IV.ÚS 2278/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2278/24 ze dne 6. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6 - Hradčany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. B., zastoupené Mgr. Silvií Felix Koubíkovou, advokátkou, sídlem Plaská 623/5, Praha 5 - Malá Strana, a nezletilých C. K. a L. K., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastníc řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, takto: Návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581 se zamítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručených práv v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Zároveň s ústavní stížností předložil též návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že napadeným rozsudkem Městský soud v Praze změnil rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 9. 2023 č. j. 10 Nc 1/2023-1126 a ze dne 16. 10. 2023 č. j. 10 Nc 1/2023-1137 tak, že místem bydliště nezletilých určil kromě P. též Z. v Chorvatské republice (výrok I.), zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu matky s docházkou nezletilých do mateřské a základní školy v České republice (výrok II.), nahradil souhlas otce s docházkou nezletilých do školních zařízení poskytujících mezinárodně akreditované vzdělání v angličtině, která se nachází v Z. v Chorvatské republice (výrok III.), a současně nahradil souhlas otce s ukončením školní docházky nezletilých v České republice (výrok IV.). Dále městský soud rozhodl o střídavé péči rodičů o nezletilé ve specifickém režimu, který zohledňuje především školní docházku nezletilých v Chorvatské republice (výrok V.). Konečně upravil také vyživovací povinnost rodičů k nezletilým (výroky VI. - VIII.). 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že výkonem napadeného rozsudku dojde k zásadní změně v životě celé rodiny, kterou již nebude možné zvrátit bez značného vypětí a újmy všech jejích členů. Nezletilé zahájí školní docházku v mezinárodních školách v Z., do kterých nikdy předtím pravidelně nedocházely. Vzdělávání v těchto institucích je navíc spojeno s hrazením enormně vysokých částek za školné. Stěžovatel je tak povinen na základě napadeného rozsudku platit k rukám matky na výživu nezletilých měsíčně částku celkem 2 500 EUR, kterou však ve skutečnosti nedisponuje. Odvolací soud se podrobně nezabýval, jaké množství volných finančních prostředků má stěžovatel reálně k dispozici. Úhradou výživného za měsíc srpen 2024 již stěžovatel vyčerpal prostředky na svém běžném účtu a s každým dalším měsícem se dostane do hlubší negativní bilance v řádech desítek tisíc korun českých. Stěžovatel přitom nemá možnost opatřit si na úhradu výživného půjčku u bankovního ústavu. Jeho majetkovou strukturu totiž tvoří jen absolutně nelikvidní podíly v obchodních společnostech na Kostarice a jeho hlavním příjmem byla v posledních měsících pouze (běžná) mzda. Nevlastní majetek, který by mohl zpeněžit (například nemovitost či automobil). Přestože odložením vykonatelnosti by nezletilé nastoupily k povinné školní a předškolní docházce až s určitým zpožděním, v kontextu rodinné situace se jedná o nepoměrně menší zásah, než hrozící újma. 4. Soudce zpravodaj vyzval účastníka řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se vyjádřili k návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti. 5. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že odložení vykonatelnosti není v zájmu dětí, které potřebují stabilizaci nejen rodinných poměrů, ale i školního prostředí a také svého duševního stavu. 6. Matka ve svém vyjádření sdělila, že nezletilé již navštěvují příslušná školní zařízení a začlenily se do kolektivu svých vrstevníků. V této souvislosti doložila též hodnocení nezletilých z jednotlivých mezinárodních škol. Zpřetrhání vazeb nezletilých ve stávajícím kolektivu by mohlo výrazně negativně ovlivnit jejich emocionální vývoj. Odložení (zrušení) povinnosti stěžovatele hradit výživné by pak podle matky mohlo ohrozit docházku nezletilých do těchto zařízení. 7. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí ve svém vyjádření konstatoval, že napadený rozsudek jasně nastavil poměry nezletilých v situaci, kdy se intenzita konfliktu rodičů začala negativně projevovat na jejich duševním stavu. Odložení (zrušení) tohoto rozsudku jako celku by bylo silně destabilizačním prvkem v jejich životě. 8. V řízení o ústavních stížnostech je odložení vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 9. Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu a vyjádření k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. 10. Ústavní soud neshledal, že by výkon napadeného rozsudku pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může odložením jeho vykonatelnosti vzniknout jiným osobám, zejména jeho nezletilým dcerám jako vedlejším účastnicím. Týden po podání ústavní stížnosti (21. 8. 2024) nezletilá C. nastoupila do prvního ročníku povinné školní docházky, nezletilá L. pak od září zahájila předškolní vzdělávání. Odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku by nutně znamenalo, že do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti by byly nezletilé vystaveny značné nejistotě ohledně úpravy svých poměrů a v krátké době tak musely čelit dalším změnám sociálního a výchovného prostředí. Riziko nepřiměřené zátěže pro nezletilé se přitom jeví jako závažnější v porovnání s újmou, která odložením vykonatelnosti může vzniknout stěžovateli. Napadené rozhodnutí zajišťuje stěžovateli pravidelný styk s nezletilými (byť v režimu úpravy péče, se kterým stěžovatel nesouhlasí), nehrozí tak zpřetrhání vazeb mezi stěžovatelem a jeho dcerami. 11. Jde-li o namítaný nedostatek finančních prostředků na hrazení výživného, tvrzení stěžovatele jsou neúplná a zavádějící. Stěžovatel svou neblahou finanční situaci dokládá výpisy z českého účtu a katastru nemovitostí České republiky, jádro jeho výdělečné činnosti se však nachází na Kostarice, kde částečně či úplně ovládá několik obchodních společností. Jak přitom uvedl stěžovatel při výslechu v odvolacím řízení, tyto společnosti generují (blíže neurčený) zisk a vlastní nemovitý majetek či finanční aktiva, která pak stěžovatel dále investuje do rozvoje svého podnikání. V ústavní stížnosti stěžovatel dodal, že veškerý jeho majetek na Kostarice nelze bez dalšího považovat za volné finanční prostředky, svou osobní ekonomiku má nastavenou způsobem, který odpovídá spotřebě na úrovni 70 000 Kč měsíčně. Podle Ústavního soudu tato vyjádření nasvědčují tomu, že stěžovatel prokazatelně může s částí majetku obchodních společností na Kostarice disponovat, rozhodovat o jeho využití a do doby meritorního rozhodnutí o ústavní stížnosti ho též dočasně použít k zajištění úhrady výživného. 12. Z logiky věci je zřejmé, že bez meritorního přezkumu napadeného rozsudku nelze jednoznačně určit, zda jeho vykonatelností může stěžovateli vzniknout větší újma než vedlejším účastníkům, a to i s ohledem na nejlepší zájem nezletilých. V tomto případě je proto namístě zdrženlivost Ústavního soudu ve prospěch vykonatelnosti napadeného rozsudku, a proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024 Josef Fiala v. r. předseda senátu