IV.ÚS 2303/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2303/21 ze dne 30. 9. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Blanky Šocové, advokátky, sídlem Havlíčkova 132, Beroun, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. 6 To 39/2021-2968 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2021 sp. zn. 57 T 3/2017, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a J. Š., J. U., t. č. ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, a J. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 3 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 5. 2019 č. j. 57 T 3/2017-2513 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 22. 6. 2020 č. j. 6 To 67/2019-2686 byl první vedlejší účastník uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a to při nezměněném výroku o vině trestnými činy podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2018 č. j. 2 T 143/2017-182 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018 č. j. 11 To 339/2018-209. Druhý vedlejší účastník byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za to byla oběma vedlejším účastníkům mimo jiné podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici zastoupené zmocněncem JUDr. Jindřichem Pelouchem (dále jen "zmocněnec") majetkovou škodu ve výši 2 390 000 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. 3. Zmocněnec u městského soudu uplatnil návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 720 495,71 Kč. V záhlaví specifikovaným usnesením městského soudu mu byla podle § 151 odst. 3 trestní řádu per analogiam přiznána odměna za úkony právní služby v celkové výši 145 000 Kč, náhrada hotových výdajů (režijní paušál) ve výši 8 700 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 5 702 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 4 600 Kč, daň z přidané hodnoty 21 % z částky 164 002 Kč ve výši 34 440,42 Kč, celkem tedy 198 442,42 Kč (výrok I.). Podle analogie § 151 odst. 3 trestního řádu a contrario mu nebyla přiznána částka v celkové výši 522 053,29 Kč (výrok II.). 4. Ke stížnosti zmocněnce vrchní soud napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního řádu usnesení městského soudu částečně zrušil ve výroku II. a nově rozhodl tak, že podle § 151 odst. 3 trestního řádu per analogiam zmocněnci přiznal odměnu také za další úkony právní služby, a to trestní oznámení ve výši 5 000 Kč, prostudování spisu při skončení vyšetřování ve výši 5 000 Kč, náhradu hotových výdajů - 2x 300 Kč režijní paušál v celkové výši 600 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % z částky 10 600 Kč ve výši 2 226 Kč, celkem tedy 12 826 Kč (výrok I.). Podle analogie § 151 odst. 3 trestního řádu a contrario zmocněnci nepřiznal částku v celkové výši 509 227,29 Kč. 5. V odůvodnění rozhodnutí vrchní soud uvedl, že vedlejší účastnici byl k její žádosti přiznán podle § 51a odst. 1 trestního řádu nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem. Právní pomoc jí byla poskytována na základě plné moci zmocněncem JUDr. Jindřichem Pelouchem. K nesouhlasu zmocněnce s tzv. zastropováním výše odměny za jeden úkon právní služby na maximálních 5 000 Kč podle § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif"), vrchní soud odkázal na argumentaci ve svém rozhodnutí ze dne 15. 10. 2020 sp. zn. 1 Tmo 22/2020 (č. 23/2021 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Připomněl, že aplikační praxe dovodila, že při určení výše odměny zmocněnce, jehož náklady hradí stát, a kterého si poškozený sám zvolil, je třeba postupovat stejně jako u zmocněnce ustanoveného státem přímo a na úkony provedené zmocněncem je tedy třeba aplikovat i omezení vyplývající z § 12a advokátního tarifu. Zdůraznil, že legislativní nedůslednost v § 151 odst. 6 trestního řádu, kterou bylo nutné řešit analogií k tomu, aby vůbec bylo možné přiznat zmocněncům zvoleným ve smyslu § 51a odst. 4 trestního řádu náhradu odměny a hotových výdajů státem, byla aktuálně napravena novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. s účinností od 1. 10. 2020. Do výčtu uvedeného v § 151 odst. 6 trestního řádu byl doplněn zvolený zmocněnec poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Ve výčtu uvedeném v § 12a advokátního tarifu zvolený zmocněnec absentuje i nadále. Vrchní soud konstatoval, že z hlediska právní úpravy je situace zvolených zmocněnců v těchto případech již obdobná jako u těch zvolených obhájců, jejichž odměnu hradí stát a kteří ve výčtu uvedeném v § 12a odst. 1 i odst. 2 advokátního tarifu taktéž explicitně uvedeni nejsou. I u takových obhájců se však vychází z toho, že se u nich snížení uvedené v § 12a advokátního tarifu uplatní a takový výklad byl shledán ústavně konformním [viz např. nález ze dne 6. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 2301/16 (pozn. N 96/85 SbNU 611, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Vrchní soud dospěl k závěru, že městský soud postupoval v posuzované věci správně a v souladu se zákonem, když mimosmluvní odměnu zmocněnce za jeden právní úkon stanovenou na základě výše přiznaného nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy (v celkové výši 2 490 000 Kč) podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu ve výši 18 260 Kč snížil podle § 12a odst. 2 advokátního tarifu na částku 5 000 Kč. Napravil drobná pochybení městského soudu a na rozdíl od okresního soudu zmocněnci navíc přisoudil odměnu za trestní oznámení, prostudování spisu při skončení vyšetřování, náhradu hotových výdajů - 2x režijní paušál a daň z přidané hodnoty, tedy celkem 12 826 Kč. 6. Zmocněnec byl s účinností od 1. 7. 2021 vyškrtnut ze seznamu advokátů (dne 14. 7. 2021 zemřel) a jeho nástupkyní byla rozhodnutím České advokátní komory ze dne 14. 7. 2021 určena stěžovatelka. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá, že zastoupení zmocněncem bylo vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody a nemajetkové újmy namístě, neboť poškozená vedlejší účastnice nemá potřebné právní znalosti a nebyla by tak schopna své nároky řádně uplatnit. Má za to, že napadená rozhodnutí městského soudu a vrchního soudu nejsou řádně odůvodněna a opakovaně uvádí, že uplatněná výše odměny je přiměřená. Je přesvědčena, že v posuzované věci je třeba zohlednit, že vedlejší účastnici byl v trestním řízení přiznán nárok v řádech milionů korun, šlo o věc právně složitou a advokát vykonával svoji činnost v průběhu více než pěti let. Dodává, že v současné době Ministerstvo spravedlnosti předkládá návrh vyhlášky, na jejímž základě má dojít ke zrušení § 12a advokátního tarifu s tím, že jde o určitou formu znevýhodnění advokátů ve vztahu ke státu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je právní nástupkyní účastnice řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka nemusí být právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15, je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrari