IV.ÚS 2273/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2273/14 ze dne 26. 1. 2016 N 14/80 SbNU 181 K dokazování v občanském soudním řízení (volné hodnocení důkazů)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka - ze dne 26. ledna 2016 sp. zn. IV. ÚS 2273/14 ve věci ústavní stížnosti A. G., právně zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem, se sídlem Sokolská 21, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 69 Co 742/2012, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba týkající se nároku na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2687/2013 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 69 Co 742/2012 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2687/2013 došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jež je jí garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 3. 2013 sp. zn. 69 Co 742/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2687/2013 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 4. 7. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Stěžovatelka se žalobou ze dne 15. 1. 2008 domáhala zaplacení náhrady škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění, neboť utrpěla vážný úraz, za který nesl odpovědnost žalovaný. Ten byl provozovatelem motorového vozidla, které řídil jeho podnapilý bratr. V průběhu řízení před soudem prvního stupně došlo k úpravám žaloby, přičemž konečný žalobní nárok zněl na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. 4. Z ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že jak stěžovatelka, tak i obecné soudy považovaly pro posouzení vzniku nároku na odškodnění rozhodné zhodnocení otázky promlčení. K předmětnému úrazu přitom došlo dne 29. 12. 2004 a žaloba byla podána dne 15. 1. 2008. 5. Ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění platí tříletá objektivní a dvouletá subjektivní promlčecí doba, která počíná běžet ode dne ustálení zdravotního stavu. K tomu dochází zpravidla po jednom roce od úrazu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že má po úrazu psychické problémy a úraz ji nepoznamenal pouze traumatem fyzickým, ale též psychickým. 6. Stěžovatelka konstatovala, že za účelem zjištění jejího zdravotního stavu byl ve věci ustanoven znalec MUDr. Jan Andrle, který je znalcem z oboru zdravotnictví pro odvětví chirurgie. Tento znalec provedl bodové hodnocení, a přestože k tomu nebyl vzhledem ke své specializaci kompetentní, vyjádřil se v tom smyslu, že psychická újma zde není a k ustálení zdravotního stavu došlo již v září 2005, tj. cca devět měsíců po úraze. Dne 2. 2. 2010 rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Z odůvodnění je zřejmé, že v dané věci dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je již promlčen. 7. K podanému odvolání krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku mimo jiné uvedl, že okolnost, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozené, je třeba hodnotit komplexně, a je-li k posouzení této skutkové otázky zapotřebí znalosti z více lékařských oborů, je nutno ustanovit znalce, do jehož odvětví posuzovaná otázka převážně spadá. 8. Soud prvního stupně proto pověřil MUDr. Pavla Žádníka, CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracováním znaleckého posudku. Nalézací soud následně rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. 12 C 15/2008 zavázal žalovaného k zaplacení částky 223 200 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. 9. K odvolání žalovaného změnil krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Důvodem byla především ta skutečnost, že podle jeho mínění došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně z hlediska somatického (znalecký posudek MUDr. Andrleho) v září 2005. Z obsahu spisu krajský soud dovodil, že po skončení léčby somatického zdravotního stavu stěžovatelky došlo ke zhoršení dalšího následku zdravotního poškození, a to jejího psychického stavu. Okolnost, že se u žalobkyně vyvinula psychiatrická choroba po uplynutí tří a půl let od dopravní nehody, není podle krajského soudu důvodem pro závěr, že zdravotní stav žalobkyně při dřívějším hodnocení nebyl ustálen, nýbrž je důvodem k odškodnění nastalého nepředpokládaného zhoršení zdravotního stavu. Podle odvolacího soudu se tak jedná o nový, relativně samostatně vzniklý nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, který však není předmětem daného řízení. 10. Stěžovatelka se s tímto právním názorem neztotožnila, podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který jej ústavní stížností napadeným usnesením odmítl. 11. V předmětné ústavní stížnosti má stěžovatelka za to, že se odvolací soud znaleckým posudkem znalce MUDr. Žádníka vůbec nezabýval, a dospěl tak ke zcela absurdním závěrům. Stěžovatelka ve svém návrhu akcentuje především závěry tohoto znalce, podle něhož posttraumatická stresová porucha vzniká cca do šesti měsíců po úraze. Z jejího tvrzení dále vyplývá, že své psychické problémy neřešila dříve především z toho důvodu, že její praktická lékařka ji v souvislosti s uvedeným nabádala k tomu, že musí být silná. Na závěry jmenovaného znalce, obsažené ve znaleckém posudku, se stěžovatelka odvolává i v tom směru, že nelze konkrétně určit den ani týden, kdy došlo ke stabilizaci psychického stavu. Domnívá se však, že k němu došlo až po návštěvě psychiatrické ambulance a nasazení antidepresiv. Shodně s uvedeným stěžovatelka poukázala na výslech znalce před soudem prvního stupně, kde tento uvedl, že dle jeho názoru došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně až po nasazení antidepresiv, tj. v červenci 2008. 12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále poukázala na stabilní soudní judikaturu, podle níž je třeba zdravotní stav postiženého hodnotit jako celek a jako u celku také dochází k ustálení zdravotního stavu. Z výše uvedeného pak stěžovatelka dovozuje, že pokud došlo k ustálení zdravotního stavu z pohledu psychické újmy (která zde existovala po celou dobu), až po návštěvě psychiatra, pak je zjevné, že s ohledem na časové souvislosti nebyla žaloba podána opožděně a její nárok se nepromlčel. 13. Rozhodnutí krajského soudu považuje stěžovatelka za překvapivé, nelogické a nesprávné. Odvolací soud si podle stěžovatelky řádně neujasnil, co je vlastně předmětem řízení. Stěžovatelka se od samého počátku domáhala odškodnění za způsobené psychické trauma. O tom má svědčit ostatně i to, že soud prvního stupně nechal provést znalecký posudek. Navrhovatelka nesouhlasí s tím, že by ke zhoršení jejího psychického stavu došlo až po skončení léčby jejího somatického zdravotního stavu, o tom ostatně svědčí i provedený znalecký posudek. Podle něj psychické trauma vzniklo asi do půl roku od úrazu. Je nepochybné, že psychická újma existovala již od září 2005. Stěžovatelka si na psychické problémy stěžovala dlouhodobě, a to jak své praktické lékařce, tak i členům rodiny. Teprve po návštěvě u MUDr. Turkové a nasazení antidepresiv došlo k ustálení jejího zdravotního stavu. 14. Stěžovatelka dále zásadně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož by se v případě psychické újmy jednalo o nový, relativně samostatně vzniklý nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, který však není předmětem řízení. Není v moci žalobce presumovat, že se může v dané věci jednat o zhoršení zdravotního stavu. Jedná se o otázku čistě znaleckou. Pokud soud podle stěžovatelky dospěl k závěru, že se jedná o dva nároky se samostatně běžící promlčecí lhůtou, pak měl, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivým, vyzvat žalobkyni, aby nárok rozdělila a doplnila. 15. Stran napadeného usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka konstatuje, že dovolání bylo odmítnuto zcela vágním a nepřezkoumatelným způsobem. Dovolací soud uvedl s odkazem na svůj judikát sp. zn. 21 Cdo 752/2010, že v případě zhoršení zdravotního stavu vzniká nový nárok, aniž by se zabýval otázkou ustálení zdravotního stavu jako celku, a nevypořádal se s argumentací stěžovatelky, podle níž psychická újma existovala zjevně před tím, než došlo k jejímu zjištění. Ostatní námitky stěžovatelky nepovažoval Nejvyšší soud za způsobilý dovo