku 2006, který neslučitelnost těchto funkcí výslovně nestanovil. Podstatné podle soudu je, že pořizovatel a projektantka byli dvě různé osoby, z nichž každá měla jinou roli v procesu. Připomněl, že pro rozsah přezkumu namítané nepřiměřenosti napadeného územního plánu je určující, zda a jaké námitky proti návrhu územního plánu byly navrhovatelem uplatněny. Zdůraznil přitom, že stěžovatel byl při formulaci námitek "velmi laxní", přičemž ve své podstatě nešlo ani o námitky, ale o blíže nezdůvodněné požadavky. Obci nebyly předloženy žádné důvody, proč by měla přijmout jiné řešení, a nebylo "ani naznačeno, do jakých konkrétních zájmů... navrhovaná regulace zasahuje" (bod 70. odůvodnění). Krajský soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele mohly obec nejvýše podnítit k tomu, aby se dílčím regulativům blíže věnovala v odůvodnění napadeného územního plánu, nicméně v situaci "nedefinovaného konkurenčního zájmu obec mohla bez dalšího setrvat na zamýšlené regulaci, aniž by ji musela nějak poměřovat se zájmy" (bod 71. odůvodnění). Obec podle krajského soudu v odůvodnění rozhodnutí o námitkách nadto řádně zdůvodnila, že proti právu stěžovatele realizovat své vlastnické právo a vybudovat na svých pozemcích rodinný dům stojí zájem na usnadnění péče o veřejnou technickou infrastrukturu podpořený zákonem garantovaným právem jejího správce na přístup a vjezd na přilehlé pozemky, zákonná ochrana "údolních niv vodních toků" jakožto významného krajinného prvku a na ně navazující urbanistický záměr požadující zachování volného nezastavitelného pruhu podél vodotečí, vůči němuž se navrhovatel až do okamžiku veřejného projednání nijak nevymezil (bod 80. odůvodnění). Byť je pravdou, že samotné zákonné požadavky plynoucí ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, by mohly být zajištěny i užším pásem plochy PZ v šíři 6 metrů požadovaným Státním pozemkovým úřadem, odborem vodohospodářských staveb, na druhé straně vodoteče, ochrana nivy vodního toku jen na jednom břehu by byla "značným kompromisem", neboť oboustranná ochrana nivy by podle krajského soudu "měla být preferovaným řešením" (bod 83. odůvodnění). Ani ochranou vodního toku a její nivy však podle krajského soudu nejsou vyčerpány důvody, proč obec zasáhla do vlastnického práva stěžovatele. Umístění rodinného domu na dotčené pozemky, jež tvoří relativně úzký pruh kolmý k pozemkům p. č. X3 až X4, by totiž vedlo k tomu, že z takto umístěného rodinného domu by bylo možné nahlížet do zahrad za rodinnými domy hned několika sousedů, což by nepochybně mohlo mít potenciál vyvolávat konfliktní situace v území. Veřejné zájmy uvedené obcí jsou přitom významné a legitimní, mají zákonný podklad, a proto představují konkurenci soukromému zájmu na neomezeném zhodnocení dotčených pozemků výstavbou. Volba urbanistické koncepce je realizací práva na samosprávu, která obci náleží a jež musí ustoupit jen tam, kde by zásah do jiných práv a zájmů byl nepřiměřeně přísný. Krajský soud neshledal, že by napadená regulace m