IV.ÚS 2284/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2284/21 ze dne 14. 9. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Laboutkové, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, sídlem Bráfova třída 770/52, Třebíč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021 č. j. 30 Cdo 1547/2020-331, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020 č. j. 53 Co 365, 366/2019-279 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. července 2019 č. j. 11 C 3/2016-244, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí tvrdíc, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z úřední činnosti (řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 361/16) je Ústavnímu soudu známo, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 č. j. 47 Cm 521/2011-141 zrušil směnečný platební rozkaz, jímž bylo vyhověno stěžovatelčině žalobě o zaplacení směnečné pohledávky 8 000 000 Kč s postižními právy. Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatelkou předložená listina označená jako směnka není pravým prvopisem směnky, nejde tudíž o platnou směnku, jež by představovala právní titul pro vymáhání směnečných pohledávek. Znalkyně z oboru písmoznalectví JUDr. Jarmila Hanyková, CSc., dospěla ve znaleckém posudku k pravděpodobnostnímu závěru, že podpis na směnce je pravým podpisem výstavce směnky. K námitce výstavce směnky (žalovaného v řízení před krajským soudem), že předložená listina je kopií jiné směnky, již vypořádané, tedy že ve skutečnosti jde o naskenovanou směnku, krajský soud ustanovil znalce z oboru kriminalistiky - technické expertízy písemností RNDr. Miloslava Musila. Znalec provedenými rozbory tvorby tiskových prvků všech částí směnky zjistil, že směnka je ve všech částech vyhotovena jako reprografický tisk zhotovený systémem čtyřbarevného laserového tisku. Krajský soud pak po skutkové stránce vyhodnotil, že pravděpodobnostní závěr o pravosti podpisu na zkoumané listině, jak uvedla znalkyně, není v rozporu se zjištěním druhého znalce. Laserový tiskový přístroj byl použit na původní listinu s pravým podpisem výstavce směnky, a tedy celá listina i s podpisem výstavce byla kopírována. Ke stěžovatelčinu odvolání rozsudek krajského soudu ve výroku o věci samé potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2014 č. j. 6 Cmo 234/2014-219, stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2015 č. j. 29 Cdo 1775/2015-264 a její ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 361/16 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). 3. Z ústavní stížnosti a napadených rozsudků se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 10 880 567 Kč s příslušenstvím, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem ve směnečném řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 47 Cm 521/2011 výměnou originálu směnky za její kopii v průběhu řízení. Obvodní soud stěžovatelčinu žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Nejprve vyslechl JUDr. Hanykovou v postavení svědka, která mimo jiné vypověděla, že na zkoumání směnky ve směnečném řízení před krajským soudem si již detailně nepamatuje, nicméně žádné stopy po technickém padělání nezjistila, a její závěr o absenci padělání se týkal jen podpisu, neboť celou listinu nezkoumala. Následně ji obvodní soud ustanovil jako znalkyni z oboru písmoznalectví a v posudku (z roku 2018) uvedla, že není možné určit, zda sporná listina je stejnou listinou, kterou jako znalkyně zkoumala ve směnečném řízení před krajským soudem. Listinu nemohla podrobit stejnému zkoumání jako v roce 2013 v řízení před krajským soudem, protože již nemá tehdy užívané technické prostředky. Při užití nyní dostupných prostředků (skenu s vysokým rozlišením, který však při svých zkoumáních běžně nepoužívá) zjistila shlukování v oblasti růžového spektra, které se u originálů nevyskytuje. Tento postup však v roce 2013 nepoužila. Poté obvodní soud vyslechl JUDr. Hanykovou jako znalkyni. Dále zadal vypracování znaleckého posudku Ing. Martině Luňákové, znalkyni z oboru kriminalistika - technické zkoumání dokladů a písemností. Ta ve svém posudku uvedla, že obrazová dokumentace sporného podpisu v posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 vypracovaného ve směnečném řízení před krajským soudem zachycuje shodné uspořádání tiskových prvků jako na sporné listině označené jako směnka. Podle ní byla dokumentace sporného podpisu v posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 i v jejím posudku z roku 2018 pořízena ze stejné listiny. Obvodní soud dále vyslechl Ing. Luňákovou k jejím znaleckým závěrům. Na základě dokazování učinil skutkový závěr, že JUDr. Hanyková zpracovala znalecký posudek ve směnečném řízení před krajským soudem na základě listiny, která je nyní k dispozici a není originální směnkou, nýbrž její kopií vytištěnou na laserové tiskárně. Ing. Luňáková podle obvodního soudu při výslechu dostatečným, přesvědčivým a fundovaným způsobem vysvětlila a obhájila svůj znalecký závěr, že fotografie ze znaleckého posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 vznikly nafocením sporné listiny, jež je nyní k dispozici. Obvodní soud uzavřel, že stěžovatelka neprokázala své tvrzení, že by krajskému soudu předala originál směnky, že ve směnečném řízení před krajským soudem JUDr. Hanyková pracovala při znaleckém zkoumání s originálem směnky a že by až následně v řízení před krajským soudem došlo k výměně směnky za kopii, tudíž nebylo prokázáno, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu. 4. Ke stěžovatelčině odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. Ztotožnil se s jeho závěry a dodal, že měl-li obvodní soud pochybnosti o správnosti druhého posudku JUDr. Hanykové (tj. posudku zpracovaného pro řízení před obvodním soudem v roce 2018), tedy měl za to, že i ve zvětšených fotografiích v jejím prvním posudku z roku 2013 byly patrny shluky růžového spektra podél podpisu, jak to znalkyně zjistila ve druhém posudku z roku 2018, nepochybil, když vedl další dokazování k této skutečnosti. Pochybnosti obvodního soudu vyplývaly i z okolnosti, že v roce 2013 neměla JUDr. Hanyková stejné technické prostředky jako při zkoumání v roce 2018. Městský soud akceptoval závěr obvodního soudu, že závěry posudku Ing. Luňákové vyznívají přesvědčivě. 5. Stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Otázka, zda je soud oprávněn ze své iniciativy nechat vypracovat znalecký posudek, který žádná strana nenavrhla, nezaložila přípustnost dovolání, neboť městský soud se při jejím řešení neodchýlil od řešení v judikatuře dovolacího soudu, podle níž důkaz takovým posudkem lze provést (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5373/2016). Otázka, zda je možné znaleckým posudkem zpochybňovat bezprostřední pozorování svědka - znalce, ke kterým došel na základě bezprostředního fyzického pozorování, rovněž nezaložila přípustnost dovolání. Nešlo o otázku výkladu § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o výsledek volného hodnocení důkazů. Nešlo tedy o závěr právní, nýbrž skutkový, který není Nejvyšší soud oprávněn přehodnocovat. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že krajskému soudu ve směnečném řízení svěřila originál směnky, který byl v průběhu řízení před krajským soudem vyměněn za kopii. Má za to, že ze znaleckého posudku JUDr. Hanykové a jejího výslechu vyplynulo, že směnka, která je aktuálně k dispozici, je jinou listinou, než kterou znalkyně zkoumala v roce 2013 ve směnečném řízení před krajským soudem. V jejím posudku z roku 2013 se totiž nevyskytují fialové shluky barevného spektra, jež popisuje ve svém posudku z roku 2018 vypracovaném pro řízení před obvodním soudem. Dále stěžovatelka poukázala na protlaky směnky, které mají napodobit tlak propisky při ručním podpisu. Protlaky se podle ní vyskytují na listině, která je v současné době k dispozici, na směnce posuzované v roce 2013 se nevyskytovaly, a jsou tak výrazné, že by je znalkyně v roce 2013 odhalila. Stěžovatelka namítá, že po provedení důkazů o t