IV.ÚS 2315/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2315/12 ze dne 6. 5. 2013 N 75/69 SbNU 281 Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 6. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 ve věci ústavní stížnosti města Klatovy, se sídlem nám. Míru 62, 339 01 Klatovy, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy, proti jinému zásahu Ministerstva financí, které odmítalo přezkoumat a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, za účasti Ministerstva financí jako účastníka řízení. I. V řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2315/12 se pokračuje. II. Postupem Ministerstva financí spočívajícím v nezahájení přezkumných řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Klatovy, bylo porušeno stěžovatelovo právo na samosprávu garantované ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. III. Ministerstvu financí se přikazuje zahájit přezkumná řízení dle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Klatovy. Odůvodnění I. Argumentace ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu 1. Včasnou ústavní stížností - tzv. komunální ústavní stížností, podanou podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu") - se stěžovatel domáhá ochrany proti zásahu Ministerstva financí do jemu ústavně garantovaného práva na samosprávu. 2. Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že Zastupitelstvo města Klatov dne 7. 2. 2012 na svém zasedání č. 10 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Klatov č. 1/2012, kterou na celém území města zakázalo provozování vybraných loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, sázkových her provozovaných prostřednictvím funkčně nedělitelného technického zařízení centrálního loterního systému (tj. hazardních her provozovaných za pomoci koncových interaktivních videoloterijních terminálů) a dalších loterií a jiných podobných her povolovaných Ministerstvem financí (dále též jen "ministerstvo") na základě § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "loterijní zákon"). 3. Dne 5. 3. 2012 zaslal stěžovatel Ministerstvu financí podnět k zahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 loterijního zákona ve vztahu k těm povolením, jež se týkala sázkových her provozovaných prostřednictvím centrálního loterního systému tvořeného centrální řídící jednotkou, místními kontrolními jednotkami a připojenými koncovými interaktivními videoloterijními terminály, jejichž provozování bylo povoleno na území města Klatov Ministerstvem financí. Na stěžovatelův podnět však Ministerstvo financí reagovalo přípisem, podle něhož byla ustanovením čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, celá věc vyřešena tak, že "na povolení, která byla vydána podle § 2 písm. i), j) a podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném před 1. lednem 2012, se zmocnění obce vydávat obecně závaznou vyhlášku nevztahuje do 31. prosince 2014." O tom, zda přezkumná řízení zahájí, však Ministerstvo financí stěžovatele neinformovalo. 4. Naříkaný zásah spočívá dle stěžovatele v tom, že Ministerstvo financí odmítá přezkoumat a zrušit jím vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ačkoliv podle judikatury Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011 (N 110/61 SbNU 625; 202/2011 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.)] jde o otázku, jejíž regulace spadá do pravomoci obcí. Citovaná judikatura Ústavního soudu rovněž dospěla k závěru, že v případech kolize mezi obecně závaznou vyhláškou vydanou obcí k regulaci hazardu a povolením Ministerstva financí je na ministerstvu, aby zahájilo přezkumné řízení. 5. V doplnění své ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2012, stěžovatel konstatoval, že ministerstvo již zahájilo 18 správních řízení, v nichž přezkoumává 79 licencí na jednotlivá herní zařízení. Stěžovatel s ohledem na tuto skutečnost vzal svou ústavní stížnost částečně zpět, přičemž nadále brojil proti zásahu ministerstva pouze v rozsahu, v němž přezkumná řízení dosud nezahájilo. 6. Stěžovatel dospěl k závěru, že zásah do práva na samosprávu má svůj původ právě ve formulaci přechodných ustanovení zákona č. 300/2011 Sb. (konkrétně čl. II bodu 4), která dočasně suspendovala existující, ústavně garantovanou a Ústavním soudem uznanou možnost obcí regulovat provozování interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. Proto stěžovatel spojil se svou ústavní stížností proti zásahu Ministerstva financí návrh na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též jen "napadené ustanovení"). 7. Stěžovatel rovněž brojil proti postupu ministerstva, které s ním v řízení o zrušení povolení nejedná jako s účastníkem řízení, ačkoliv se v řízení jedná mimo jiné o jeho právech (právo na samosprávu). 8. Stěžovatel konečně vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost je přípustná, a tudíž věcně projednatelná, neboť proti naříkanému zásahu Ministerstva financí nelze se bránit jinými procesními prostředky ochrany práv než právě ústavní stížností. II. Vyjádření účastníka řízení a amicus curiae brief 9. Ministerstvo financí se po výzvě Ústavního soudu k ústavní stížnosti vyjádřilo, přičemž uvedlo, že podle jeho názoru ta není důvodná. Ministerstvo zdůraznilo, že před přijetím zákona č. 300/2011 Sb. podnikalo kroky k naplnění požadavků vyplývajících ze stěžovatelem citované judikatury Ústavního soudu. V době, kdy obdrželo shora citovaný podnět stěžovatele, se však ministerstvo - jako správní orgán - již muselo řídit ustanovením čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., které zakotvuje tzv. tříletou ochrannou lhůtu. 10. Ministerstvo uznalo, že některé jeho postupy byly kritizovány veřejným ochráncem práv (schválení umístění a provozu jiného technického zařízení v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce či údajná nečinnost v případě rozporu vydaných povolení s loterijním zákonem nebo s obecně závaznými vyhláškami obcí), avšak konstatovalo, že s argumentací obsaženou ve vyrozumění veřejného ochránce práv nesouhlasí. 11. Vláda České republiky však posléze na základě vyrozumění veřejného ochránce práv přijala usnesení, jímž Ministerstvu financí uložila zahájit do 16. července 2012 správní řízení v režimu ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona na základě podnětů a v případě, že povolení bylo vydáno v rozporu s obecně závaznou vyhláškou, která byla platná a účinná již v době vydání povolení, a to bez ohledu na ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb. Ministerstvo následně kontaktovalo města a obce, jejichž podněty obdrželo, s dotazem, zda na svých požadavcích trvají, případně s požadavkem na upřesnění podnětů. Již z tohoto důvodu ministerstvo odmítlo tvrzení, že by v dané věci bylo nečinné či že by zasahovalo do ústavně garantovaného práva samosprávu. 12. Poté se ministerstvo vyjádřilo k jednotlivým dílčím aspektům ústavní stížnosti. V tomto ohledu ministerstvo předně upozornilo, že podle jeho názoru měl stěžovatel před podáním ústavní stížnosti využít procesní prostředek ochrany před nečinností podle ustanovení § 80 správního řádu. 13. Ministerstvo financí zdůraznilo, že ačkoliv obce v řízeních dle ustanovení § 43 odst. 1 loterijního zákona nemají postavení účastníka, ministerstvo s nimi - s ohledem na principy dobré správy - v určitém rozsahu jedná. 14. Dále ministerstvo konstatovalo, že jako správní orgán bylo při svém postupu vázáno zákonem. Pokud tak stěžovatel brojí proti jeho postupu, domáhá se ve skutečnosti vyslovení protiústavnosti zákona. Podle názoru ministerstva však za zásah způsobilý porušit právo na samosprávu nemůže být považováno vydání právního předpisu. 15. Pokud