IV.ÚS 2321/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2321/23 ze dne 26. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Petera Kršáka, zastoupeného Mgr. Lukášem Novopackým, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2023 č. j. 27 Cdo 2720/2022-325, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2022 č. j. 12 Cmo 86/2022-305 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 7 Cm 131/2018-293, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Československá obchodní banka, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V řízení o zaplacení částky ve výši 1 307 463 USD Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatele (žalobce) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 8. 12. 2021 č. j. 12 Cmo 213/2021-264 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení o dovolání (výrok II). Důvodem pro zastavení řízení o dovolání bylo nezaplacení soudního poplatku, a to ani v patnáctidenní lhůtě stanovené v usnesení (výzvě) ze dne 24. 2. 2022 č. j. 7 Cm 131/2018-278 k zaplacení soudního poplatku [§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích")]. 3. K odvolání stěžovatele vrchní soud napadeným usnesením potvrdil usnesení městského soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Podle vrchního soudu neměla na lhůtu k zaplacení soudního poplatku vliv ani skutečnost, že k výše uvedenému usnesení (výzvě) ze dne 24. 2. 2023 č. j. 7 Cm 131/2018-278 bylo vydáno opravné usnesení ze dne 13. 4. 2022 č. j. 7 Cm 131/2018-301, v němž městský soud opravil nesprávně uvedenou měnu předmětu řízení "Kč" na správně znějící "USD". Vrchní soud zdůraznil, že postup městského soudu, který provedl opravu chyby v údaji měny v záhlaví usnesení, byl v souladu s § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). 4. Následné dovolání stěžovatele proti usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud napadeným odmítl, jelikož nebylo přípustné, neboť závěr vrchního soudu, podle něhož nezaplatil-li stěžovatel soudní poplatek za dovolání, splatný podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ani v dodatečné soudem stanovené lhůtě, pak byly splněny předpoklady pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, byl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V obecné rovině Nejvyšší soud konstatoval, že poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání a s jejím vznikem nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty se však již nepřihlíží. Za účelovou námitku považoval Nejvyšší soud tvrzení stěžovatele, že v usnesení městského soudu (výzvě) k zaplacení soudního poplatku ze dne 24. 2. 2022 č. j. 7 Cm 131/2018-278 byla nesprávně označena projednávaná věc, a to že jde "o 1.307.463 Kč" namísto "o 1.307.463 USD", a tato skutečnost vedla k nesprávnému přiřazení výzvy k zaplacení soudního poplatku k odlišnému řízení stejné osoby, které je vedeno ohledně zaplacení částky v českých korunách, takže kancelář právního zástupce nabyla dojmu, že je stěžovatel pouze znovu (mylně) vyzýván k zaplacení soudního poplatku. Nebylo přitom možné přehlédnout, že spisová značka uvedená na výzvě k zaplacení soudního poplatku, stejně jako označení účastníků řízení, bylo správné. Navíc výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání byla doručena do datové schránky právního zástupce stěžovatele dne 26. 2. 2022, tedy čtyři dny poté, kdy bylo městskému soudu doručeno dovolání. Uvedení nesprávné měny v předmětu řízení proto nemohlo být na překážku porozumění, za které dovolání (v jakém konkrétním řízení) má být soudní poplatek podle výzvy zaplacen. Nejvyšší soud připomněl i závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2014 sp. zn. 6 Ads 10/2013, v němž bylo konstatováno, že je důvodné očekávat, že advokát, jehož si účastník řízení zvolil k zastupování v řízení před soudem, bude ke svým úkolům přistupovat zodpovědně a s náležitou péčí provádět právní kroky k ochraně zájmů svého klienta. Adekvátní postup každého, kdo obdrží jednu nebo více písemností od soudu, je v případě, že chce, aby nastaly původně zamýšlené či předpokládané procesní následky, na ni reagovat. Ignorování doručené písemnosti spojené s nečinností advokáta nemůže zájmu klienta prospět. K povinnosti uhradit soudní poplatek se v řadě svých rozhodnutí vyjadřoval též Ústavní soud, který zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání, dovolání). Neučiní-li tak, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně souladným důsledkem jeho pasivity [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1335/18 a ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1680/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Nejprve shrnuje obsah napadených rozhodnutí a popisuje rozhodné skutečnosti a okolnosti, které vedly k zastavení dovolacího řízení. Uvádí, že k nezaplacení soudního poplatku došlo především v důsledku chyby učiněné městským soudem, který vyhotovil nesprávnou výzvu (předmět sporu označil místo v USD v Kč) a zaslal ji stěžovateli. Zastavení řízení považuje za nespravedlivé a nepřiměřeně tvrdé, a to i proto, že k němu došlo právě v důsledku chyby městského soudu. Poukazuje na to, že správné označení věci je podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 157 odst. 1 o. s. ř. nezbytnou náležitostí každého rozhodnutí soudu. Účastníci řízení a předmět plnění musejí být přesně vymezeny ve výroku. Zdůrazňuje, že soudní poplatek zaplatil ihned poté, co se z usnesení městského soudu o zastavení řízení dozvěděl, že nesprávná výzva k zaplacení soudního poplatku se má týkat věci, která je projednávána v tomto řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 8. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž bylo zastaveno dovolací řízení kvůli nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelova ústavní stížnost je postavena na tvrzení, že k zastavení řízení došlo v důsledku chyby městského soudu, který ve výzvě k zaplacení soudního poplatku nesprávně označil předmět sporu (místo měny v USD uvedl u žalované částky měn