IV.ÚS 2234/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2234/24 ze dne 18. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové nám. 274, Týniště nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 123/2024-843 ze dne 11. června 2024 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 42 P 212/2022-778 ze dne 25. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a 1. B. Š. a 2. nezletilého A. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Každý z rodičů nezletilého vedlejšího účastníka ("nezletilý"), kterého mají od listopadu 2022 ve střídavé péči, se domáhal nahrazení souhlasu druhého rodiče s docházkou nezletilého do jím navržené základní školy podle místa svého bydliště, tj. stěžovatel ("otec") do Základní školy X ("ZŠ X"), vedlejší účastnice ("matka") do Základní školy Y ("ZŠ Y"). Matka současně navrhovala změnu místa předávání nezletilého z místa bydliště otce na školské zařízení. 3. Matka nahrazení souhlasu otce navrhovala již dříve, ale rozsudkem Okresního soudu v Kladně ("okresní soud") č. j. 42 P 212/2022-503 ze dne 29. června 2023 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ("krajský soud") č. j. 101 Co 211/2023-654 ze dne 7. listopadu 2023 by tento návrh zamítnut (stejně tak matčin návrh na změnu péče). 4. Nezletilý nastoupil ke školní docházce (bez souhlasu otce) v září 2023 do ZŠ Y. V listopadu 2023 vydal okresní soud usnesení, kterým formou předběžného opatření otci nařídil strpět povinnou školní docházku nezletilého do této školy. Otec se proti usnesení neodvolal a s vlastními návrhy z listopadu a prosince 2023 na nařízení předběžného opatření ve prospěch ZŠ X opakovaně neuspěl. 5. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh otce na nahrazení souhlasu matky zamítl (výrok I) a návrhu matky na nahrazení souhlasu otce vyhověl (výrok II). Současně zamítl návrh matky na změnu místa předávání nezletilého (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 6. Pro okresní soud byla stěžejní následující zjištění: 1) nezletilý je nadaným dítětem, 2) v ZŠ Y navštěvuje třídu určenou těmto dětem, 3) má tam výborné výsledky, 4) škola u dětí s vyšším nadáním nedoporučuje změnu školy, 5) nezletilý je ve škole spokojený, nepřeje si nic změnit a z vícera důvodů nechce chodit do dvou škol, 6) ani jeden z rodičů není ochoten ustoupit či se přesídlit blíže místu bydliště druhého z rodičů, 7) i přes velké pracovní vytížení jako pilot bez možnosti si přizpůsobit pracovní dobu potřebám nezletilého trvá otec na střídavé péči a střídání škol, 8) s péčí o nezletilého otci mnohdy vypomáhá (a to i po celý týden) otcovská babička bydlící v K., 9) místo faktického výkonu práce otec zamlžuje (odlety nejen z P., ale rovněž z K. a B.). Na základě toho okresní soud uzavřel, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby nenavštěvoval dvě základní školy, protože by jej to vykořenilo, pravděpodobně by zmařilo jeho potenciál jako nadaného dítěte a znamenalo pro něj enormní psychickou zátěž. 7. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II k odvolání otce potvrdil (výrok II) a změnil k odvolání matky ve výroku III tak, že místem předávání nezletilého do péče druhého rodiče je školské zařízení navštěvované nezletilým a tím změnil dosavadní úpravu z listopadu 2022 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 8. Soud dospěl k závěru, že vlivem času si nezletilý v ZŠ Y zvykl, stav mu vyhovuje a změna není v souladu s jeho nejlepšími zájmy. Dovodil, že podíl na nastalém stavu má i procesní pasivita otce, který se nebránil proti nařízenému předběžnému opatření ve prospěch ZŠ Y. Za nosná kritéria při naplňování zásady nejlepšího zájmu dítěte vzal nikoli rodiči subjektivně vnímanou kvalitu škol, nýbrž bydliště dítěte a to, který rodič se převážně podílí na každodenní přípravě dítěte do školy. Vzal v potaz rodinné zázemí otce v K., a tím i pomoc širší rodiny k zajištění péče a docházky do školy, stejně jako postoj zaměstnavatele otce při zajištění péče o nezletilého. Přihlížel k tomu, že ZŠ Y neposkytuje individuální vzdělávání online a klasické individuální vzdělávání (individuální vzdělávací plán) se škole jeví nevhodné kvůli rozsahu vzdělávání, citlivosti nezletilého na změny, dodržování rituálů a pravidelných aktivit a možnému negativnímu dopadu na školní výsledky, psychiku a sociální interakce nezletilého. Uzavřel, že případná změna školy měla nastat neprodleně po nástupu do školy, nikoli nyní, kdy nezletilý absolvoval téměř celou první třídu v ZŠ Y. Ztotožnil se tak s okresním soudem, že varianta ZŠ Y aktuálně odpovídá zájmu nezletilého a je pro něho co nejméně zatěžující. Vzhledem k týdennímu intervalu střídání rodičů v péči o nezletilého v úterý a docházce do ZŠ Y změnil místo předávání nezletilého. 9. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec namítá zásah do práva na soudní ochranu a tvrdí, že okresní soud zasáhl do jeho legitimního očekávání výsledku řízení, neboť krajský soud předchozím rozsudkem (ze dne 7. listopadu 2023) návrh matky na nahrazení souhlasu zamítl. Doplňuje, že odvolání proti předběžnému opatření nepodal po předběžných zkušenostech s průtahy v řízení před okresním soudem, aby neoddálil rozhodnutí ve věci samé, předpokládal nástup nezletilého do ZŠ X od druhého pololetí školního roku. Má za to, že soudy posvětily odloučení otce od syna a protiprávní jednání matky, jestliže to byla matka, která se se synem odstěhovala do Y i přes úmysl rodiny mít těžiště života ve V. Otec dále odkazuje na svůj pracovní režim letce pro charterovou leteckou společnost a vázanost na letiště P. a upozorňuje na možnost matky pracovat z odkudkoli (home office) a nikoli pouze z O. Napadená rozhodnutí proto otec považuje za nelogická, naplňující znaky libovůle a zohledňující zájem matky bydlet v O., nikoli zájem dítěte na styku s otcem. V neposlední řadě otec tvrdí, že v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (usnesení sp. zn. I. ÚS 902/22 ze dne 19. dubna 2022) obecné soudy přecenily význam výpovědi nezletilého, převzaly jeho názor bez dalšího a rozhodnutí založily na jeho přání. Nemorálně tedy postavily nezletilého před volbu vybrat si matku, nebo otce. 10. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti - až na dále uvedenou výjimku - příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou; je včasná a není nepřípustná; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. 11. Ve vztahu k výroku III rozsudku okresního soudu týkajícího se změny místa předání nezletilého, který byl změněn výrokem I rozsudku krajského soudu, a k nákladovému výroku IV rozsudku okresního soudu, který byl nahrazen ("odklizen") výrokem III rozsudku krajského soudu, Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno, popř. odklizeno. 12. Ve zbylé části je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným. 13. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 14. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda veškerá rozhodnutí v tomto smyslu soudy náležitě odůvodnily [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. 15. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. 16. Ústavní soud připomíná, že nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Vždy musí být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nach