IV.ÚS 2307/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2307/23 ze dne 31. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2023 č. j. 28 Cdo 1540/2023-985, výroku a) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. ledna 2023 č. j. 84 Co 274/2022-927 a výroku I rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. září 2022 č. j. 7 C 83/2021-741, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Ing. Jana Hlaváče, zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem, sídlem Akademická 663/5, Praha 10 - Malešice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastník (v původním řízení žalobce) podal k Okresnímu soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") žalobu na nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít s vedlejším účastníkem dohodu o bezúplatném převodu pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"), ve znění pozdějších předpisů. 3. Těžiště sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem spočívalo v ocenění pozemků, které byly odňaty právnímu předchůdci vedlejšího účastníka, a tedy velikost (hodnota) restitučního nároku, za který může vedlejší účastník požadovat vydání náhradních pozemků. Spornou byla především otázka, zda mají být odňaté pozemky oceňovány jako zemědělské (jak tvrdí stěžovatelka), nebo jako stavební (jak tvrdí vedlejší účastník). Pokud by pozemky byly oceněny jako zemědělské, znamenalo by to, že měly nižší hodnotu, a restituční nárok vedlejšího účastníka už by byl uspokojen tím, že v minulosti získal jiné náhradní pozemky. V jiných sporech mezi týmiž účastníky se soudy přiklonily k tomu, že pozemky mají být oceňovány jako stavební. Jako důležitý důkaz, který měl zvrátit dosavadní posuzování pozemků jako stavebních, navrhla stěžovatelka v řízení před okresním soudem znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. Zdeňkem Burešem. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a nahradil stěžovatelčin projev vůle ve vztahu ke všem šesti požadovaným pozemkům (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud vyšel z toho, že pozemky odňaté právnímu předchůdci vedlejšího účastníka mají být oceňovány jako stavební. Návrhu stěžovatelky provést důkaz znaleckým posudkem Ing. Bureše okresní soud nevyhověl, neboť měl tento návrh za nadbytečný, když již v řízení byl proveden jiný znalecký posudek navržený stěžovatelkou (bod 58 odůvodnění rozsudku okresního soudu). 5. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatelky změnil rozsudek okresního soudu tak, že nahradil projev vůle stěžovatelky ohledně pěti ze šesti požadovaných pozemků [výrok a)], ohledně jednoho z pozemků rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení a zrušil rovněž nákladový výrok I rozsudku okresního soudu [vše výrok b)]. V odvolacím řízení krajský soud provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Bureše, ale námitku nevěrohodnosti znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., který odňaté pozemky ocenil jako pozemky stavební, neshledal důvodnou. Ve vztahu k šestému pozemku krajský soud uznal, že bude třeba v dalším řízení před okresním soudem posoudit, komu k tomuto pozemku náleží "lepší" právo, neboť jeho vydání požadovali i jiní restituenti, kteří svou žalobu na nahrazení projevu vůle podali dříve než vedlejší účastník. 6. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné, neboť žádná z otázek předestřených v dovolání nemohla založit přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení dosud nebylo skončeno. Nejvyšší soud poukázal na to, že v judikatuře v restitučních věcech akceptoval flexibilnější přístup k posuzování toho, které pozemky lze považovat za stavební. Této rozhodovací praxi se krajský soud podle Nejvyššího soudu nezpronevěřil, neboť pozemky byly po svém odnětí zastavěny. Krajský soud tedy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu akcentoval účel, pro který byly pozemky odňaty (dlouhodobě plánovaná a později realizovaná výstavba), aniž vyžadoval existenci platné územně plánovací dokumentace. K polemice stěžovatelky s hodnocením znaleckých posudků znalců doc. Ing. Rysky a Ing. Bureše Nejvyšší soud uzavřel, že krajský soud znalecké posudky posuzoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a přesvědčivě zdůvodnil, proč vycházel z posudku znalce doc. Ing. Rysky, který byl na rozdíl od posudku znalce Ing. Bureše shledán jako úplný, logický a souladný s ostatními důkazy. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka soudům vytýká, že při hodnocení výše restitučního nároku vedlejšího účastníka upřednostnily ocenění odňatých pozemků jako stavebních (což vedlo k určení hodnoty těchto pozemků částkou 20 560 464 Kč) a nikoliv zemědělských (což by znamenalo určení hodnoty ve výši 836 526 Kč). Porušení svých ústavně zaručených základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že soudy neodstranily rozpor mezi posudky znalce doc. Ing. Rysky a znalce Ing. Bureše vyslechnutím znalců. V tomto směru stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2399/08 (N 37/52 SbNU 375; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 8. Dále stěžovatelka soudům vytýká, že se nedostatečně vypořádaly s její argumentací k nevěrohodnosti znaleckého posudku znalce doc. Ing. Rysky. Stěžovatelka k tomu poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3415/20 (N 90/106 SbNU 9). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka a poskytl stěžovatelce možnost repliky. 11. Okresní soud odkázal na odůvodnění svého rozsudku. V řízení vyšel z ocenění odňatých pozemků jako stavebních, jak to vyplynulo ze znaleckého posudku znalce doc. Ing. Rysky a z dalších. Podle okresního soudu ústavní stížnost není důvodná, proto okresní soud navrhl, aby jí nebylo vyhověno. 12. Podle krajského soudu argumenty stěžovatelky k nevěrohodnosti znalce doc. Ing. Rysky nevedou k závěru, že by jeho posudek nebyl věrohodný. K rozporu mezi znaleckými posudky poukázal krajský soud na to, že znalec Ing. Bureš vyšel z nesprávného předpokladu, že jako stavební mohou být oceňovány pouze pozemky uznané stavebním úřadem jako stavební. Tento předpoklad však neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Závěr, že na odňatých pozemcích neprobíhala výstavba, neodpovídal nejen posudku znalce doc. Ing. Rysky, ale ani dalším důkazům provedeným v řízení. Krajský soud proto oba posudky hodnotil volně podle své úvahy a dospěl k závěru, že okresní soud nepochybil, řídil-li se závěry posudku znalce doc. Ing. Rysky, neboť tento posudek vycházel, na rozdíl od posudku znalce Ing. Bureše, ze správných předpokladů. 13. Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Námitky obsažené v ústavní stížnosti označil za pokračující polemiku stěžovatelky se skutkovými závěry okresního soudu a krajského soudu na základě opakování již dříve uplatněných argumentů. Napadené usnesení podle Nejvyššího soudu dostatečně vypořádalo stěžovatelčiny námitky včetně odkazů na odpovídající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší soud vypočítal spisové značky svých rozhodnutí, v nichž aproboval posouzení velikosti (hodnoty) restitučního nároku provedené shodným způsobem jako v projednávan