IV.ÚS 2220/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2220/22 ze dne 6. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy S. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Kateřinou Pražanovou, advokátkou, sídlem generála Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. července 2022 sp. zn. 22 Co 175/2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a Pavla S. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Návrhem dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka podala ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 6. 2022 č. j. 25 P 63/2020-62. Předmětem řízení byl návrh otce Pavla S. ve věci nezletilého Tomáše S. (jedná se o pseudonym) na vydání předběžného opatření o úpravu styku s nezletilým synem. 2. Krajský soud změnil zamítavé rozhodnutí okresního soudu a vydal předběžné opatření, kterým rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým Tomáše každou neděli od 14,00 hod do 18,00 hodin s tím, že nezletilého převezme v místě bydliště matky a v tomto místě jej po ukončení styku matce předá zpět. Matce uložil povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit s tím, že jej v místě svého bydliště na počátku styku otci předá a v tomto místě jej po ukončení styku převezme zpět. 3. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že pravomocné rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého a v důsledku toho bylo zasaženo do jejích základních práv. Ve věci nezletilého Tomáše podala stěžovatelka dne 20. 5. 2022 k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na omezení rodičovské odpovědnosti otce a zákazu styku, neboť v době kdy, měl otec o syna pečovat, došlo k intoxikaci nezletilého amfetaminem a metamfetaminem. Nezletilý Tomáš následně trpěl halucinacemi a musel být hospitalizován ve zdravotnickém zařízení. Stěžovatelka oznámila celou záležitost orgánům OSPOD a Policii ČR, nezletilý byl vyhodnocen jako ohrožené dítě a bylo přistoupeno k vyhotovení individuálního plánu ochrany dítěte. Okresní soud zamítl návrh otce ze dne 1. 6. 2022 na vydání předběžného opatření o úpravě rozsahu styku s nezletilým, protože nebyla naplněna podmínka naléhavé nutnosti a je v zájmu dítěte objasnění intoxikace nezletilého; za tím účelem nařídil jednání. Krajský soud nesdílel názor okresního soudu a návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud, podle jejího přesvědčení, nedostál požadavkům, které jsou kladeny na odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť rozhodnutí je dogmatické, vnitřně rozporné a v rozporu se spisovým materiálem, v důsledku toho vykazuje zjevné znaky zmatečnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelka v této souvislosti zdůrazňuje, že jde o zcela výjimečnou situaci spojenou se zcela výjimečnými důsledky pro nezletilého Tomáše, rozhodnutí podle jejího názoru nebylo učiněno v nejlepším zájmu dítěte a došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Krajský soud znemožnil stěžovatelce domáhat se revize jeho rozhodnutí, kterým jsou jí ukládány povinnosti, a v důsledku toho došlo k zásahu do jejich základních práv. Pokud krajský soud dospěl k odlišným skutkovým a právním závěrům než okresní soud, měl rozhodnutí zrušit a vrátit k dalšímu řízení. S návrhem stěžovatelky na asistovaný styk se krajský soud nikterak nevypořádal, jen poznamenal, že vzhledem k rozsahu styku nebyly splněny podmínky pro jeho nařízení. 4. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny. Soudní rozhodování i o předběžném opatření by mělo být podrobeno zvýšeným nárokům, přestože jím dochází pouze k dočasné úpravě poměrů právních vztahů, neboť je způsobilé zasáhnout zásadním způsobem do základních práv a svobod jednotlivce. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Ústavní soud nálezem napadené usnesení zrušil. Dále odkázala na judikaturu Ústavního soudu v obdobné věci (sp. zn. II. ÚS 221/98, sp. zn. Pl. ÚS 16/09-1). II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem dle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti usnesení krajského soudu, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). III. Vlastní posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud k uvedenému uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech upravených občanským zákoníkem přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně, s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů), přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 2925/19); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 7. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření, Ústavní soud poukazuje dále např. na nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363); nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadeného rozhodnutí. 8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného soudního rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření, kterým rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým Tomáše a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 9. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy. V souzené věci není pochyb o tom, že výsledek řízení o návrhu na vydání předběžného opatření nelze nahradit rozhodnutím ve věci samé. Jak již upozornil krajský soud v napadeném usnesení, z dosavadních řízení ve věci péče o nezletilého Tomáše vyplynulo, že se otec s ním pravidelně stýkal a bez připomínek o nezletilého pečoval. Pochybení v řádné péči o nezletilého, ojedinělá událost, ke které došlo 25. 4. 2022 a její následky jsou ve zřejmém rozporu s nejlepšími zájmy nezletilého včetně jeho zdraví a dalšího příznivého vývoje, nemohou však vést k odepření práva na zachování vzájemného vztahu. K takovému popření základního rodinného práva mezi rodičem a nezletilým dítětem nepostačují stěžovatelkou namítané konkrétní skutečnosti a ostatní stěžovatelkou uvedené nedostatky v péči o nezletilého včetně neplacení výživného. 10. Výše uvedené odůvodnění krajského soudu pokládá Ústavní soud vzhledem k právě řečenému za racionální a srozumitelné. Tím spíše tyto úvahy platí i pro rozhodování Ústavního soudu, tedy s plynutím času, kdy rozhodování u okresního soudu ve věci samé k návrhu stěžovatelky může trvat vzhledem k okolnostem poměrně dlouho. Nelze do doby, než bude rozhodnuto o podmínkách styku rodičů s nezletilým dítětem dle § 887 až § 891 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zcela zamezit styku s otcem, protože nebylo prokázáno, jakým způsobem došlo k intoxikaci nezletilého. Předmětem řízení ve věci samé se obecné soudy pokusí nalézt takové řešení, které by bylo vůči všem zúčastněným spravedlivé a ideální pro nezletilého, stěžovatelka bude mít zároveň možnost uplatnit řádný opravný prostředek v případě jejího nesouhlasu. 11. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že konfliktní stav nastal v prvé řadě v důsledku události 25. 4