IV.ÚS 2303/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2303/20 ze dne 15. 12. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Grandi Stazioni Česká republika, s. r. o., sídlem Žitná 1578/52, Praha 2 - Nové Město, zastoupené JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I. v části, kterou se potvrzují výroky II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. srpna 2019 č. j. 41 C 132/2017-454, a proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2020 č. j. 23 Co 80/2020-604 a výrokům II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. srpna 2019 č. j. 41 C 132/2017-454, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) Správy železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, sídlem Spálená 84/5, Praha 1 - Nové Město, a 2) obchodní společnosti České dráhy, a. s., sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení částí v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy a jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 41 C 132/2017 se podává, že stěžovatelka se žalobou po vedlejších účastnicích domáhala zaplacení 1 255 622 177,54 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z předsmluvní odpovědnosti v souvislosti s revitalizací a nájmem prostor hlavního nádraží v Praze. Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.), stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici 1) 7 278 972,80 Kč (výrok II.) a vedlejší účastnici 2) 7 940 697,60 Kč (výrok III.) jako náhradu nákladů řízení. 3. Obvodní soud určil výši náhrady nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") a vycházel z tarifní hodnoty ve výši žalobou uplatněné částky. Podle obvodního soudu nebylo namístě upírat právo na náklady řízení vedlejší účastnici 1) "jako státní organizaci", neboť šlo o mimořádně skutkově a právně složitý spor. Obdobné platí i pro vedlejší účastnici 2), u níž lze náklady jejího advokáta považovat za účelně vynaložené bez dalšího, neboť jde o osobu soukromého práva. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 1) 1 323 449,60 Kč (výrok II.) a shodnou částku vedlejší účastnici 2) (výrok III.) jako náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Městský soud se ztotožnil s hodnocením složitosti věci obvodním soudem při posouzení účelnosti vynaložených nákladů obou vedlejších účastnic, neboť šlo o věc mimořádně složitou jak po skutkové, tak i po právní stránce. Skutková složitost je dána jak okruhem rozhodných skutečností, tak i rozsahem spisu - zejména obsáhlostí jednotlivých podání žalobkyně, členitostí její argumentace i množstvím jejích důkazních návrhů (předkládaných listin). Tuto složitost nelze bagatelizovat, jak to činí žalobkyně. Ani pro právní složitost věci není relevantní, že byla použita pouze dvě zákonná ustanovení, ani že se při jednáních vedlejší účastnice 1) nechala zastoupit advokátním koncipientem - právní služba není pouze účast na jednání. U vedlejší účastnice jde sice o státní organizaci, u níž je možnost posouzení nákladů vynaložených na zastoupení advokátem limitována rozhodovací praxí Ústavního soudu, nelze však přehlédnout zmíněná specifika této nyní řešené věci a zejména skutečnost, že posuzovaná problematika nespadá do běžné agendy vedlejší účastnice 1). Co do vedlejší účastnice 2) nejde podle městského soudu o veřejnoprávní instituci hospodařící s veřejnými prostředky, jak se stěžovatelka domnívá. Jí odkazovaná rozhodovací praxe obecných soudů a Ústavního soudu je nepřípadná, neboť se týká svobodného přístupu k informacím. Pokud žalobkyně ve svém odvolání namítala, že náklady v požadované výši ve skutečnosti vynaloženy nebyly, není tato námitka opodstatněná. K nepřiměřenosti konečné částky nákladů městský soud uvedl, že paušalizované náhrady vycházejí z předpokladu skutečných výdajů, a to v závislosti na hodnotě (stěžovatelkou) požadovaného plnění. Ani sama stěžovatelka v závěrečném návrhu nepožadovala nižší náklady než ty, které má nyní platit. Nelze nadto přehlédnout, že stěžovatelka požadovala žalobou téměř 3,5 mil. Kč za právní zastoupení při cca ročním předsmluvním vyjednávání. Výsledná (téměř dvojnásobná) částka (za dva roky trvající soudní řízení) proto není nepřiměřená. Městský soud neshledal ani důvody pro snížení náhrady nákladů podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť důvody hodné zvláštního zřetele v této věci nebyly dány, přičemž k námitce stěžovatelky ohledně pasivní legitimace žalovaných 1) a 2), uvedl, že nemohla být v nejistotě, která z vedlejších účastnic má být žalovanou, neboť to bylo zjistitelné z katastru nemovitostí. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka nesouhlasí s výší nákladů řízení před obvodním soudem a městským soudem, napadená rozhodnutí nepovažuje za dostatečně odůvodněná. 7. Zaprvé, obecné soudy přiznaly na nákladech řízení částku, která nedopovídá skutečně vynaloženým nákladům právního zastoupení vedlejších účastnic. Přepočítáno na hodiny podle ceny za právní služby vedlejších účastnic poskytnuté v souvislosti s nyní posuzovanou věcí, která je zjistitelná z veřejných zdrojů, obecné soudy přiznaly vedlejším účastnicím částku odpovídající cca 200, resp. 240 hodinám na jeden úkon. Podle nálezů ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.), ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15 (N 106/81 SbNU 681) či ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3859/17 (N 193/91 SbNU 395) přitom nemůže být výše nákladů určená podle advokátního tarifu nepřiměřená hodnotě sporu a nesmí vést k obohacení procesně úspěšného účastníka řízení. Stěžovatelka v této souvislosti zdůrazňuje, že obecné soudy ani neměly určit výši náhrady nákladů podle advokátního tarifu, nýbrž měly vycházet z nákladů, které vedlejším účastnicím skutečně vznikly (srov. § 151 odst. 2 větu pátou o. s. ř.). 8. Zadruhé, vedlejší účastnice jsou veřejnými institucemi, u nichž jsou podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu náklady advokáta považovány za vynaložené neúčelně. Nebral-li městský soud za rozhodné, že vedlejší účastnice 2) je vlastněná státem, učinil tak v rozporu s nálezem ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 618/18 týkajícím se obchodní společnosti ČEZ, a. s., s totožnou vlastnickou strukturou. 9. Zatřetí, vedlejší účastnice se domáhá použití § 150 o. s. ř. Obecné soudy měly snížit výši nákladů řízení jako nepřiměřenou podle shora uvedeného. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastnic řízení 10. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejším účastnicím řízení. 11. Městský soud a obvodní soud ve vyjádřeních shodně odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. 12. Vedlejší účastnice 1) se ztotožnila s argumenty obecných soudů z odůvodnění napadených rozhodnutí a nad rámec toho uvedla, že podle smlouvy o poskytování právních služeb založené v soudním spisu byla právním zástupcům vyplacena odměna rovnající se přiznaným částkám. Není proto pravda, že výše přiznaných nákladů neodpovídá skutečnosti. 13. Vedlejší účastnice 2) ve vyjádření nejprve uvedla, že věc nedosahuje ústavněprávní roviny, neboť jde výhradně o náklady řízení a obecné soudy postupovaly v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Upozorňuje na to, že rozhodovací praxe, na kterou stěžovatelka odkazuje, na nyní posuzovanou věc nedopadá. V ostatním se vedlejší účastnice 2) ztotožnila s odůvodněním napadených rozhodnutí. 14. Soudce zpravodaj zaslal doručená vyjádření stěžovatelce na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka využila té