IV.ÚS 2327/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2327/21 ze dne 24. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. Ž., t. č. Vazební věznice Praha - Ruzyně, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, sídlem Husovo náměstí 65/2, Hořovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2021 č. j. 7 Tdo 616/2021-716, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2020 č. j. 10 To 223/2020-590 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. května 2020 č. j. 2 T 81/2019-531, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 8. 2021, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem okresního soudu shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 trestního zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil - stručně řečeno - tím, že dne 2. 3. 2019 přibližně v 5:30 hodin srazil chodkyni, jež šla po levém okraji komunikace vybavena reflexními prvky a svítilnou, a nechal ji na místě bez pomoci, aniž se přesvědčil o jejím stavu, a namísto toho z místa nehody ujel a snažil se vozidlo ukrýt. Poškozená na následky střetu s vozidlem po převozu do nemocnice zemřela. K usmrcení poškozené došlo proto, že stěžovatel porušil důležité povinnosti dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně řídil vozidlo pod vlivem alkoholu (§ 5 odst. 2 téhož zákona), nevěnoval se plně řízení a nesledoval vozovku [§ 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona], nepřizpůsobil rychlost jízdy svým momentálním schopnostem a vnějším okolnostem (§ 18 odst. 1 téhož zákona) a konečně vozidlo řídil bez řidičského oprávnění [§ 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona]. Stěžovateli byl za toto jednání uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let. Dále byla stěžovateli uložena povinnost nahradit pozůstalým poškozené nemajetkovou újmu, nezletilé dceři poškozené i pravidelnou náhradu nákladů na výživu a obci Občov náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na pohřeb poškozené. 3. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel odvoláním, které směřovalo do všech výroků, zatímco státní zástupce se odvolal v neprospěch stěžovatele pouze do výroku o trestu. Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu a sám uznal stěžovatele vinným ze spáchání výše uvedených přečinů, za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmi let. Krajský soud uvedl, že stěžovatelovy námitky pouze opakují argumenty uplatněné v rámci obhajoby v hlavním líčení, jež však byly dostatečně vypořádány v rozsudku okresního soudu. Vzal za prokázané, že se stěžovatel dopustil hrubého porušení zákona o bezpečnosti dopravy ve smyslu § 143 odst. 3 trestního zákoníku, neboť porušil hned několik důležitých povinností dle zákona o silničním provozu. V této souvislosti potvrdil závěr okresního soudu, že stěžovatel byl v době nehody pod vlivem alkoholu, byť přisvědčil, že míra ovlivnění nebyla přesně zjištěna, a proto korigoval popis skutku ve výrokové části ve prospěch stěžovatele tak, že byl alkoholem ovlivněn v přesně nezjištěném množství. Krajský soud rovněž uvedl, že ačkoli dospěl okresní soud ke správným skutkovým závěrům, popis skutkového děje bylo dále třeba upravit tak, aby jednání nevyznívalo jako jednočinný souběh, nýbrž aby byla jednání naplňující každou ze skutkových podstat trestných činů oddělena. V souvislosti s trestným činem dle § 151 trestního zákoníku krajský soud vyvrátil tvrzení obhajoby, že se stěžovatel domníval, že se střetl se zvěří, a to zejména s poukazem na jednání stěžovatele po nehodě, kterou nenahlásil, neřešil ani rozsáhlé poškození vozidla, vozidlo uzavřel v garáži svého zaměstnavatele a vydal je až policii. Výměru uložených trestů s ohledem na okolnosti případu shledal příliš benevolentní, a proto oba tresty zpřísnil. Konečně krajský soud snížil výši náhrady nemajetkové újmy, kterou byl stěžovatel povinen uhradit pozůstalým poškozené. 4. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné. Uvedl, že uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), jelikož směřují proti skutkovým zjištěním nebo představují procesní námitky ohledně postupu krajského soudu, aniž by dosahovaly intenzity porušení práva na spravedlivý proces. Námitky týkající se skutkových závěrů, že stěžovatel byl v okamžiku nehody pod vlivem alkoholu a řádně nesledoval vozovku, stěžovatel v rámci obhajoby uplatnil již dříve, krajský soud se jimi zabýval a své závěry v napadeném rozsudku řádně odůvodnil. Korekce formulace míry ovlivnění alkoholem byla navíc provedena ve prospěch stěžovatele. Stejně tak krajský soud spolehlivě vyvrátil i námitku stěžovatele, že poškozenou nezahlédl a domníval se, že se jednalo o zvěř. Nejvyšší soud připustil, že krajský soud ve svém rozsudku nesprávně neuvedl, zda přistoupil ke zrušení rozsudku okresního soudu na základě odvolání stěžovatele či státního zástupce, nejedná se však o pochybení, které by dosahovalo intenzity porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Úprava výroku o vině byla ryze formální a nijak nezhoršila postavení stěžovatele. Krajský soud k ní proto mohl přistoupit i na podkladě stěžovatelova odvolání. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce stran porušení zásady obžalovací dle § 220 odst. 1 trestního řádu, kterou stěžovatel spatřoval v tom, že soudy pojaly do popisu skutku i porušení povinnosti dle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, přestože v obžalobě uvedeno nebylo. Konečně Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou námitku, že stěžovatel při řízení vozidla neporušil žádnou důležitou povinnost, neboť bylo prokázáno, že jich porušil hned několik. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v prvé řadě namítá, že krajský soud změnil výrok o vině, aniž uvedl, na základě kterého odvolání tak činí. Do výroku o vině se přitom odvolal pouze sám stěžovatel, změna výroku v jeho neprospěch je však zapovězena zákazem reformatio in peius. Neztotožňuje se s názorem Nejvyššího soudu, že postup krajského soudu neměl na jeho postavení negativní vliv a že nejde o zásadní pochybení, jež by naplnilo intenzitu porušení práva na soudní ochranu. Podotýká, že skutečnost, že byl po rozdělením popisu skutkového děje na dvě samostatné části odsouzen za dva skutky, přispěla ke zpřísnění jeho trestu. 6. Dále argumentuje, že se krajský soud rozdělením popisu skutku a změnou formulace míry ovlivnění alkoholem odchýlil od skutkových zjištění okresního soudu, aniž však sám provedl dokazování. V uvedeném postupu spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv a v této souvislosti se odvolává na právní závěry obsažené v nálezu ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 110/20 (všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná i na https://nalus.usoud.cz). 7. Stěžovatel obecným soudům dále vytýká, že u něj shledaly porušení povinnosti dle § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, které však nebylo uvedeno v obvinění ani v obžalobě a na něž nebyl stěžovatel okresním soudem upozorněn. V uvedeném spatřuje porušení zásady totožnosti skutku, jež mělo dopad na výši jeho trestu. 8. Rovněž rozporuje závěr, že byl v době nehody ovlivněn alkoholem, neboť se tento neopírá o objektivní určení množství alkoholu v krvi, nýbrž o pouhé subjektivní vnímání svědků (strážníků městské policie) a na ně navazující vyjádření odborníka z oblasti toxikologie. V této souvislosti namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. Dále argumentuje, že není možné dovodit hrub