IV.ÚS 2320/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2320/22 ze dne 20. 9. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. K., zastoupené Mgr. Barborou Lukšovou, advokátkou, sídlem Májová 1150/32, Cheb, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 24. června 2022 č. j. 1 KZV 97/2021-172, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a z usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Ústí nad Labem (dále jen "policejní orgán") ze dne 12. 5. 2022, kterým bylo rozhodnuto o prodeji osobního automobilu zn. Škoda Superb, se podávají následující skutečnosti. Dne 23. 11. 2021 rozhodl policejní orgán v trestní věci obviněného M. K., trestně stíhaného pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b) a d) trestního zákoníku, zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, o zajištění motorového vozidla zn. Škoda Superb, neboť je předmětné vozidlo považováno za výnos z trestné činnosti obviněného, otce stěžovatelky. Proti usnesení o zajištění věci podala stěžovatelka, která je vlastníkem vozidla, stížnost, jež byla jako nedůvodná zamítnuta. V návaznosti na uvedené bylo dne 12. 5. 2022 policejním orgánem rozhodnuto podle § 12 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že zajištěné vozidlo bude prodáno, a to s odůvodněním, že motorová vozidla ztrácejí v průběhu času na hodnotě, čemuž nelze zabránit ani řádnou údržbou, která navíc přináší náklady. Nadto vlastník vozidla nepřijde o majetkovou hodnotu, neboť ta je toliko přeměněna na formu peněžních prostředků. 3. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, která byla v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že stav řízení, resp. dokazování, se ve věci obviněného M. K. nikterak nezměnil, tudíž argumentace orgánů činných v trestním řízení o tom, že trvá podezření ze stíhané trestné činnosti, není podloženo konkrétními listinami v policejním spise. Nadto vyšetřování trvá již 9 měsíců, což nenaplňuje požadavky na rychlost trestního řízení. Stěžovatelka uzavírá, že nevyplývá-li vyšší míra pravděpodobnosti spáchání trestné činnosti z dosavadního dokazování, není možno přistoupit k prodeji zajištěných věcí. 5. Stěžovatelka dále uvádí, že bez souhlasu vlastníka lze rozhodnout o prodeji zajištěné věci pouze tehdy, lze-li předpokládat že věc podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě, příp. bude ztrácet na tržní hodnotě. Stěžovatelka se domnívá, že v její věci nejsou splněna uvedená zákonná kritéria prodeje osobního automobilu, neboť předmětné motorové vozidlo aktuálně neztrácí na hodnotě, nýbrž v důsledku objektivních okolností naopak na hodnotě získává. 6. Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a postrádající legitimní odůvodnění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud před samotným přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastna řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. 8. Ústavní stížnost však není přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští. 9. Stěžovatelka brojí proti usnesení krajského státního zastupitelství. Netvrdí však, a ani neprokázala, že by před podáním ústavní stížnosti podala podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), či k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle § 12e zákona o státním zastupitelství. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2110/19 ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2526/19 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1806/19 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2087/19 ze dne 11. 7. 2019, bod 6 odůvodnění a sp. zn. IV. ÚS 1741/19 ze dne 28. 6. 2019, bod 9 odůvodnění, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz). 10. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2022 JUDr. Radovan Suchánek, v. r. soudce zpravodaj