IV.ÚS 227/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 227/21 ze dne 29. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti A. F., zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2020 č. j. 25 Co 132/2020-1136, rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2020 č. j. 0 P 69/2016-1055, usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. května 2019 č. j. 0 P 69/2016-968, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2019 č. j. 21 Co 103/2019-946, usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2019 č. j. 0 P 69/2016-884 a ze dne 12. října 2016 č. j. 0 P 69/2016-736, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a L. F., nezletilé A. F. a nezletilého M. A. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, konkrétně právo na péči o děti zaručené v čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá porušení čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 41 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem č. j. 0 P 69/2016-1055 na základě návrhu Statutárního města Hradec Králové - odboru sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD Hradec Králové") stěžovateli zakázal osobní styk s jeho nezletilými dětmi (druhým a třetím vedlejším účastníkem řízení) s tím, že je oprávněn je kontaktovat jen každou první středu v měsíci prostřednictvím elektronické pošty. Zároveň byla matce dětí (první vedlejší účastnici řízení) uložena povinnost jednou za šest měsíců písemně informovat stěžovatele o podstatných skutečnostech týkajících se zdravotního stavu, školních činností a zájmové činnosti nezletilých vedlejších účastníků. České republice byly přiznány náklady řízení s tím, že každý z rodičů uhradí náklady jednou polovinou. Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tímto rozsudkem byl změněn původní rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 4. 2015 č. j. 0 P 284/2012-563 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 8. 2015 č. j. 20 Co 309/2015-666, kterým byl upraven rozsah styku otce s nezletilými dětmi. 3. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice byl shora rekapitulovaný rozsudek okresního soudu potvrzen napadeným rozsudkem krajského soudu kromě výroku o přiznání nákladů řízení České republice, který byl změněn tak, že tyto náklady řízení platí stěžovatel. Zároveň krajský soud uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem i krajským soudem. 4. Stěžovatel ústavní stížností dále napadá též předchozí rozhodnutí soudů o předběžných opatřeních. Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením okresního soudu ze dne 12. 10. 2016 č. j. 0 P 69/2016-736 bylo stěžovateli uloženo, aby se zdržel osobního i jakéhokoli jiného styku s nezletilými vedlejšími účastníky. Dalším usnesením okresního soudu ze dne 22. 1. 2019 č. j. 0 P 69/2016-884 (potvrzené usnesením krajského soudu ze dne 28. 3. 2019 č. j. 21 Co 103/2019-946) bylo předchozí předběžné opatření změněno tak, že se vedlejší účastnici ukládá povinnost strpět asistovaný styk nezletilých vedlejších účastníků se stěžovatelem v Manželské a rodinné poradně v Hradci Králové (dále jen "manželská a rodinná poradna") každý třetí pátek od 14 do 15 hod. počínaje 5. 4. 2019. Konečně usnesením okresního soudu ze dne 14. 5. 2019 č. j. 0 P 69/2016-968 bylo předběžné opatření opět změněno tak, že se stěžovateli zakazuje jakýkoli styk s nezletilými. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel rozsáhle rekapituluje průběh sporu, kritizuje přístup OSPOD Hradec Králové. Namítá podjatost zaměstnanců OSPOD Hradec Králové vůči jeho osobě s tím, že nejednají v zájmu nezletilých dětí. 6. Napadeným rozsudkům stěžovatel vytýká nesprávná skutková zjištění, upřednostnění některých důkazů a nerespektování znaleckých posudků. Stěžovatel přiznává, že "je nestandardní osobnost", své obtíže v řízení nezastíral a opakovaně soudu sděloval, že je v péči psychologa. Ovšem "jen samotný fakt, že otec má psychické potíže, neznamená jeho vyloučení z otcovské role". Nikdy podle stěžovatele nebylo prokázáno, že by byl on sám příčinou konfliktů, či děti ohrožoval, neboť základním problémem byl konflikt rodičů, nikoli stěžovatel sám. Stěžovatel tvrdí, že vytýkaným nedostatkem sebereflexe netrpí on, nýbrž vedlejší účastnice. 7. Stěžovatel pak podrobně odkazuje na jednotlivé závěry znaleckých posudků, vytýká soudům jejich nerespektování, vzájemně konfrontuje jednotlivé důkazy a skutková zjištění, tvrdí, že rozhodnutí jsou překvapivá, nepřezkoumatelná a nedostatečně zdůvodněná. Podle stěžovatele není zřejmé, jak soudy dospěly ke svým závěrům a z čeho vycházely. Závěr krajského soudu, že stěžovatel "opakovaně a soustavně jednal nemístně, agresivně a ani za přispění odborníků se mu nepodařilo navázat s dětmi vztah" je dle stěžovatele nepodložený. Soudy nezohledňují důkazy, které svědčí ve prospěch stěžovatele, jejich závěry jsou rozporné s nálezem ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17 (N 133/86 SbNU 261), z něhož plyne, že zákaz styku je řešením ultimae rationis. 8. Napadená rozhodnutí podle stěžovatele nezohledňují zájmy dětí, přičemž v důsledku předběžných opatření neměl stěžovatel možnost se s dětmi stýkat. Stěžovatel tvrdí, že nemůže navázat styk s dětmi ani písemnou cestou, ačkoli to plyne z napadených rozsudků, tvrdí, že při prvním dopise pro děti v květnu 2020 byl dopis vedlejší účastnicí předán zaměstnanci OSPOD Hradec Králové, který jej vyhodnotil jako závadný, tudíž vedlejší účastnice nemá vůli, aby děti měly alespoň písemný styk se stěžovatelem. 9. Stěžovatel též tvrdí porušení svých práv tím, že je nucen na základě rozsudku krajského soudu zaplatit náklady řízení České republiky (plnou výši znalečného), jakož i náklady řízení vedlejší účastnice. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 11. Ústavní stížnost je však v části směřující proti usnesení krajského soudu ze dne 28. 3. 2019 č. j. 21 Co 103/2019-946 a usnesení okresního soudu ze dne 22. 1. 2019 č. j. 0 P 69/2016-884 podána po lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), neboť citované předběžné opatření, na jehož základě proběhl asistovaný styk stěžovatele s nezletilými vedlejšími účastníky řízení ve dnech 5. 4. 2019 a 26. 4. 2019, napadl stěžovatel ústavní stížností až dne 26. 1. 2021. 12. Ústavní stížnost je dále v části směřující proti usnesením okresního soudu ze dne 14. 5. 2019 č. j. 0 P 69/2016-968 a ze dne 12. 10. 2016 č. j. 0 P 69/2016-736 nepřípustná, neboť stěžovatel nepodal odvolání, tedy nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 13. Ústavní stížnost byla podána včas a je přípustná jen v části směřující proti rozsudku krajského soudu ze dne 22. 10. 2020 č. j. 25 Co 132/2020-1136 a rozsudku okresního soudu ze dne 18. 2. 2020 č. j. 0 P 69/2016-1055 (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Námitky stěžovatele spočívají v rozporování téměř všech skutkových zjištění provedených obecnými soudy, jakož i navazujících právních závěrů. V této souvislosti Ústavní soud úvodem připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25.