IV.ÚS 2323/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2323/20 ze dne 10. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Marcely Pilecké, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, sídlem Dykova 1158/17, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2020 č. j. 20 Co 148/2020-228, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Zdeňka Pileckého, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedeného soudních rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 4. 5. 2020 č. j. 206 EXE 5572/2017-213 zamítl návrh vedlejšího účastníka (dále též "povinný") na odklad provedení exekuce, jejímž provedením pověřil okresní soud dne 22. 3. 2017 pod č. j. 206 EXE 5572/2017-12 soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. 3. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že se soudní exekuce vedená na základě pověření okresního soudu ze dne 22. 3. 2017 č. j. 206 EXE 5572/2017-12 soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., odkládá do pravomocného skončení řízení o částečném zastavení exekuce. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelka (dále též "oprávněná") navrhla vedení exekuce k vymožení dlužného výživného 531 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále pro běžné výživné. Z obsahu spisu soudního exekutora pověřeného provedením exekuce krajský soud zjistil, že exekuci vede nejenom pro pohledávku z exekučního titulu, ale i pro úroky z prodlení, ačkoli se ve spisech soudu ani soudního exekutora nenachází exekuční titul, který by oprávněné přiznal úroky z prodlení z vymáhané částky. Proto má oprávněná tento titul doložit, jinak bude v tomto rozsahu exekuce z úřední povinnosti zastavena. K námitce povinného, že povinnost k placení výživného zanikla právní mocí rozvodu, a to z důvodu, že výživné bylo stanoveno pro nerozvedenou manželku, uložil okresnímu soudu znovu posoudit, zda jeho vyživovací povinnost vůči rozvedené manželce trvá i po rozvodu manželství. Dalším důvodem pro návrh na částečné zastavení exekuce bylo podle krajského soudu tvrzení povinného, že soudní exekutor postihl majetek, který patří do nevypořádaného společného jmění manželů, a jeho prodejem by byla poškozena i oprávněná. Okresnímu soudu proto dále uložil, aby se zabýval tím, zda byl exekucí postižen i majetek, který je ve společném jmění účastníků, a zda lze z takového majetku uspokojit dluh povinného vůči oprávněné. K tomu dodal, že povinný může doložit, že po rozhodnutí soudů obou stupňů, kterými byl zamítnut jeho návrh na zastavení exekuce, uhradil část dluhu vůči oprávněné. Protože z obsahu spisu vyplývá předpoklad, že exekuce bude částečně zastavena, rozhodl krajský soud o odkladu jejího výkonu. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně namítá porušení zásady kontradiktornosti řízení. I přes velmi krátkou lhůtu pro její vyjádření k odvolání své podání zaslala krajskému soudu dne 1. 6. 2020, napadené usnesení však bylo vydáno hned den poté, aniž by bylo vyjádření stěžovatelky jakkoli zohledněno. 5. Napadené usnesení bylo pro ni navíc překvapivé, jelikož je založeno na jiných důvodech, než které byly předmětem usnesení okresního soudu, navíc dovozených z úřední povinnosti, a nikoliv na základě odvolání vedlejšího účastníka. Stěžovatelka zdůrazňuje, že úroky z prodlení stěžovatelka v exekučním řízení nežádá. V původním exekučním návrhu se tak sice stalo, nicméně na výzvu soudního exekutora oprávněná svůj exekuční návrh upravila podáním ze dne 9. 3. 2017 tak, že úroky z prodlení nepožaduje. Totéž platí i o závěru, zda stanovená vyživovací povinnost trvá i po rozvodu manželství stěžovatelky a vedlejšího účastníka, čímž by se měl dle krajského soudu okresní soud zabývat, jelikož již exekuce k návrhu stěžovatelky částečně zastavena byla, a to usnesením ze dne 21. 5. 2020 č. j. 067 EX 4828/17-960 ve spojení s usnesením ze dne 3. 6. 2020 č. j. 067 EX 4828/17-973. 6. Vrcholem vybočení z ústavněprávních kautel je poslední důvod odkladu exekuce - ochrana stěžovatelky. Podle krajského soudu je exekučně postižen též majetek v nevypořádaném společném jmění, jehož prodejem by mohla být poškozena též ona. Zaprvé krajský soud ani náznakem neuvádí, který majetek to je a v tomto ohledu je napadené usnesení nepřezkoumatelné. A i kdyby to uvedl, není věcí vedlejšího účastníka ani soudu chránit stěžovatelku, když ta si to sama v tomto ohledu nepřeje. Ta žádá jediné, a to urychlené uspokojení dluhu, se kterým je vedlejší účastník již čtyři roky v prodlení a aparát soudní moci si s jeho obstrukčními pokusy nedokáže poradit, naopak mu vychází vstříc. III. Vyjádření účastníka řízení, vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatelky 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení a vedlejšímu účastníkovi řízení. 8. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že jde-li o namítané společné jmění manželů, poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 28. 11. 2002 sp. zn. 20 Cdo 211/2002), že za trvání společného jmění manželů neexistují podíly manželů na společné věci, takže oprávněná je spoluvlastnicí nemovitých věcí, na které je nařízena exekuce k vymožení její pohledávky. Jinými slovy, vymáhaná pohledávka má být uspokojena prodejem věci ve spoluvlastnictví oprávněné. Rozvodem manželství zaniká společné jmění manželů, do nevypořádaného společného jmění však patří i nespotřebované prostředky z výživného, tedy pohledávka oprávněné z vyplaceného výživného. Fakticky by byla pohledávka patřící do nevypořádaného SJM vymožena prodejem nemovité věci patřící do SJM. Zatímco prodejem v dražbě ztrácí nemovitá věc charakter věci patřící do SJM (tedy již nemůže být vypořádána), pohledávka na nevyplaceném výživném do nevypořádaného SJM patří i po jejím vymožení. To, že prodejem v dražbě ztrácí nemovitá věc charakter věci patřící do SJM mimo jiné znamená, že bude-li prodejem nemovité věci získána vyšší částka, než je vymáhané plnění, bude hyperocha vyplacena pouze povinnému, nikoliv do nevypořádaného SJM. Oprávněná, jako manželka povinného (tedy spoluvlastnice dražené nemovité věci v SJM) je vyloučena z možnosti dražit [§ 336h odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], jako manželka povinného má jiné postavení v řízení, než je postavení oprávněného. Ze všech těchto důvodů nelze pro pohledávku oprávněné (pohledávku patřící do nevypořádaného SJM) nařídit exekuci prodejem nemovitosti patřící do nevypořádaného SJM. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor takovou exekuci nařídil, musí soud z úřední povinnosti pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. její výkon zastavit, popř. musí exekuční příkazy, kterými takovou exekuci nařídil, zrušit. 9. Vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že je ve shodě s krajským soudem a že i podle něj lze předpokládat, že exekuce bude částečně zastavena, a proto je napadené usnesení správné, kdy jeho postupem nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. 10. Výše uvedená vyjádření byla stěžovatelce zaslána k replice, která v ní setrvala na své právní argumentaci uvedené v ústavní stížnosti, a dodala, že konstrukci, že výživné stěžovatelky nemůže být uspokojeno prostřednictvím majetku v nevypořádaném společném jmění manželů, považuje za nepřípadnou, hraničící s výkladem práva ad absurdum. Ostatně ani v odvolání, ani v odůvodnění napadeného usnesení není zmínky o tom, který majetek v nevypořádaném společném jmění manželů je takto exekučně postižen. Kromě toho se v exekuci schyluje k prodeji pozemků parc. č. st. X1 a st. X2 v katastrálním území Nové Dvory u Dobříše pouze ve výlučném majetku vedlejšího účastníka, což ovšem krajským soudem zůstalo opět bez povšimnutí. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Úst