IV.ÚS 2244/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010 N 146/58 SbNU 227 K otázce předběžného opatření ve věcech péče o nezletilé ve vztahu k právům rodičů, dětí a problematice spravedlivého procesu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 20. července 2010 sp. zn. IV. ÚS 2244/09 ve věci ústavní stížnosti V. K. a A. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-2 ze dne 29. 4. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-62 ze dne 26. 5. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 255/2009-66 ze dne 10. 6. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-91 ze dne 25. 6. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-113 ze dne 27. 7. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 381,382/2009-125 ze dne 7. 9. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-139 ze dne 28. 8. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-142 ze dne 29. 9. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 467,468/2009-160 ze dne 23. 10. 2009 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 450/2009 ze dne 19. 11. 2009 o nařízení a dalším trvání předběžného opatření, kterým byla nezletilá dcera A. K. stěžovatelky V. K. svěřena do péče kojeneckého ústavu, za účasti kolizní opatrovnice Ing. Z. B., ředitelky Nadace Naše dítě, Ústavní 95, Praha-Bohnice, Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze. I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-2 ze dne 29. 4. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-62 ze dne 26. 5. 2009, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 255/2009-66 ze dne 10. 6. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-91 ze dne 25. 6. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-113 ze dne 27. 7. 2009, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 381,382/2009-125 ze dne 7. 9. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-139 ze dne 28. 8. 2009, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-142 ze dne 29. 9. 2009 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 467,468/2009-160 ze dne 23. 10. 2009 byl porušen čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu 1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 8. 2009 doručen návrh stěžovatelky V. K. na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podaný rovněž jménem nezletilé A. K. (stěžovatelka A. K. je dále označována též jen jako "nezletilá", stěžovatelka V. K. jako "stěžovatelka"), doplněný přípisy doručenými dne 9. 10. 2009, 1. 12. 2009 a 25. 1. 2010. Kromě tohoto návrhu podala stěžovatelka u Ústavního soudu další dvě ústavní stížnosti, evidované pod sp. zn. III. ÚS 3093/09 a I. ÚS 208/10, které byly usnesením pléna Ústavního soudu č. j. IV. ÚS 2244/09-54 ze dne 2. 3. 2010 spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. IV. ÚS 2244/09, neboť bezprostředně věcně navazovaly na původní návrh stěžovatelky. 2. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, ve smyslu všech jejích pozdějších doplnění a návrhů, brojila proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též jen "obvodní soud") č. j. 25 Nc 2016/2009-2 ze dne 29. 4. 2009, jímž tento vydal předběžné opatření dle § 76a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, že se nezletilá dcera stěžovatelky, A. K., odevzdává do péče Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií při Fakultní Thomayerově nemocnici (dále též jen "kojenecký ústav"), jakož i proti dalším rozhodnutím tohoto soudu, jimiž bylo trvání tohoto předběžného opatření periodicky prodlužováno (usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-62 ze dne 26. 5. 2009, usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-91 ze dne 25. 6. 2009, usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-113 ze dne 27. 7. 2009, usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-139 ze dne 28. 8. 2009, usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-142 ze dne 29. 9. 2009 a usnesení obvodního soudu sp. zn. 25 Nc 450/2009 ze dne 19. 11. 2009). Ústavní stížnost dále směřovala vůči usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 39 Co 255/2009-66 ze dne 10. 6. 2009, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu o nařízení předběžného opatření, a usnesením městského soudu č. j. 39 Co 381,382/2009-125 ze dne 7. 9. 2009 a č. j. 39 Co 467,468/2009-160 ze dne 23. 10. 2009, jimiž bylo obdobně rozhodnuto o odvoláních stěžovatelky proti dalšímu trvání předběžného opatření. Stěžovatelka měla za to, že prostřednictvím těchto rozhodnutí došlo k neoprávněnému zásahu do jejích ústavně zaručených práv, a to konkrétně do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 6 a 13 Úmluvy, čl. 36 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny a práva na rodinný život a práva na svobodnou výchovu dětí ve smyslu čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 5, 6 a 8 Úmluvy a čl. 2, 5, 7, 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte. 3. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovala stěžovatelka v tom, že před vydáním předběžného opatření nebyla obvodním soudem vyslechnuta, a nemohla tak objasnit rozhodné skutečnosti, tzn. zejména jakým způsobem a v jakých podmínkách hodlá svou dceru vychovávat a o ni pečovat, a nemohla rovněž navrhovat důkazy za účelem prokázání svých tvrzení, dále v tom, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření dle § 76a občanského soudního řádu, neboť se nejednalo o situaci, kdy by se nezletilé dítě ocitlo bez jakékoliv péče nebo by byl vážně ohrožen či narušen jeho život nebo příznivý vývoj, což bylo zřejmé již z toho, že se stěžovatelka v rozhodné době nacházela i s nezletilou v lékařské péči, přičemž neprojevovala vůli tuto opustit, a konečně i v tom, že rozhodnutí obecných soudů byla založena na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu. Skutková zjištění, z nichž obvodní soud při vydání předběžného opatření vycházel, se nacházela v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; v návrhu na vydání předběžného opatření byla jako hlavní důvod pro odnětí nezletilé uvedena skutečnost, že v místě, kde má stěžovatelka hlášen trvalý pobyt, jsou nevyhovující podmínky pro výchovu a péči o nezletilou; stěžovatelka přitom pracovnicím orgánu sociálně-právní ochrany dětí ústně sdělila, že s dítětem bude bydlet u svých rodičů v běžně vybaveném bytě o velikosti 3+1, 1. kategorie, a tuto skutečnost posléze doložila i písemným prohlášením rodičů ve svém návrhu na zrušení předběžného opatření ze dne 30. 4. 2009. U návrhu na vydání předběžného opatření nadto absentovaly nezbytné formální náležitosti a tento nebyl soudu doručen prostřednictvím podatelny, v důsledku čehož o něm zřejmě rozhodoval jiný soudce než ten, který by k tomu byl určen rozvrhem práce. Pokud šlo o jednotlivá usnesení obvodního soudu, jimiž bylo předběžné opatření prodlužováno, do 4. 8. 2009 se tak mělo dít v rozporu se zákonem, neboť dle výslovné dikce § 76a odst. 4 občanského soudního řádu je možno o prodloužení rozhodnout pouze, bylo-li zahájeno řízení ve věci samé, k čemuž ovšem došlo právě až dne 4. 8. 2009. 4. K tvrzenému porušení práva na účinný opravný prostředek stěžovatelka uvedla, že městský soud postupoval zcela mimo rámec zákonem stanovených procesních možností, neboť odmítal její odvolání proti usnesení obvodního soudu s paradoxním odůvodněním, že předběžné opatření již v době rozhodování odvolacího soudu "zaniklo", a proto nebylo možné ani potřebné se jím zabývat. Přitom zcela pominul, že nezruší-li napadená usnesení obvodního soudu, tato mohou nadále sloužit jako podklad pro další omezování práv stěžovatelky, což se také reálně dálo. Městský soud tak svým formalistickým přístupem odepřel stěžovatelce právo na věcný přezkum napadených rozhodnutí. V důsledku prodlení s projednáním odvolání stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu o nařízení předběžného opatření pak dle jejího přesvědčení došlo rovněž k porušení ústavně zaručeného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. 5. Pokud se týkalo práva na rodinný život a svobodnou výchovu dětí, stěžovatelka poukazovala především na základní přirozené právo matky být se svým novorozeným dítětem a současně na právo dítěte na péči své matky. Obecné soudy svým postupem v řízení tuto přirozenou biologickou vazbu mezi dítětem a mat