IV.ÚS 222/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 222/23 ze dne 3. 4. 2023 N 49/117 SbNU 171 Právo obviněného být osobně slyšen při rozhodování soudu o dalším trvání vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou, sídlem Masarykova 12, Chropyně, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2023 č. j. 6 To 364/2022-24 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. prosince 2022 č. j. 0 Nt 1208/2022-9, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu v Kroměříži jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2022 č. j. 6 To 364/2022-24 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. ledna 2022 č. j. 6 To 364/2022-24 se zrušuje. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 4, 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu sp. zn. 0 Nt 1208/2022 vedeného Okresním soudem v Kroměříži (dále jen "okresní soud") se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, (dále jen "policejní orgán") ze dne 20. 4. 2022 č. j. KRPZ-46385-189/TČ-2022-150071 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením policejního orgánu ze dne 5. 9. 2022 č. j. KRPZ-46385-167/TČ-2022-150071-JAP bylo rozšířeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením okresního soudu ze dne 21. 4. 2022 č. j. 0 Nt 1107/2022-12 byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Usnesením okresního soudu ze dne 10. 8. 2022 č. j. 0 Nt 1203/2022-16 byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo rozhodnuto podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu o jejím dalším trvání. 3. Dne 21. 11. 2022 podalo Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajské státní zastupitelství") návrh na prodloužení vazby stěžovatele z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, o kterém okresní soud napadeným usnesením rozhodl tak, že se stěžovatel podle § 72 odst. 1 trestního řádu ponechává ve vazbě, neboť u něj nadále trvají vazební důvody podle § 67 písm. a) a c) téhož zákona. V jeho odůvodnění uvedl, že nadále trvá důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů a přečinů, z nichž je stěžovatel obviněn, neboť je usvědčován zejména svědeckými výpověďmi věrohodných poškozených. Jde-li o vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu, stěžovatel je ohrožen trestní sazbou v rozmezí pěti až dvanácti let odnětí svobody, kdy lze předpokládat spíše uložení trestu v horní polovině trestní sazby, přičemž stěžovatel má rodinné vazby ve Slovenské republice, kam by se případně mohl snažit uprchnout. Vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu je pak odůvodněn především skutečností, že stěžovatel se páchání trestné činnosti proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti dopouštěl opakovaně, přičemž mu byl v minulosti uložen i dlouhodobý trest nepodmíněného odnětí svobody, který však zjevně neměl účinek. U stěžovatele nebyla zjištěna sexuální úchylka ani duševní porucha, je však disociální a nezdrženlivou osobností, která se vyznačuje chybějící empatií, trvající velkou nezodpovědností, nízkým prahem pro projevy agrese a nepoučitelností. Okresní soud rozhodl mimo vazební zasedání, aniž by stěžovatele vyrozuměl o návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby a aniž by ho poučil o možnosti konání osobního slyšení. 4. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, jíž Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") vyhověl, usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že podle § 72 odst. 1 trestního řádu ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) téhož zákona. Krajský soud shledal procesní pochybení v postupu okresního soudu, který nevyrozuměl stěžovatele o návrhu státní zástupkyně na prodloužení vazby, uvedený návrh mu nezaslal a nepoučil stěžovatele o tom, že chce-li, aby se konalo vazební zasedání, musí o ně požádat. Krajský soud proto konal vazební zasedání, jehož se stěžovatel zúčastnil a na němž byl vyslechnut. Věcně se krajský soud ztotožnil s odůvodněním okresního soudu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel uvádí, že soudy porušily jeho právo na osobní slyšení ve vazebním zasedání. Okresní soud rozhodl bez jeho přítomnosti o dalším trvání vazby, přičemž to zdůvodnil tím, že stěžovatel nepožádal o opětovné osobní slyšení a okresní soud nepovažoval osobní slyšení za potřebné. Stěžovatel k tomu uvádí, že o podání návrhu státní zástupkyně nebyl vyrozuměn, tudíž ani nemohl požádat o konání vazebního zasedání. 6. Rozhodnutí krajského soudu nepovažuje stěžovatel za ústavně souladné, neboť byl slyšen až dne 9. 1. 2023, tedy přibližně měsíc od vydání usnesení okresního soudu. Krajský soud nadto rozhodoval až po Novém roce, přičemž stížnost mu byla doručena již dne 22. 12. 2022. Krajský soud tak vazební zasedání nařídil opožděně. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení 7. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení. 8. Okresní soud uvedl, že uznává závažné procesní pochybení, k němuž došlo, když nezaslal stěžovateli návrh státní zástupkyně na prodloužení vazby a následně rozhodl bez nařízení vazebního zasedání. Usnesení okresního soudu tedy bezpochyby nemohlo obstát, bylo tudíž zrušeno. Krajský soud však pochybení okresního soudu napravil tím, že nařídil vazební zasedání a ve věci znovu rozhodl. Okresní soud dále podotýká, že stěžovatel se vazebního zasedání aktivně neúčastnil a neuvedl žádné nové skutečnosti. 9. Krajský soud odkázal na své napadené rozhodnutí. Zároveň zdůraznil, že stěžovatel je stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost, kdy jednoznačně převažuje veřejný zájem na ochraně společnosti před takovými jedinci. Krajský soud si je vědom procesního pochybení okresního soudu, které však svým usnesením napravil, neboť stěžovatele vyslechl a znovu rozhodl. 10. Krajské státní zastupitelství je toho názoru, že pochybení okresního soudu bylo napraveno napadeným usnesením krajského soudu, neboť krajský soud nařídil slyšení stěžovatele a ve věci znovu rozhodl. Postup krajského soudu je tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu, jíž se stěžovatel dovolává [viz nález ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 3813/18 (N 37/93 SbNU 35)]. Vedlejší účastník navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. 11. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovateli vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení na vědomí a k případné replice, neboť neobsahují žádné nové informace, které by již stěžovateli nebyly známy. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jeho ústavní stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 13. Jde-li o napadené usnesení okresního soudu, v této části ústavní stížnosti není Ústavní soud příslušný k jejímu projednání, neboť uvedené rozhodnutí bylo již zrušeno (viz výše bod 4). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud je soudním orgán