IV.ÚS 2221/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2221/10 ze dne 3. 3. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti P. B., zastoupené Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem, AK se sídlem Na Pískách 3275/3, 695 01 Hodonín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010 čj. 19 Co 464/2009-242, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2009 čj. 30 C 302/2007-205, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 11. 2009 čj. 30 C 302/2007-222, a úkonům provedeným v konkurzním řízení vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 126 K 36/1998, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu elektronicky dne 31. 7. 2010, řádně doplněnou dne 2. 8. 2010 a dne 22. 9. 2010, se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o neplatnost dobrovolné dražby, navrhla zrušení blíže nespecifikovaných úkonů provedených v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 126 K 36/1998 a dále napadla, byť nikoliv petitorně, i sdělení Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, ze dne 19. 9. 2006. Stěžovatelka stručně zrekapitulovala průběh a výsledky řízení o neplatnosti dobrovolné dražby, ve které byl dne 6. 4. 2004 vydražen soubor nemovitostí sestávající z rodinného domu a dalších tří pozemkových parcel zapsaný na LV č. 1630 pro obec Lužice, k. ú. Lužice u Hodonína u Katastrálního úřadu v Hodoníně (dále jen "předmětné nemovitosti"). Uvedla, že k dražbě došlo v souvislosti s konkurzem prohlášeným dne 25. 8. 1999 na jejího tehdejšího manžela L. B., ve kterém správce konkurzní podstaty zahrnul do konkurzní podstaty úpadce i předmětné nemovitosti. Stěžovatelka tvrdila, že správce tak učinil v rozporu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, neboť bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo za trvání manželství pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně zrušeno a dohodou manželů vypořádáno tak, že předmětné nemovitosti měly zůstat ve výlučném vlastnictví stěžovatelky; tato dohoda však byla vložena do katastru nemovitostí až dne 28. 5. 2004. Správce o této skutečnosti soud neinformoval, v důsledku čehož stěžovatelka nebyla uvědoměna o tom, že má podat proti správci vylučovací žalobu. S napadenými rozsudky stěžovatelka nesouhlasila a obecným soudům vytkla, že si ve svých tvrzeních odporují. Upozornila, že svoji žalobu nezměnila, ale pouze ji doplnila, a též nenavrhla, aby nemovitosti byly vyňaty z konkurzní podstaty, ale domáhala se pouze dodržení postupu podle příslušných ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání, zejména ustanovení § 14, § 26 odst. 1, 3, § 26a odst. 1, 2 a § 55 odst. 1. Stěžovatelka vytkla Městskému soudu v Brně, že ji řádně nepředvolal k jednání dne 18. 5. 2009 a dne 23. 7. 2009, a řízení před Krajským soudem v Brně označila za ryze formální; dle jejího mínění se odvolací soud vůbec nezabýval jejími námitkami o totožnosti žaloby, kterou v dubnu 2004 původně podala k Okresnímu soudu v Hodoníně. Stěžovatelka označila celý průběh konkurzního řízení za nestandardní, včetně dohod, které správce konkurzní podstaty následně uzavřel s vydražiteli předmětných nemovitostí, a navrhla, aby úkony provedené v tomto řízení Ústavní soud zrušil. II. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 30 C 302/2007, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelčiných tvrzení, vyplynulo, že stěžovatelka, od počátku řízení zastoupená právním zástupcem advokátem JUDr. I. A. a od 21. 7. 2009 advokátkou JUDr. M. A., se žalobou podanou dne 16. 4. 2004 k Okresnímu soudu v Hodoníně domáhala určení, že veřejná dobrovolná dražba předmětných nemovitostí provedená žalovaným dražebníkem (V. S. M.Group, s. r. o., Zlín) ve prospěch žalovaných vydražitelů (J. a P. L.) je neplatná. Usnesením ze dne 1. 11. 2007 čj. 6 C 716/2004-116 Okresní soud v Hodoníně vyslovil svou místní nepříslušnost a věc (s veškerou do té doby shromážděnou spisovou dokumentací) postoupil Městskému soudu v Brně, jehož věcnou příslušnost, zpochybněnou právním zástupcem stěžovatelky, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 2009 čj. Ncp 64/2009-168. Ve věci samé Městský soud v Brně nařídil jednání dne 18. 5. 2009, kterého se účastnil právní zástupce stěžovatelky (č. l. 177); ten po výzvě soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. výslovně uvedl, že "mění" žalobní tvrzení. Změna žaloby spočívající v tvrzení stěžovatelky, že se stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí na základě dohody o vypořádání BSM z 25. 2. 1997, byla připuštěna při jednání dne 23. 7. 2009, jehož se rovněž účastnil substitut zástupkyně stěžovatelky (č. l. 202). Po provedeném dokazování soud ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť aplikací a výkladem příslušných ustanovení zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, dospěl k závěru, že k podání žaloby o určení neplatnosti dražby nebyla stěžovatelka aktivně legitimována. V reakci na žalobní tvrzení soud uvedl, že stěžovatelka mohla podat vylučovací žalobu podle § 19 zákona o konkurzu a vyrovnání, případně se domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou proti úpadcovým věřitelům, mezi které byl výtěžek zpeněžením nemovitostí rozdělen. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. S odkazem na ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách přímo stanovící, kdo se může domáhat toho, aby soud určil neplatnost dražby, uzavřel, že soud prvého stupně správně vyhodnotil, že stěžovatelka nebyla v postavení žádné z osob, které tuto možnost mají. Z příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2006 pod značkou 126 K 36/98-639 je adresováno L. B. a jeho obsahem je odpověď soudu (sdělení) k podání úpadce ze dne 9. 6. 2006. III. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pravomoc Ústavního soudu tedy směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a přezkum jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je podle Ústavního soudu nutno chápat tak, že "zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním, ústavně zaručeným, právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz konkrétního jednání nebo příkaz k obnovení stavu před porušením, pokud je to možné [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky" (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 publ. in Sb. n. u. sv. 4, str. 243). Tyto závěry jsou aplikovatelné i v projednávaném případě. Stěžovatelka navrhla zrušit úkony provedené v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 126 K 36/1998 proti L. B. (pozn. též sp. zn. 26 K 36/98 č.l. 100). Tyto úkony blíže nespecifikovala, ale z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 30 C 302/2007, jakož i z obsahu ústavní stížnosti samotné bylo zřejmé, že protestovala proti zápisu předmětných nemovitostí do konkurzní podstaty úpadce a poté proti jejich zpeněžení dražbou s tvrzením svého vlastnického práva k nim v rozsahu nejméně jedné ideální poloviny. Ústavní soud přípisem ze dne 10. 8. 2010 čj IV.ÚS 2221/10-16 upozornil stěžovatelku, že její podání postrádá některé z náležitostí návrhu na zahájení řízení podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a vyzval ji k odstranění vad. Stěžovatelka, ač od 20. 8. 2010 řádně právně zastoupená, ani v následném doplnění ústavní stížnosti sepsané právním zástupcem neupřesnila, o které "úkony" a kterého subjektu (správce konkurzní podstaty či dohlédacího soudu) se jí jedná. Ze spisové dokumentace rovněž vyplynulo, že předmětné