IV.ÚS 2327/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2327/18 ze dne 23. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018 č. j. 5 Tdo 187/2018-57, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2017 č. j. 4 To 229/2017-997 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 9. června 2017 č. j. 39 T 4/2016-916, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 7. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě (dále také jen "krajský soud") a Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2, 36 odst. 1, 37 odst. 3, 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Stěžovatel byl okresním soudem shledán vinným ze spáchání přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že v průběhu let 2014 a 2015 během soudních řízení vedených u okresního soudu ve věci úpravy styku s jeho nezletilým synem opakovanými výhrůžkami, arogantním jednáním, zastrašováním, podáváním stížností či trestních oznámení činil nátlak na pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Opavy (dále jen "OSPOD"). Pracovnicím OSPOD stěžovatel diktoval podmínky, kdy, co a jak mají konat a pokud mu nevyhověly, osočoval je z nečinnosti a vyhrožoval jim trestněprávními, případně též pracovněprávními důsledky. Dále byl shledán vinným ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že dne 8. 4. 2015 podal trestní oznámení u Okresního státního zastupitelství v Opavě (dále jen "okresní státní zastupitelství") proti své bývalé družce a matce jeho nezletilého syna pro podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby, ačkoli si byl vědom nepravdivých tvrzení ohledně násilného jednání své bývalé družky vůči jejich synovi, které uvedl jak v trestním oznámení, tak v rámci podání vysvětlení po poučení o povinnosti vypovídat pravdu. Stěžovatel byl okresním soudem dále shledán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 alinea první trestního zákoníku, kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že opakovaně nerespektoval rozhodnutí okresního soudu ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. 14 Nc 470/2012 o úpravě styku s nezletilým synem, přestože byl opakovaně vyzván k plnění tohoto rozhodnutí podle § 501 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Výše uvedené rozhodnutí a výzvy nerespektoval a nezletilého syna nepředal matce v rozporu s platnou úpravou styku. Syna opakovaně předal matce až na základě rozhodnutí okresního soudu o výkonu rozhodnutí. Stěžovateli byl za výše uvedené jednání uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále bylo stěžovateli podle § 82 odst. 2, § 48 odst. 4 písm. f) trestního zákoníku uloženo, aby se ve zkušební době zdržel neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů své bývalé družky a pracovníků OSPOD. 3. Proti napadenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, v němž jednak namítal, že byla porušena práva obhajoby, konkrétně že jeho obhájci nebyla řádně doručena obžaloba spolu s trestním příkazem podle § 196 trestního řádu. Dále namítal, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a k nesprávnému právnímu posouzení jednotlivých skutků. Vina stěžovatele nebyla prokázána a jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby je bylo možné, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, označit za jednání trestné. Námitky rozvedl k jednotlivým skutkům a doplnil námitku směřující proti uloženému omezení podle § 82 odst. 2, § 48 odst. 4 písm. f) trestního zákoníku, které shledal za nepřiměřené a v rozporu s právy obžalovaného zaručenými čl. 36 Listiny. 4. Odvolání stěžovatele krajský soud zamítl napadeným usnesením a uvedl, že ze spisu vyplývá, že trestní příkaz včetně obžaloby byl doručen stěžovateli i jeho obhájci, přičemž proti trestnímu příkazu byl podán obhájcem stěžovatele odpor, v němž se nenamítá nedoručení obžaloby. To nebylo namítáno ani v rámci hlavního líčení a obhájce také dne 28. 11. 2016 podal návrh na zastavení trestního stíhání, v němž na obžalobu odkazuje. K dalším odvolacím námitkám krajský soud uvedl, že jsou vesměs opakováním již uplatněné obhajoby stěžovatele a okresní soud se s nimi náležitě vypořádal, což k jednotlivým námitkám rozvedl. K trestnému činu křivého obvinění krajský soud podotkl, že okresní soud nepochybil, když vycházel z listinných důkazů, a to zejména z obsahu spisu okresního státního zastupitelství sp. zn. ZN 4446/2015, opatrovnického spisu okresního soudu sp. zn. 14 P 117/2013 a svědeckých výpovědí. Námitka stěžovatele týkající se uloženého omezení dle krajského soudu neobstojí, neboť stěžovateli byly zakázány pouze neoprávněné zásahy do práv pracovníků OSPOD a jeho bývalé družky. Stěžovatel může na ochranu svých zájmů nadále používat jakýchkoli zákonných prostředků, pokud je použije zákonem dovoleným způsobem a k účelu, k jakému slouží. 5. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Ke všem třem trestným činům uvedl, že nebyly naplněny znaky jejich skutkových podstat, přičemž ve vztahu k trestnému činu křivého obvinění konkretizoval, že nebylo prokázáno, že chtěl svoji bývalou družku nepravdivě obvinit a přivodit její trestní stíhání nebo že by si toho byl vědom. Pro úvahy o zavinění ve vztahu k trestnému činu křivého obvinění jsou podstatné závěry znaleckého zkoumání a poukázal na konstatování znalce PhDr. Petra Vavříka, který uvedl, že "...silné citové pouto a emoční zainteresovanost může výrazně ovlivnit schopnost obviněného objektivně vnímat a vyhodnocovat pravdivost informací, které jsou mu synem o jeho matce sdělovány". Právní závěry okresního soudu i krajského soudu jsou tak v nesouladu se znaleckými zjištěními a tyto soudy se mýlí, když dospěly k závěru o jeho vině, nadto na základě svědecké výpovědi jeho syna jako klíčového důkazu, který se vyznačuje četnými vadami a ani nebyl proveden v tomto trestním řízení. Jeho nezletilý syn v posuzovaném trestním řízení vyslechnut nebyl a jde o opomenutý důkaz. Stěžovatel v dovolání namítl také to, že byl zkrácen na svých obhajovacích právech, neboť jeho obhájci nebyla doručena obžaloba. 6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Konstatoval, že z velké části jsou dovolací námitky pouze opakováním argumentace uplatňované stěžovatelem od zahájení trestního řízení a k výše specifikovaným vybraným námitkám (viz bod 5 tohoto usnesení) uvedl následující. Z dokazování, které Nejvyšší soud podrobně popsal, vyplynulo, že stěžovatel při páchání trestného činu křivého obvinění jednal s jasným přímým úmyslem poškodit svou bývalou družku lživými obviněními a vyvolat její trestní stíhání. Tento závěr podporuje i znalecký posudek PhDr. Vavříka, z něhož stěžovatel v dovolání citoval pouze kusé výňatky hovořící v jeho prospěch. Okresní soud ani krajský soud nepochybily ve vztahu k provádění a hodnocení důkazů, z jejich rozhodnutí jednoznačně vyplývají důvody, proč nevyhověly návrhům stěžovatele na doplnění dokazování. K tvrzenému zkrácení obhajovacích práv Nejvyšší soud uvedl, že na základě spisu je sice pravděpodobné, že k připojení obžaloby do datové zprávy zasílané obhájci nedopatřením nedošlo, a takové pochybení v procesních úkonech nelze akceptovat, avšak je nutno zvážit možný vliv tohoto pochybení na porušení práv stěžovatele na spravedlivý proces a na obhajobu. Tuto námitku stěžovatel uplatnil až v rámci odvolání, které přitom vypracovala stejná advokátní koncipientka, která se účastnila všech hlavních líčení v substituci obhájce stěžovatele. Obhajoba evidentně s uplatněním této námitky vyčkávala až do stadia řízení před odvolacím soudem, aniž by se dříve domáhala nápravy. Z podání obhájce ze dne 28. 11. 2016 je patrné, že byl s obžalobou seznámen. Tato procesní vada je tudíž formálním pochybením, které však z materiálního hlediska porušení práv stěžovatele na