IV.ÚS 2265/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2265/20 ze dne 8. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace V.D.KUKA a. s., sídlem Vinohradská 1789/40, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, Stroupežnického 525/20, Praha 5 - Smíchov, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. června 2020 č. j. 3 KZN 910/2020-15, vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 17. dubna 2020 č. j. ZN 608/2019-43 a vyrozumění Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Vnější služby, místního oddělení Malá Strana, ze dne 21. února 2020 č. j. KRPA-421087-16/ČJ-2019-001112, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Vnější služby, místního oddělení Malá Strana, sídlem Vlašská 362/3, Praha 1 - Malá Strana, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 3, odst. 4, čl. 34 odst. 2, čl. 31, čl. 35 odst. 1, odst. 3, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. S-MHMP 1572355/2012/OST/D1 bylo rozhodnuto o pozastavení vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 1 (dále jen "stavební úřad") ze dne 10. 8. 2011 č. j. UMCP1 108743/2011, sp. zn. S UMCP1/106410/2011/VÝS-Bu-4/163, kterým stavební úřad nařídil M. Š. provedení nutných zabezpečovacích prací na její nemovitosti (dům č. p. X). Současně vlastníkům sousedních staveb nařídil strpět provádění udržovacích prací na stavbě, které mohou zasáhnout do jejich práv, a to v nezbytně nutném rozsahu. 3. Podáním ze dne 30. 9. 2019, doplněným přípisem ze dne 10. 10. 2019, stěžovatelka podala trestní oznámení jednak na M. Š. coby majitelku shora specifikované nemovitosti, která sousedí s domem ve vlastnictví stěžovatelky, a to pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), podvodu podle § 209 trestního zákoníku a další, jednak na B. H., pracovnici stavebního úřadu, pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku či maření úkolů úřední osoby z nedbalosti podle § 330 trestního zákoníku. Naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 trestního zákoníku, kterého se týká podaná ústavní stížnost, spatřuje stěžovatelka v tom, že M. Š. nerespektuje úřední zákaz, aby se ve stavebních úpravách domu nepokračovalo. Vyrozuměním Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Vnější služby, místního oddělení Malá Strana, ze dne 21. 2. 2020 č. j. KRPA-421087-16/ČJ-2019-001112 (dále jen "vyrozumění policejního orgánu"), bylo stěžovatelce sděleno, že na základě provedeného šetření nebyly ve věci shledány důvody k zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a že rovněž nejde o podezření ze spáchání přestupku či jiného správního deliktu. 4. Stěžovatelka následně adresovala Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") podání, jež bylo posouzeno jako podnět k využití oprávnění státního zástupce ve smyslu § 157 odst. 2 trestního řádu. Na základě tohoto podnětu obvodní státní zastupitelství věc přezkoumalo a ve vyrozumění ze dne 17. 4. 2020 č. j. ZN 608/2019-43 konstatovalo, že policejní orgán se nevypořádal se všemi skutečnostmi uvedenými v trestním oznámení, proto mu bylo uloženo, aby nadále pokračoval v šetření ve věci možného podezření z trestných činů podvodu podle § 209 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku a maření úkolů úřední osoby z nedbalosti podle § 330 trestního zákoníku. Ohledně podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku obvodní státní zastupitelství uzavřelo, že ve věci není dáno podezření z tohoto trestného činu, neboť jednání osoby, která nerespektuje předběžné opatření nařízené soudem v občanskoprávním řízení, aby se nepokračovalo ve stavbě domu, nezakládá znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. K tomu obvodní státní zastupitelství poukázalo na usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 20. 6. 1975 sp. zn. 5 Tz 44/75 (publikované pod č. 15/1976 Sb. rozh. tr.) a dodalo, že porušování povinností vyplývajících z daného předběžného opatření nemá povahu výkonu zakázané činnosti ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, a že obdobné závěry lze bezpečně vztáhnout i na eventuální porušování sistačního rozhodnutí správního orgánu ve stavebním řízení. 5. Stěžovatelka se závěrem obvodního státního zastupitelství ohledně podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku nesouhlasila, proto zaslala nadřízenému Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Městské státní zastupitelství vyrozuměním ze dne 4. 6. 2020 č. j. 3 KZN 910/2020-15 podnět stěžovatelky odložilo jako nedůvodný. V odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že postup obvodního státního zastupitelství shledalo jako věcně správný a zákonný. Zdůraznilo, že stěžovatelka v podnětu poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 4 Tdo 1230/2015, v jehož odůvodnění Nejvyšší soud připustil, že pod pojmem zakázané činnosti lze zahrnout i činnost zakázanou jiným rozhodnutím orgánu veřejné moci, které účastníkovi řízení uloží povinnost se něčeho zdržet. Podle názoru městského státního zastupitelství nelze dát za pravdu stěžovatelce, že zmíněné rozhodnutí je správnější s odkazem na to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 1975 sp. zn. 5 Tz 44/75 se vztahuje k trestnímu zákonu č. 140/1961 Sb., nikoliv k nyní platnému trestnímu zákoníku č. 40/2009 Sb. Tento výklad nelze podle městského státního zastupitelství připustit, neboť dikce obou ustanovení zůstala v zásadě stejná, tudíž jsou použitelné i judikáty vztahující se předchozímu trestnímu zákonu. Podotklo, že stěžovatelkou zmíněný judikát je navíc možné považovat za excesívní, protože se vymyká ustálenému rozhodování Nejvyššího soudu v této otázce. K tomu poukázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2005 sp. zn. 8 Tdo 503/2005, které se drží totožného právního názoru jako rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 1975 sp. zn. 5 Tz 44/75, přičemž skutkové okolnosti nyní projednávané věci jsou také tomuto rozhodnutí podstatně bližší. Podpůrně poukázalo na § 337 odst. 2 trestního zákoníku, který speciálně upravuje trestnost maření předběžného opatření soudu s tím, byla-li by přijata obecná trestnost maření výkonu předběžného opatření, toto speciální ustanovení by postrádalo smysl. Ke stěžovatelkou namítanému porušení práva na účinné vyšetřování městské státní zastupitelství uvedlo, že trestní řízení představuje vztah mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti uvádí, že je vlastníkem památkově chráněné nemovitosti, která přímo sousedí s památkově chráněnou nemovitostí ve vlastnictví M. Š. Podle tvrzení stěžovatelky M. Š. na základě rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací ze dne 10. 8. 2011 provedla rozsáhlou stavební rekonstrukci svého domu zahrnující mimo jiné zásadní změnu jeho konstrukční dispozice, rozšíření půdorysného a výškového ohraničení, vybourání stropů a vnitřních zdí, odstranění odvodňovacích štol, podkopávání sousedních nosných zdí, apod. Podle stěžovatelky M. Š. pokračuje v prohlubování škod i přesto, že usnesením Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. S-MHMP 1572355/2012/OST/D1, byl