IV.ÚS 2257/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2257/18 ze dne 23. 6. 2020 N 133/100 SbNU 464 Právo na odpověď a právo na dodatečné sdělení podle tiskového zákona   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, sídlem Kamenická 2378/1, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018 č. j. 30 Cdo 1870/2017-129, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016 č. j. 22 Co 298/2016-102 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. března 2016 č. j. 19 C 109/2015-66 a dále proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2018 č. j. 30 Cdo 2968/2017-137, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017 č. j. 22 Co 365/2016-116 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. dubna 2016 č. j. 22 C 300/2014-83, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, spojené s návrhem na zrušení § 2 odst. 1 a § 3 písm. a) zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018 č. j. 30 Cdo 1870/2017-129, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016 č. j. 22 Co 298/2016-102 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. března 2016 č. j. 19 C 109/2015-66 a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2018 č. j. 30 Cdo 2968/2017-137 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017 č. j. 22 Co 365/2016-116 bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018 č. j. 30 Cdo 1870/2017-129, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016 č. j. 22 Co 298/2016-102 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. března 2016 č. j. 19 C 109/2015-66 a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2018 č. j. 30 Cdo 2968/2017-137 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2017 č. j. 22 Co 365/2016-116 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí I. a) Zamítnutí žaloby na zveřejnění dodatečného sdělení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 2257/18, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018 č. j. 30 Cdo 1870/2017-129, rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 10. 2016 č. j. 22 Co 298/2016-102 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 3. 2016 č. j. 19 C 109/2015-66, přičemž tvrdí, že obecné soudy porušily aplikací neústavních ustanovení zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, jeho právo na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Napadeným rozsudkem (viz sub 1) obvodní soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal, aby byla obchodní společnosti BORGIS, a. s., sídlem Slezská 2127/13, Praha 2 - Vinohrady, (dále též jen "žalovaná") uložena povinnost zveřejnit na první straně jí vydávaného periodika internetového zpravodajství Novinky.cz dodatečné sdělení, a to na vlastní náklady a stejným typem písma, jakým byl uveřejněn článek "XXX". Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dodatečné sdělení mělo obsahovat informace o tom, že řízení proti stěžovateli jako obviněnému ze spáchání přestupku proti řádnému vykonávání znalecké činnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. SPR 2342/2014, skončilo jeho zastavením, protože skutek, pro který bylo vedeno, se nestal. Obvodní soud však dospěl k závěru, že tiskový zákon se vztahuje pouze na periodický tisk (§ 2 odst. 1), kterým však internetový portál není [§ 3 písm. a) tiskového zákona], a tudíž v daném případě postupovat podle § 11 tiskového zákona nelze. 3. K odvolání stěžovatele městský soud shora označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shledal sice, že institut dodatečného sdělení je specifický tím, že může být oprávněně požadován i tam, kde původním sdělením nedojde k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, a nelze jej tudíž v prostředí internetu nahradit žalobou na ochranu osobnosti; tato skutečnost však nemůže vést k závěru o použitelnosti tiskového zákona, neboť rozšiřující výklad příslušných norem nepřipadá v úvahu s ohledem na jednoznačné znění i záměr zákonodárce. 4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud zamítl v záhlaví označeným rozsudkem, protože se ztotožnil se závěry městského soudu, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. I. b) Zamítnutí žaloby na zveřejnění odpovědi 5. Další ústavní stížností, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 2258/18, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018 č. j. 30 Cdo 2968/2017-137, rozsudku městského soudu ze dne 19. 1. 2017 č. j. 22 Co 365/2016-116 a rozsudku obvodního soudu ze dne 15. 4. 2016 č. j. 22 C 300/2014-83, a to s tvrzením shodným jako ve shora uvedené první ústavní stížnosti (viz sub 1). 6. Napadeným rozsudkem obvodního soudu č. j. 22 C 300/2014-83 bylo na základě stěžovatelovy žaloby uloženo žalované, aby uveřejnila v deníku "novinky.cz" stěžovatelovu odpověď na výše uvedený článek (sub 2). Obsahem odpovědi bylo, resp. mělo být (ve stručnosti řečeno) sdělení, že stěžovatel nenechal zavřít do ústavu šestačtyřicetiletého muže z P. a že není pravda, že jej ani neviděl, natož aby ho vyšetřil, žádného šlendriánství že se nedopustil, v dané věci vypracoval znalecký posudek na základě opatření policie, a to po vyšetření posuzované osoby dne 12. 5. 2014, doplněk znaleckého posudku provedl na základě žádosti policie dne 17. 7. 2014, přičemž mu nebylo uloženo, aby posuzovanou osobu znovu vyšetřil, k tomu si vyžádal lékařskou zprávu, při jednání Okresního soudu Plzeň-město uvedl, že je třeba opětovně tuto osobu vyšetřit a že setrvává na závěrech znaleckého posudku (výrok I). Dále obvodní soud zamítl stěžovatelovu žalobu v části, v níž se domáhal omluvy, že není zahájeno správní řízení u Krajského soudu v Plzni, které může skončit až vyškrtnutím stěžovatele ze seznamu znalců (výrok II), a žalované uložil nahradit stěžovateli náklady řízení (výrok III). 7. K odvolání stěžovatele městský soud výše označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku I změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I), a uložil stěžovateli zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 3 200 Kč (výrok II). Zamítnutí žaloby odůvodnil rovněž tím [viz sub I. a)], že internetové stránky, resp. internetem šířená sdělení nespadají pod režim tiskového zákona, a tudíž žalované povinnost uveřejnit odpověď podle § 10 tohoto zákona uložit nelze. K tomu dodal, že institut odpovědi je dobře zastupitelný omluvou podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vztahujících se k ochraně osobnosti a náhradě nemajetkové újmy. 8. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem pak stěžovatelovo dovolání proti výroku I rozsudku městského soudu zamítl, proti výroku II odmítl jako nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 9. Obě ústavní stížnosti stěžovatel spojuje s návrhem na zrušení § 2 odst. 1 a § 3 písm. a) tiskového zákona, maje za to, že tato ustanovení jsou v rozporu s čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny. I. c) Spojení věcí a další skutkové okolnosti posuzované věci 10. Ústavní soud postupem podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř. tyto ústavní stížnosti usnesením ze dne 18. 9. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2257/18, IV. ÚS 2258/18 spojil ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 2257/18 a soudcem zpravodajem bude Jan Filip. 11. Na doplnění je možno uvést, že stěžovatel se v této souvislosti u obvodního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 171/2015 domáhal omluvy v deníku Právo a na zpravodajském serveru Novinky.cz. Této žalobě bylo rozsudkem uvedeného soudu ze dne 3. 5. 2017 č. j. 25 C 171/2015-397 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 8. 2017 č. j. 25 C 171/2015-422 a doplňujícího rozsudku ze dne 28. 2. 2018 č. j. 25 C