IV.ÚS 2234/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2234/20 ze dne 30. 3. 2021 N 67/105 SbNU 215 Důvody pro snížení zadostiučinění za průtahy v řízení pro chování poškozeného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, sídlem Rokycanova 809/1c, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020 č. j. 30 Cdo 348/2020-190 a výrokům I a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2019 č. j. 20 Co 265/2016-164, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020 č. j. 30 Cdo 348/2020-190 a výroky I a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2019 č. j. 20 Co 265/2016-164 byla porušena práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2020 č. j. 30 Cdo 348/2020-190 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 2019 č. j. 20 Co 265/2016-164 ve výrocích I a III se ruší. III. Návrh na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem. 2. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") sp. zn. 17 C 59/2016 se podává, že dne 3. 6. 2015 podal stěžovatel žalobu proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 306 523 Kč s příslušenstvím, která měla představovat náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou soudního řízení podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Stěžovatel byl v procesním postavení poškozeného (investoval 163 000 Kč do podílových fondů obviněných) z trestní věci vedené proti V. M. a P. D. pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, a to od 16. 3. 1998 až do pravomocného skončení věci dne 16. 7. 2014. V. M. byl pravomocně odsouzen (jako uprchlý) a byla mu uložena povinnost nahradit stěžovateli škodu ve výši 113 600 Kč, zatímco trestní stíhání P. D. bylo zastaveno z důvodu amnestie prezidenta republiky. Stěžovatel tak byl podle žaloby nucen vést proti oběma občanskoprávní řízení. Přitom poukázal na svůj zvýšený zájem na tomto řízení, daný jednak výrazně odlišnou hodnotou peněz v roce 1997 a zejména svým vysokým věkem. 3. Stěžovatel se s žádostí o zadostiučinění za průtahy v řízení obrátil na vedlejší účastnici, která ve svém stanovisku dospěla k závěru, že stěžovatel má nárok na zadostiučinění ve výši 145 Kč. Vedlejší účastnice dospěla k základnímu odškodnění ve výši 306 666,64 Kč, které zkrátila na 0,05 % kvůli abnormálně vysokému počtu 21 114 poškozených v daném trestním řízení. Tento svůj postoj zopakovala vedlejší účastnice rovněž ve vyjádření k žalobě. 4. O žalobě rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2016 č. j. 17 C 59/2016-64. Vyšel z toho, že stěžovatel byl v základu nároku úspěšný. Rozhodl proto tak, že vedlejší účastnice je povinna stěžovateli zaplatit částku 39 848 Kč s příslušenstvím (výrok I), přičemž ve zbytku se žaloba zamítá (výrok II). Dále jí byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 20 054 Kč (výrok III). Trestní řízení trvalo 16 let a 4 měsíce. To je podle soudu doba sice nepřiměřená, avšak nikoliv zásadně. Šlo o skutkově velmi složitou věc, a to zejména vzhledem k abnormálně vysokému počtu poškozených a vysoké škodě. Přesto dospěl okresní soud k závěru, že způsobenou újmu je nutné odškodnit finančně. V souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovil základní částku odškodnění na 306 523 Kč, kterou bylo třeba vzhledem k okolnostem případu upravit a ponížit. O 20 % okresní soud částku ponížil z důvodu počtu soudů, které se věcí zabývaly. Předmět řízení byl mimořádně obtížný a pochybení soudů nelze shledat ze strany jejich funkční nadřízenosti (sc. vracení věci k doplňování a novému projednání), stejně tak nedocházelo k průtahům z důvodu jejich dlouhé nečinnosti. O dalších 47 % soud ponížil částku vzhledem k vysoké obtížnosti vedení trestního řízení, v němž bylo třeba provést rozsáhlé dokazování zejména kvůli vysokému počtu poškozených a vysoké škodě. Samotný rozsudek nalézacího soudu měl 4 356 stran. Situaci dále zkomplikovala skutečnost, že obviněný V. M. uprchl, a od roku 1998 tak bylo trestní řízení částečně vedeno proti uprchlému. Konečně soud hodnotil význam řízení pro stěžovatele. Ten se rozhodl v nepřiměřeně dlouhém trestním řízení setrvat, ačkoliv mu právní řád umožňoval (spolu s dalšími poškozenými) zahájit občanskoprávní řízení k vymožení náhrady škody. Poškození byli zastoupeni obecným zmocněncem JUDr. Rožnovským, a tedy mohli samostatně nebo společně odvíjet svůj postup od jeho odborných rad. Předmětem řízení bylo "pouze" finanční plnění, neboť stěžovatel nebyl poškozen na životě, zdraví či jiných osobnostních právech. Z uvedených důvodů ponížil okresní soud uvedenou částku o dalších 20 %. Ponížení částky pod 50 % je podle soudu sice výjimečné, avšak ospravedlněné zvláštními okolnostmi tohoto případu. Konečně okresní soud vzhledem k úspěchu stěžovatele v řízení mu rovněž přiznal náhradu nákladů řízení. 5. Proti uvedenému rozsudku podali stěžovatel i vedlejší účastnice odvolání, o kterých rozhodl krajský soud rozhodnutím ze dne 1. 11. 2016 č. j. 20 Co 265/2016-99 tak, že změnil rozsudek okresního soudu zamítnutím celé žaloby, a dále uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 1 500 Kč. Podle odvolacího soudu nebyla dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a protiprávním postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť stěžovatel mohl svůj adhezní nárok uplatnit v občanskoprávním řízení. Byl-li obžalovaný navíc amnestován, je podle krajského soudu odpovědnost státu vyloučena zcela podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Nelze opomíjet, že zájem poškozených na uspokojení jejich nároků v adhezním řízení nesmí předcházet primárnímu účelu trestního řízení. 6. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2018 č. j. 30 Cdo 1148/2017-117 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud podle Nejvyššího soudu nesprávně analogicky aplikoval závěry judikatury dovolacího soudu týkající se náhrady (majetkové) škody a pominul závěry (odlišné) judikatury týkající se výslovně nároků z nemajetkové újmy. 7. Následně krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že zamítl žalobu i co do částky 21 457 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbytku rozsudek potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud se z větší části ztotožnil se závěry okresního soudu o výpočtu přiměřeného zadostiučinění. Namístě je však podle něj větší moderace částky z důvodu nižšího významu trestního řízení pro stěžovatele. Adhezní nárok představoval finanční prostředky, jež stěžovatel dobrovolně svěřil společnosti, kterou ovládali obžalovaní, a to z důvodu vidiny rychlého a velkého zhodnocení. Šlo o tzv. princip letadla, který byl již v té době dobře znám. Zároveň nešlo podle krajského soudu o nijak závratnou částku (viz sub 2), která by stěžovateli způsobila existenční potíže. Stěžovatel si tak měl být vědom případného nezdaru svého podnikatelského záměru. V obdobné kauze tzv. H-Systemu dostali poškození finanční zadostiučinění podstatně menší ve vztahu k ztraceným prostředkům (investovaným navíc do jejich bydlení). Proto je podle krajského soudu namístě celková moderace základní částky o 94 %, tedy na částku 18 391 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení vzal krajský soud v potaz, že rozhodnutí o plnění nezáviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vedlejší účastnice byla převážně úspěšnou stranou, pročež by jí zásadně náležela náhrada nákladů řízení. Krajský soud se však rozhodl aplikovat moderační právo podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský so