IV.ÚS 2281/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2281/14 ze dne 10. 2. 2015 N 31/76 SbNU 407 Náhrada nákladů vynaložených na odstranění závad bránících řádnému užívání bytu (náležité odůvodnění soudního rozhodnutí)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) - ze dne 10. února 2015 sp. zn. IV. ÚS 2281/14 ve věci ústavní stížnosti Blaženy Pekové, zastoupené JUDr. Evelynou Lojdovou, advokátkou, se sídlem Trojanova 12, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 259/2014-172, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013 č. j. 30 Co 117/2013-148, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o náhradu škody, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 259/2014-172 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013 č. j. 30 Co 117/2013-148 došlo k zásahu do ústavního práva stěžovatelky zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 25 Cdo 259/2014-172 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013 č. j. 30 Co 117/2013-148 se ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 1, 12, 31 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí městského soudu, kterým nebylo vyhověno její žalobě o náhradu škody, a Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. II. 2. Z obsahu vyžádaného spisu a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka je nájemkyní bytové jednotky v domě v ulici V. v Praze 1, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou městskou částí Praha 1 (dále též "vedlejší účastník") jako pronajímatelem. V předmětném bytě je vyčleněna místnost, kterou obývá bývalý manžel stěžovatelky. V bytě došlo dne 2. 11. 2008 k požáru, jehož příčinou podle zprávy Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 19. 1. 2009 a 8. 3. 2009 byla technická závada elektroinstalace. Požár vznikl v pokoji, který obýval bývalý manžel stěžovatelky. 3. Stěžovatelka se žalobou domáhala náhrady škody, která jí v souvislosti s požárem měla vzniknout, a to ve výši nákladů vynaložených na rekonstrukci bytu po požáru v částce 214 913 Kč a ve výši hodnoty zničeného či poškozeného majetku ve vlastnictví stěžovatelky ve výši 639 541 Kč. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 22. 10. 2012 sp. zn. 23 C 313/2010 rozhodl, že nárok stěžovatelky je co do základu opodstatněný a že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že požár vznikl v důsledku porušení povinnosti žalované (vedlejšího účastníka), která neprováděla revizi elektroinstalace v bytě, čímž porušila své povinnosti pronajímatele (§ 687 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen "obč. zák.") udržovat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. K dalšímu porušení povinnosti žalované coby pronajímatele došlo podle ustanovení § 691 obč. zák. neodstraněním závadného stavu bránícího řádnému užívání bytu po požáru bez zbytečného odkladu. Jelikož žalovaná neposkytla po požáru potřebnou součinnost, vznikla stěžovatelce další škoda na majetku. Žalovaná ani nepostupovala správně, když neuplatnila nárok na náhradu škody u příslušných pojišťoven a když z vyplacené částky od pojišťovny opravila pouze část bytu obývanou bývalým manželem stěžovatelky. 5. Městský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl a zavázal ji k zaplacení náhrady nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka konkrétní porušení povinnosti ze strany žalované v dostatečném rozsahu netvrdila a neprokázala, že k požáru bytu došlo v důsledku vadné, zastaralé a neudržované elektroinstalace vedené v bytě. Z normy č. ČSN 33 1500 či bez dalšího z ustanovení § 687 odst. 1 obč. zák. neplyne povinnost provádět v bytě pravidelné revize. Příčinou požáru sice byla vadná elektroinstalace, nebylo však zjištěno, zda byla vadná elektrická síť v domě, anebo elektrické spotřebiče v domácnosti stěžovatelky. 6. Podle odvolacího soudu nebyly ani splněny zákonné podmínky pro úhradu částky požadované stěžovatelkou jako náhrada nákladů, které z vlastních prostředků vynaložila na odstranění závad bránících řádnému užívání bytu po požáru. Předpokladem nároku nájemce na úhradu jím vynaložených nákladů na odstranění závad v bytě ve smyslu ustanovení § 691 obč. zák. je nejen předchozí upozornění na závadu a stanovení přiměřené lhůtu k jejímu odstranění, ale i upozornění na to, že neodstraní-li pronajímatel závadu, učiní tak nájemce sám a bude po pronajímateli požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2008/2003). Toto upozornění však dopis ze dne 1. 4. 2009, kterým stěžovatelka vyzvala žalovanou k náhradě vynaložených nákladů na opravu, neobsahoval. Rovněž ze skutečnosti, že stěžovatelka i její právní zástupkyně ihned po požáru upozornila žalovanou, že pokud neprodleně nezačne situaci řešit, případně neprodleně neodstraní závady bránící žalobkyni v řádném užívání bytu, odstraní stěžovatelka tyto závady na vlastní náklady, nelze dovodit splnění náležitostí předchozího upozornění ve smyslu ustanovení § 691 obč. zák. Stanovení přiměřené lhůty je třeba vždy poměřovat rozsahem či závažností vzniklých závad, které užívání bytu znemožňují. Požadavek, aby žalovaná odstranila závady v užívání bytu "neprodleně", nelze hodnotit jako stanovení přiměřené lhůty k odstranění závad. 7. Nejvyšší soud v usnesení o odmítnutí dovolání uvedl, že nebyl prokázán vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním, respektive nekonáním žalované. Rovněž se ztotožnil s výkladem náležitostí upozornění na závady v bytě podle ustanovení § 691 obč. zák. učiněným odvolacím soudem. III. 8. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud i dovolací soud postupovaly čistě formalisticky, odhlížejíce od reálných společenských vztahů, jakož i od účelu a smyslu ustanovení § 687 a 691 občanského zákoníku, v důsledku čehož je konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i rozhodnutí soudu odvolacího v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a vykazuje znaky svévole. Bylo tak porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť oba soudy v této otázce rozhodovaly překvapivě, nerespektovaly ustálenou soudní praxi k dané problematice. Odvolací soud zjevně opomenul některé důkazy, ze skutkových zjištění dovodil neodpovídající právní závěry a především se oba soudy dopustily nepřípustně formalistického výkladu dané problematiky. 9. Stěžovatelka má za to, že splnila zákonné podmínky pro úhradu náhrady nákladů, které vynaložila na odstranění závad bránících řádnému užívání bytu. Vedlejší účastník s ohledem na fyzickou přítomnost svého zástupce ve vyhořelém bytě věděl přesně, jaký je rozsah škod, jaké opravy je v bytě třeba provést a že v důsledku požáru nelze byt užívat. Stěžovatelkou byl opakovaně vyzýván k řešení situace, tj. k opravě bytu. Výklad odvolacího i dovolacího soudu, podle nějž upozornění stěžovatelky neobsahovalo přiměřenou lhůtu k odstranění závad, když stěžovatelka požadovala "neprodlené" řešení situace, považuje za extrémně formalistický. Stěžovatelce se jeví krajně nespravedlivé, aby za situace, kdy byt byl zdevastovaný, neobyvatelný, kdokoliv do něj mohl volně vstoupit a nadto byl shledán zdravotně závadným, musela činit upozornění v kvalifikované formě, zejména pak dbát na řádnou formulaci upozornění, aby splnilo veškeré formální náležitosti dovozené soudy a poskytnout vedlejšímu účastníkovi "přiměřenou lhůtu" k opravě. V situaci, kdy stěžovatelka čelila existenčním problémům, bylo zcela jistě přiměřené, aby vedlejší účastník započal neprodleně s opravami, tím spíše, když mu pojišťovna již druhý den po požáru nabídla, že k jeho žádosti ihned uvolní finanční prostředky na nezbytné úpravy. Vedlejšího účastníka je nutno považovat za profesionálního pronajímatele nemovitostí s odpovídajícími prostředky pro řešení i mimořádných situací, nikoliv např. za soukromého majitele domu, pro kterého by nutnost zajištění opravy bytu představovala vysokou zátěž. Účel ustanovení § 691 obč. zák. nespočíval v tom, aby nájemcům při takto fatálních závadách bytu nebyla poskytnuta žádná náhrada jimi vynaložených prostředků na opravy bytu jen z důvodu, že formálně nestanovili pronajímateli přiměřenou lhůtu k opravě, ačkoliv se primárně snažili situaci řešit v součinnosti s pronajímatelem, který však zůstával nečinný po dobu zcela nepřiměřenou charakteru vzniklých závad. Odvolací soud nadto v otázce prokázání učinění kvalifikované výzvy stěžovatelky nepřipustil provedení stěžovatelkou navržených důkazů (svědeckého výslechu právní zástupkyně stěžovatelky). 10. St