IV.ÚS 2260/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2260/24 ze dne 19. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem, sídlem Kardinála Berana 1157/32, Plzeň, proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. dubna 2024 č. j. 1 Nt 2103/2024-239 a usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, ze dne 13. listopadu 2023 č. j. GI-3741-844/TČ-2021-842020, za účasti Krajského soudu v Plzni a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 - Břevnov, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje (dále jen "policejní orgán") napadeným rozhodnutím po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. 3 KZV 8/2022-522 ve věci obviněného J. B. (dále jen "obviněný"), trestně stíhaného pro pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, spáchaný formou účastenství, rozhodla, že: Podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších přepisů, ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu se zajišťuje jako náhradní hodnota věc, o to pohledávka obviněného plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, datované dnem 25. 2. 2018 (dále též jen "smlouva ze dne 25. 2. 2018") uzavřené mezi obviněným "v postavení zapůjčitele" a stěžovatelkou "v postavení vydlužitele", jejímž předmětem je "poskytnutí finančních prostředků" zapůjčitelem vydlužiteli "v celkové výši 1 956 819,43 Kč" (dále též jen "pohledávka"), neboť nelze-li zajistit věc, která je nástrojem nebo výnosem z trestné činností, může být na místo této věci zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě. Podle § 79a odst. 2 trestního řádu se obviněnému zakazuje, aby po oznámení tohoto rozhodnutí převedl zajištěná práva na jiného nebo je zatížil či vykonával zajištěná práva způsobem, který by zmařil nebo ohrozil účel zajištění. Podle § 79a odst. 3 trestního řádu se obviněnému ukládá, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení (doručení) rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váži k zajištěně věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytovat odpovídající plnění. Podle § 79b odst. 2 trestního řádu se stěžovatelce ukládá, aby jakákoliv peněžitá plnění ze zajištěných práv místo plnění obviněnému složila na specifikovaný bankovní účet policejního orgánu. Usnesením ze dne 20. 11. 2023 č. j. GI-3741-847/TČ-2021-842020 policejní orgán opravil jinou zřejmou nesprávnost ve výše uvedeném usnesení tak, že nesprávný text usnesení ve znění "pohledávka" obviněného plynoucí ze smlouvy ze dne 25. 2. 2018 uzavřené mezi obviněným "v postavení zapůjčitele" a stěžovatelkou "v postavení vydlužitele", jejímž předmětem je "poskytnutí finančních prostředků" zapůjčitelem vydlužiteli "v celkové výši 1 956 819,43 Kč", nahrazuje správným textem, že "pohledávka" obviněného "plynoucí" ze smlouvy ze dne 25. 2. 2018, uzavřené mezi obviněným "v postavení zapůjčitele" a stěžovatelkou "v postavení vydlužitele", "na poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 000 000 Kč" stěžovatelce "výslovně určených na úhradu hypotečního úvěru u Hypoteční banky, a. s." poskytnutého jí na základě vymezené smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 16. 9. 2013 na nákup nemovitostí v obci V., katastrální území V., přičemž výše pohledávky obviněného za stěžovatelkou "činí 1 956 819,43 Kč", neboť uvedením nesprávného znění došlo k jiné zřejmé nesprávností ve vyhotovení usnesení. 3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl stížnosti obviněného a stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu ze dne 13. 11. 2023 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodné (I. výrok) a zrušil usnesení policejního orgánu ze dne 20. 11. 2023 podle § 149 odst. 1 trestního řádu (II. výrok). II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že smlouva ze dne 25. 2. 2018 nemůže představovat smlouvu o zápůjčce, neboť na její bankovní účet byly připsány platby obviněného dne 18. 2. 2018 (částka 204 000 Kč), dne 27. 2. 2018 (částka 1 500 000 Kč) a dne 6. 4. 2018 (částka 252 019,43 Kč). Stěžovatelka poukazuje, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, tedy smlouva o přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem vydlužiteli uzavřená před jejich samotným poskytnutím je "smlouvou o smlouvě budoucí o zápůjčce". Krajský soud navíc v odůvodnění svého usnesení rozlišoval mezi Smlouvou (tj. smlouvou o zápůjčce) a "dalšími bezhotovostními převody". Není zřejmé ani to, zda šlo o smlouvu o zápůjčce jednu, či naopak více smluv o zápůjčkách, jaké byly výše zápůjček, kdy ve skutečnosti došlo k uzavření smlouvy (popř. smluv), zda vůbec o smlouvu o zápůjčce (smlouvy o zápůjčkách). Podle stěžovatelky tak jako tak nebyl splněn požadavek na specifikaci náhradní hodnoty náležitým a nezaměnitelným způsobem, v daném případě údajné pohledávky obviněného vůči ní. 5. Dále stěžovatelka vytýká, že ji orgány činné v trestním řízení nevyslechly ani nevyzvaly k písemnému sdělení, čímž ignorovaly zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností zakotvenou v § 2 odst. 5 trestního řádu. Neobstojí ani konstatování krajského soudu, že obviněný nevypovídal a nevysvětlil své postupy při převodu peněz. Obviněný není povinen vypovídat a smlouva ze dne 25. 2. 2018 nebyla obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání. 6. Stěžovatelka též nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle kterého potvrzení o vypořádání veškerých finančních závazků mezi ní a obviněným pochází z doby po vydání napadeného usnesení policejního orgánu. Poukazuje, že ověřovací doložka pro vidimaci je ze dne 29. 11. 2023, zatímco stěžovatelce byla obě výše uvedená usnesení policejního orgánu doručena až dne 11. 12. 2023. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnosti je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud předně připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. 9. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový pr