IV.ÚS 2278/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2278/24 ze dne 29. 1. 2025 Odůvodnění výše výživného a způsobu jeho výpočtu u komplikovaných rodinných poměrů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Michaelem Dubem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6 - Hradčany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. B., zastoupené Mgr. Silvií Felix Koubíkovou, advokátkou, sídlem Plaská 623/5, Praha 5 - Malá Strana, a nezletilých C. K. a L. K., zastoupených opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Výroky VI a VII rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2024 č. j. 25 Co 84,85/2024-1581 se ruší ve výrocích VI a VII. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní soud v tomto nálezu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v části týkající se stanovení povinnosti výživného k nezletilým dětem, a to pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost odůvodnění. V části týkající se rozhodnutí o péči, volbě školy a určení místa bydliště dětí byla ústavní stížnost nedůvodná. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí II. A. Skutkové okolnosti 2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku městského soudu. Tvrdí, že rozsudek porušil jeho ústavně zaručená práva v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publ. pod č. 104/1991 Sb.). 3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel, státní občan České republiky, a první vedlejší účastnice, státní občanka Chorvatské republiky, jsou rodiči nezletilých dcer C. a L. (nyní 7 a 5 let, v řízení před Ústavním soudem vystupují jako vedlejší účastnice). Rodiče nebyli sezdáni. Děti mají po rodičích dvojí státní občanství, tj. české i chorvatské. Mateřským jazykem dětí je angličtina, tímto jazykem rodiče s dětmi i mezi sebou komunikovali. Od roku 2014 rodiče budovali společné podnikání v Kostarice spočívající ve výstavbě a provozování hotelu. C. se narodila XXX v Chorvatsku, L. XXX v Nizozemsku. Rodina hodně cestovala, žila v Kostarice, chvíli také v Nizozemsku a v červenci 2021 se přestěhovala do České republiky, konkrétně do Prahy. Rodiče už tehdy nežili v partnerském vztahu, oba si našli jiné partnery. Rodina měla pronajaté dva byty, v jednom se rodiče rovnoměrně střídali v péči o děti, druhý sloužil jako zázemí pro toho z rodičů, který v tu chvíli o děti nepečoval. V Praze starší C. nejprve chodila do anglické školky, rodiče však se školkou nebyli spokojeni a vybrali české předškolní zařízení v Praze, kde byla dětem poskytována individuální péče v oblasti logopedické a v učení češtiny (C. školku navštěvovala od září 2021, L. od září 2022). Děti jezdily s matkou pravidelně (jednou až dvakrát ročně) navštěvovat své příbuzné v Pazinu v Chorvatsku (vždy na delší období v řádu jednoho až dvou měsíců). V České republice žádnou širší rodinu neměly, rodiče stěžovatele žili ve Spojených státech amerických. 4. V dubnu 2022 rodiče prodali společný hotel v Kostarice a dohodli se, že veškeré společné podnikání oddělí. Vedli také diskuze o tom, kde by měla matka nadále žít, protože Prahu nepřijala za svůj domov. Nakonec podepsali dne 12. 9. 2022 dohodu, v níž si kromě vypořádání jmění ze společného podnikání ujednali také režim péče o děti v poměru 60:40 ve prospěch matky. Podle dohody rozhodne-li se po třech letech matka odejít z Prahy, může s sebou vzít děti a stěžovatel jí v tom nebude bránit. Krátce na to se matka rozešla s tehdejším partnerem a neuspěla ve výběrovém řízení na pracovní pozici v Praze. Stěžovateli sdělila pochybnosti ohledně dalšího setrvání v Praze. Rodiče se nemohli shodnout na tom, kde mají jejich děti žít, proto požádali o projednání své situace Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Při konzultaci dne 1. 11. 2022 stěžovatel uvedl, že si přeje pro děti po nějakou dobu stabilitu v Česku, později by neměl problém, pokud by se s matkou přestěhovaly do Chorvatska či jiné země. Matce nebylo zřejmé, proč by měly děti zůstat zrovna v Česku, k němuž má rodina minimální vazby. Stěžovatel téhož dne matce udělil souhlas k dočasnému pobytu dětí v Chorvatsku do 28. 2. 2023 a k přihlášení dětí do předškolního zařízení v Chorvatsku na školní rok 2022/2023. Současně ukončil nájem bytů v Praze a odcestoval do Kostariky. Tam se věnoval dostavbě nového hotelu, který byl již jeho výhradním projektem. Také začal spravovat nemovitosti jiných majitelů. Matka s dcerami odjely do Chorvatska, kde nejprve bydlely u svých (pra)rodičů v Pazinu, v únoru 2023 se přestěhovaly do Záhřebu. V obou městech děti navštěvovaly mateřskou školku. Na žádost otce však musely předškolní docházku v Chorvatsku v březnu 2023 ukončit. Děti neměly problém začlenit se do kolektivu v české ani chorvatské mateřské škole. II. B. Řízení před soudem prvního stupně 5. Dne 4. 1. 2023 podal stěžovatel návrh k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, ve kterém se domáhal svěření obou dětí nejprve do střídavé péče, později do péče výlučné s úpravou styku pro matku, dále určení, že bydliště dětí je Praha a také nahrazení souhlasu matky s docházkou do vybrané české školy. Matka posléze zahájila řízení o úpravě poměrů dětí v Chorvatsku, později přijala příslušnost českého soudu a podala návrh na svěření dětí do střídavé péče v poměru 60:40 ve prospěch matky, určení místa bydliště dětí v Chorvatsku a nahrazení souhlasu otce s ukončením vzdělávání v české škole a se zahájením vzdělávání na mezinárodní škole v Chorvatsku. V řízení jí byl ustanoven tlumočník z českého do chorvatského jazyka. 6. Dne 4. 4. 2023 stěžovatel podal též návrh na vydání předběžného opatření. Matka podle jeho názoru děti od 1. 3. 2023 protiprávně zadržovala v Chorvatsku, tedy mimo jejich obvyklé bydliště. Rodiče se mezitím domluvili na předání dětí stěžovateli do Prahy, a to na období od 10. 4. do 23. 4. 2023. Péči o děti po dobu soudního řízení obvodní soud upravil předběžnými opatřeními, podle kterých se rodiče měli v péči střídat v pravidelných dvou až třítýdenních intervalech. 7. Obvodní soud ustanovil dětem opatrovníka - Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Opatrovník se k věci poprvé vyjádřil na začátku dubna 2023 tak, že obvyklé bydliště dětí se nacházelo v Praze. Matka si musela být vědoma, že případným zadržením dětí v Chorvatsku se dopustí protiprávního jednání, opatrovník na konzultaci dne 1. 11. 2022 nastínil, jak mají rodiče postupovat, pokud se v otázce bydliště dětí neshodnou. Dne 24. 7. 2023 provedl opatrovník - psycholožka úřadu pohovor se starší dcerou (tehdy měla necelých šest let). Bavily se převážně anglicky, místy česky. Z pohovoru podle psycholožky vyplynulo, že má C. vztah k oběma rodičům, významná je pro ni také babička z matčiny strany. Ta se spolu s matkou jevily jako primární pečující osoby. S otcem ráda tráví čas, ale preferovala žití s babičkou a matkou v Chorvatsku. Jak dcera uvedla, nejvíce se jí líbí u babičky v chorvatském Pazinu, u táty se jí líbí, ale chtěla by tam mít maminku. V Záhřebu moc být nechce, ale chce být s maminkou. Pokud jde o výběr školy, neměla žádnou preferenci, v obou zemích si našla kamarády. Podle psycholožky pro děti ve věku kolem šesti let není podstatné místo, ale přítomnost osob. 8. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2023 č. j. 10 Nc 1/2023-1126 obvodní soud vyhověl návrhům otce, pokud jde o místo bydliště a vzdělávání dětí a zamítl návrhy matky (výroky I až V). V Praze děti kontinuálně pobývaly delší období, navštěvovaly předškolní zařízení a šlo o poslední místo bydliště, na kterém se rodiče shodli. Otec časově omezeným souhlasem vyjádřil, že počítá s návratem dětí do Česka. Zatímco matka v minulosti v Praze pracovala, vazby stěžovatele k Chorvatsku byly minimální. Dřívější pobyty dětí v Chorvatsku měly jen prázdninový charakter. Přestože tam žije široká rodina z matčiny strany, rodinu tvoří především matka a otec, který žije v Praze. Vzhledem k bydlišti obvodní soud vyhověl též návrhu na českou školu. Rodiče se v minulosti na této škole shodli, děti se zde dobře adaptovaly a měly individuální péči v oblasti češtiny. Nebude-li matka schopná s některými předměty dětem pomoci, lze to řešit zajištěním doučování. V návaznosti na závěry o bydlišti a vzdělávání pak obvodní soud rozhodl o asymetrické střídavé péči (výrok VI) tak, že otec měl být zapojen více v rámci tzv