IV.ÚS 2255/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2255/18 ze dne 28. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Helmuta Guichena, zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem se sídlem Palackého náměstí 653, Třeboň, směřující proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2016, č. j. 48 EXE 432/2016-168, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2017, č. j. 24 Co 2448/2016-200, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 20 Cdo 748/2018-348, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a E.ON Energie, a.s., IČO 26078201, se sídlem F. A. Gestnera 2151/16, České Budějovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 6. 2018 a doplněnou podáním ze dne 20. 8. 2018, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhuje Ústavnímu soudu, aby zrušil v záhlaví vymezená rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi dle stěžovatelova názoru byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 2 Listiny, čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. V řízení před obecnými soudy vystupoval stěžovatel jako oprávněný v exekučním řízení vedeném na základě exekučního titulu - rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2006, č. j. 13 Cm 748/2005-337 (dále jen "exekuční titul"), proti vedlejší účastnici jako povinné. Stěžovatel se v tomto exekučním řízení domáhal vymožení své pohledávky za vedlejší účastnicí ve výši 246 251 Kč s příslušenstvím, která, zjednodušeně řečeno, představovala náhradu škody, jíž právní předchůdce vedlejší účastnice stěžovateli způsobil porušením své smluvní povinnosti, podle níž byl povinen stěžovateli jakožto provozovateli autoservisu dodávat elektrickou energii, nicméně ve dnech 19. 8. 1994, 21. 11. 1994 a 9. 3. 1995 dodávky přestal poskytovat (dále jen "předmětná pohledávka"). 3. Vedlejší účastnice navrhla zastavení exekuce proto, že ještě před zahájením exekučního řízení došlo k uplynutí promlčecí doby dle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 1. 2013 (dále jen "obchodní zákoník"). Napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "exekuční soud") k návrhu povinné exekuci zastavil, návrh povinné na odklad exekuce zamítl a uložil stěžovateli zaplatit povinné náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce a soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce. 4. V odůvodnění tohoto usnesení se ztotožnil s námitkou povinné, že předmětná pohledávka byla dle § 408 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku skutečně promlčena, neboť promlčecí doba počala běžet dnem 17. 3. 2005. Stěžovatel sice uplatnil svůj nárok u soudu před uplynutím promlčecí doby, ale rozsudek, jímž soud přiznal stěžovateli předmětnou pohledávku (respektive jímž uložil vedlejší účastnici povinnost ji stěžovateli zaplatit), nabyl právní moci dne 15. 7. 2006. Vzhledem ke znění § 408 odst. 2 občanského zákoníku tak stěžovatel měl pouze tři měsíce od vykonatelnosti tohoto rozsudku na zahájení jeho výkonu či exekuce, nicméně návrh na zahájení exekučního řízení stěžovatel podal až s několikaletým odstupem v roce 2016. Jelikož vedlejší účastnice uplatnila ve svém návrhu na zastavení exekuce námitku promlčení a tato byla důvodná, exekuční soud shledal důvod k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 5. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení exekučního soudu odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Českých Budějovicích (dále v tomto smyslu jen "odvolací soud") usnesení exekučního soudu potvrdil, a to svým usnesením specifikovaným výše v návětí, a uložil stěžovateli zaplatit povinné náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl svým rozhodnutím uvedeným výše v návětí, jímž rovněž rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud i Nejvyšší soud se shodly na správnosti závěrů exekučního soudu ohledně promlčení předmětné pohledávky. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nejprve popisuje procesní vývoj jak exekučního řízení a řízení před obecnými soudy, tak vývoj původního nalézacího řízení. Následně předkládá proti napadeným rozhodnutím obecných soudů tyto námitky: 1) nesprávné vymezení termínu pro výpočet promlčení nároku; 2) nesprávné vyhodnocení zastavení promlčecích lhůt; 3) znemožnění účinného procesního postupu v důsledku nedoručení rozsudku; 4) nevypořádání se s námitkou dobrých mravů Nejvyšším soudem; 5) nevypořádání se se škodou od roku 2004 a následně obecnými soudy; 6) nesprávné posouzení otázky nástupnictví v konkursu Nejvyšším soudem; 7) pasivita konkursního správce; 8) odmítnutí přiznat aktivní věcnou legitimaci stěžovateli nalézacím soudem. 7. Ad 1) stěžovatel namítá, že obecné soudy vzaly za rozhodující okamžik pro vznik škody odpojení elektrického proudu v odběrných místech stěžovatele v roce 1996, přičemž však dalším nedůvodným odpojením v roce 1997 vedlejší účastnice navýšila škodu, stěžovatel rozšířil vzájemný návrh na 860 000 Kč, což následně osvědčil rozsudek, kterým mu byla škoda přiznána. Následně došlo k dalšímu odpojení a zvýšení uplatněného návrhu na 1 441 562 Kč a konečně po odmítnutí návrhu předběžného opatření na připojení elektrického proudu Vrchním soudem v Praze se stěžovatel dozvěděl o dalším rozsahu vzniklé škody již nevratným odpojením, a proto podáním ze dne 3. 6. 2004 provedl další rozšíření vzájemného návrhu na částku 15 476 000 Kč s příslušenstvím. 8. Stěžovatel nenese vinu na tom, že se nalézací soud (stěžovatel patrně míní Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 748/2005, nijak to však ve své ústavní stížnosti nespecifikuje - pozn. Ústavního soudu) s rozšířením návrhu nevypořádal. Rozhodující je, že se obecné soudy včetně Nejvyššího soudu nevypořádaly po právu s termínem zápočtu promlčecí doby, resp. vzájemným návrhem. Rozhodující pro počátek běhu promlčecí doby je však nikoliv rok 1996, ale 2004. 9. Stěžovatel je přesvědčen, že jelikož kvůli odpojení elektrického proudu právním předchůdcem vedlejší účastnice nebyl schopen provozovat výrobní činnost, dostal se do problémů, které vyústily až v prohlášení konkursu na jeho majetek. Protiprávní jednání právního předchůdce vedlejší účastnice a konkurs na majetek stěžovatele jsou tak v příčinné souvislosti. Proto je výsledná škoda podstatně vyšší (cca 15 mil. Kč), neboť vznikala postupně a navyšovala se. 10. Stěžovatel rovněž uvedl, že nemohlo dojít k promlčení předmětné pohledávky "...jednak pro neúčinnost rozsudku Krajského soudu České Budějovice, který byl zatížen vadami a nebyl žalobci doručen vůbec." Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2006, č. j. 13 Cm 748/2005-337, je tak dle stěžovatele zatížen tolika vadami, že není dodnes pravomocný, a tedy je bezpředmětné se zabývat tím, zda nárok jím přiznaný vůbec může být promlčen. 11. Ad 2) stěžovatel namítá, že podáním vzájemné žaloby došlo k zastavení promlčecích lhůt, resp. rozšířením žalobního návrhu nemohlo dojít k promlčení jeho nároku. Rozšířený návrh podaný dne 3. 6. 2004 nebyl dosud projednán, "...a proto se nemohl stát rozsudek Krajského soudu České Budějovice, vydaný v roce 2006 účinným a z toho důvodu nemohlo dojít k promlčení nároku oprávněného. Krajský soud v Českých Budějovicích se dle stěžovatele rovněž účelově nevypořádal se stanovením úroku k přiznanému plnění a částky za právní služby. 12. Ad 3) stěžovatel brojí proti skutečnosti, že vydání rozsudku mu nebylo známo, neboť mu nebylo doručeno, a on se o něm tak dozvěděl až se značným zpožděním. Nemohl tak proto uplatnit ani návrh na doplnění rozsudku o stanovené příslušenství, ani proti němu podat odvolání. 13. Ani s žalobou na obnovu řízení stěžovatel neuspěl, přičemž toto řízení bylo zatíženo neodstranitelnou vadou dle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu. 14. Ad 4) se stěžovatel vymezuje proti tomu, že Nejvyšší soud se nevypořádal správně s jím vznesenou námitkou dobrých mravů dle § 3 odst. 1