IV.ÚS 231/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 231/05 ze dne 11. 11. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila v právní věci stěžovatelky Družstevní záložny PRIA, se sídlem Šumavská 35, Brno, zastoupené JUDr. Pavlem Babáčkem, advokátem se sídlem Vranovská 21, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 UL 4/2005-8 ze dne 15. 2. 2005 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Krajského soudu v Brně ve věci zápisu do obchodního rejstříku, sp. zn. Dr. 2682, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 4. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") č. j. 3 UL 4/2005-8 ze dne 15. 2. 2005, jímž byl odmítnut její návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), a ochrany proti postupu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") v řízení o zápis do obchodního rejstříku č. j. F 24904/2002/516, Dr. 2682. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh vyplynulo následující: Úřad pro dohled nad družstevními záložnami rozhodnutím č. j. 1984/2002/II ze dne 19. 4. 2002 odňal stěžovatelce povolení působit jako družstevní záložna. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, jež bylo rozhodnutím Ministerstva financí č. j. 352/51848/2002 ze dne 21. 6. 2002 zamítnuto; stěžovatelka tak byla zrušena a vstoupila do likvidace. Na návrh Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami bylo dne 29. 11. 2002 zahájeno řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku, přičemž usnesením krajského soudu č. j. F 24904/2002/440 ze dne 13. 5. 2003 byl, mimo jiné, k obchodní firmě stěžovatelky připojen dodatek "v likvidaci" a změnil se i způsob jednání za stěžovatelku. Poté, co bylo toto usnesení ve výše uvedeném rozsahu zrušeno usnesením vrchního soudu č. j. 8 Cmo 426/2003-499 ze dne 15. 4. 2004, krajský soud řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku usnesením č. j. F 24904/2002/516 ze dne 23. 11. 2004 přerušil s odůvodněním, že pro rozhodnutí o navrhovaném zápisu je nutno posoudit předběžnou otázku, týkající se nabytí účinnosti předchozího rozhodnutí správního orgánu o odnětí stěžovatelčina oprávnění působit jako družstevní záložna, přičemž tato otázka byla řešena v souběžně probíhajícím řízení v režimu správního soudnictví. Dne 8. 12. 2004 byla v obchodním věstníku zveřejněna informace, že se s účinností od 20. 6. 2003 obchodní firma stěžovatelky mění na "Družstevní záložna PRIA - v likvidaci" a za stěžovatelku jedná likvidátor. Tytéž údaje byly obsaženy i ve výpisech z obchodního rejstříku a na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Stěžovatelka dne 10. 12. 2004 a následně i 13. 12. 2004 požádala krajský soud o odstranění závadného stavu, spočívajícího v tom, že v obchodním rejstříku byly zapsány nepravdivé údaje. Dne 4. 1. 2005 se stěžovatelka obrátila na předsedu krajského soudu s žádostí o odstranění průtahů ve věci nápravy závadného stavu a dne 31. 1. 2005 podala v téže věci návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích. Vrchní soud usnesením č. j. 3 UL 4/2005-8 ze dne 15. 2. 2005 návrh stěžovatelky odmítl s tím, že nebyl podán oprávněnou osobou, neboť před krajským soudem neprobíhalo žádné řízení, jež by směřovalo k výmazu zapsané obchodní firmy "Družstevní záložna PRIA - v likvidaci" a zápisu likvidátora; řízení vedené před krajským soudem na základě návrhu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami mělo cíl přesně opačný. Jestliže neexistovalo žádné řízení o výmazu výše uvedených skutečností, neexistoval ani jeho účastník, který by byl k podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu oprávněn. Dle názoru vrchního soudu se v případě výzev stěžovatelky ze dne 10. 12. 2004 a 13. 12. 2004 nejednalo o návrh na zahájení řízení v uvedené věci, nýbrž toliko o podnět k tomu, aby krajský soud případně sám zahájil řízení dle § 200b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Zda takový postup skutečně zvolí, záleží ovšem výlučně na úvaze krajského soudu a nelze mu to nařizovat prostřednictvím návrhu ve smyslu § 174a zákona o soudech a soudcích. Stěžovatelka měla za to, že vrchní soud zřejmě přehlédl, že z usnesení krajského soudu č. j. F 24904/2002/516 ze dne 23. 11. 2004 vyplývalo, že řízení o zápisu vstupu stěžovatelky do likvidace a zápisu likvidátora již zahájeno bylo, a podání jakéhokoli dalšího návrhu tedy bránilo ustanovení § 82 odst. 1 občanského soudního řádu. Stěžovatelka tedy neměla žádnou jinou možnost než požádat obecné soudy o odstranění závadného stavu, přičemž za tímto účelem disponovala toliko jediným procesním prostředkem, který také využila, a to návrhem dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Stěžovatelka dále poukázala na ustanovení § 27 odst. 3 zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), dle nějž jsou skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku účinné vůči každému od okamžiku svého zveřejnění. Počínaje dnem 8. 12. 2004 tedy docházelo v důsledku postupu krajského soudu, který byl za zápisy v obchodním rejstříku odpovědný, k tomu, že byly třetí osoby uváděny v omyl ohledně vstupu stěžovatelky do likvidace. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že neodstraněním závadného stavu, který neodpovídal ani skutkovému a právnímu stavu ani vlastní rozhodovací činnosti soudu zodpovědného za zápis do obchodního rejstříku, a vzhledem k tomu, že v demokratickém právním státě nemůže veřejná listina obsahovat nepravdivé údaje, došlo k porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky. Postupem vrchního a krajského soudu, resp. uváděním nepravdivých údajů o stěžovatelce, byla dále porušena její ústavně garantovaná práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. 3 UL 4/2005-8 ze dne 15. 2. 2005 zrušil a aby uložil krajskému soudu, aby nepokračoval v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky zveřejňováním nepravdivého zápisu o vstupu stěžovatelky do likvidace a zápisu likvidátora v obchodním rejstříku. II. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu tvrzených skutečností. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení, spis krajského soudu sp. zn. Dr. 2682 a spis vrchního soudu sp. zn. 3 UL 4/2005. Vrchní soud ve svém vyjádření vyslovil názor, že ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je institutem sloužícím výhradně k odstraňování průtahů v řízení a nikoli k odstraňování nesprávností v rozhodování či postupu soudu. Dle vrchního soudu bylo z obsahu rejstříkového spisu zjevné, že do doby vydání napadeného rozhodnutí žádné řízení o požadavku stěžovatelky na odstranění závadného stavu neběželo. Tímto řízením nemohlo být přerušené řízení o provedení zápisu změny obchodní firmy stěžovatelky a likvidátora do obchodního rejstříku, neboť jeho předmět byl přesně opačný, tzn. zápis údajů, jejichž odstranění se stěžovatelka domáhala. V řízení o zápis údajů do obchodního rejstříku se nelze domáhat výmazu údajů v obchodním rejstříku již zapsaných, proto nemohlo být návrhu stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích vyhověno, resp. nebylo možno se jím meritorně zabývat. Dle krajského soudu spočívala podstata problému ve vyznačení právní moci na usnesení č. j. F 24904/2002/440 (po přečíslování spisu 443) ze dne 13. 5. 2003. Uvedené rozhodnutí bylo, vzhledem k usnesení vrchního soudu č. j. 8 Cmo 426/2003-499 ze dne 15. 4. 2004, pravomocné pouze částečně, a to v části o výmazu správce pověřeného výkonem nucené správy, výmazu dosavadního způsobu zastupování, zápisu stávajícího způsobu zastupování a zápisu ostatních skutečností. Ostatní části usnesení, tzn. o výmazu obchodní firmy stěžovatelky, o jejím vstupu do likvidace a zápisu likvidátora, byly nepravomocné. Zde však došlo k omylu, kdy na základě vyznačené právní moci zapsala kancelář i nepravomocné části usnesení do elektronické evidence. Krajský soud uvedl, že dne 30. 5. 2005 byl dán pokyn k vynětí omylem zapsaných skutečností z elektronické verze obchodního rejstříku, čímž by měl být problém stěžovatelky vyřeše