IV.ÚS 2328/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2328/20 ze dne 12. 1. 2021 U 1/104 SbNU 425 Doručování soudních rozhodnutí účastníkům řízení   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Suttého, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem, sídlem Slovanská 338/66, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2020 č. j. 25 Co 114/2020-82 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. února 2020 č. j. 18 C 267/2018-73, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, zapůjčeného spisu Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") sp. zn. 18 C 267/2018 a doručených písemností se podává, že dne 31. 8. 2018 podal pan Pavel Kraus (dále jen "žalobce") proti stěžovateli žalobu k okresnímu soudu o zaplacení 172 869 Kč s příslušenstvím jako úroku z prodlení z neuhrazeného dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Okresní soud zaslal dne 16. 11. 2018 žalobu stěžovateli na vědomí, a neboť na ni nijak nereagoval, vydal dne 26. 11. 2018 platební rozkaz. Stěžovateli podle jeho tvrzení nebyl platební rozkaz doručen dne 30. 11. 2018 ani později. Seznámil se s ním až dne 16. 8. 2019, kdy jeho právní zástupce nahlédl do soudního spisu, a proto proti němu podal odpor až dne 26. 8. 2019. 3. Okresní soud odpor stěžovatele odmítl usnesením ze dne 7. 10. 2019 č. j. 18 C 267/2018-52 jako opožděný. K odvolání stěžovatele krajský soud uvedené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání usnesením ze dne 20. 12. 2019 č. j. 25 Co 371/2019-59. Podle krajského soudu, je-li zpochybněna pravost doručenky a současně nemá všechny předepsané náležitosti (označení doručovacího orgánu a otisk jeho razítka) podle § 50g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), je třeba učinit další skutková zjištění. 4. Okresní soud v navazujícím řízení nařídil na den 25. 2. 2020 ústní jednání. Provedl svědecké výslechy asistentky soudce, zapisovatelky a soudní doručovatelky. Asistentka soudce uvedla, že dne 26. 11. 2018 stěžovateli volala a upozornila jej, že mu budou doručeny písemnosti v posuzované věci, a zeptala se jej, zda se zdržuje na uváděné adrese svého bydliště, což potvrdil. Zapisovatelka uvedla, že zásilku opatřila číslem jednacím referátu, nikoli samotného platebního rozkazu (č. l. 41 namísto č. l. 40) a vypravila. Uvedla, že označení čísla listu referátu je běžnou praxí. Soudní doručovatelka uvedla, že zásilku předala stěžovateli, na ústním jednání jej poznala. Pamatuje si na něj, neboť dostala z kanceláře soudce pokyn doručit platební rozkaz právě dne 30. 11. 2018, což při běžném doručování není obvyklé. Obálka nemohla být prázdná, poznala by to hmatem. Stěžovatel na jednání uvedl, že doručená obálka obsahovala písemnost se slovenským státním znakem. Tuto písemnost však již nemá, neboť ji "ztratil při malování". 5. Okresní soud napadeným usnesením znovu odmítl stěžovatelův odpor jako opožděný. Podle okresního soudu vyšlo najevo, že zásilka doručena byla, ostatně stěžovatel ani tuto skutečnost nerozporoval. Tvrdil-li stěžovatel, že mu v uvedené zásilce nebyl doručen platební rozkaz ze dne 26. 11. 2018, okresní soud uvedl, že obálka nemohla být prázdná. Stěžovatelova tvrzení o doručení jiného dokumentu cizozemského soudu označil okresní soud za účelová, neboť je stěžovatel ničím neprokázal. Platební rozkaz proto řádně doručen byl a lhůta k podání odporu proti němu uplynula dne 17. 12. 2018. 6. K odvolání stěžovatele krajský soud potvrdil napadené usnesení okresního soudu napadeným usnesením. Podle krajského soudu není z provedených důkazů pochyb o tom, že zásilka byla stěžovateli doručena; svědecké výpovědi jsou logické, navazují na sebe a odpovídají obsahu spisu. Námitky stěžovatele považuje za účelové. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že do doručené obálky nebyl vložen uvedený platební rozkaz. Je nelogické, aby se proti němu nebránil, věděl-li by o něm. Jeho tvrzení také odpovídají obsahu spisu. Podle stěžovatele z dokazování nevyplývá, že do obálky byl skutečně vložen platební rozkaz. Svědkyně popsaly toliko postup, který se běžně uplatňuje, nikoli jak postupovaly v jeho věci. Stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti kopii listin ze soudního spisu obsahující spisovou značku nyní posuzované věci (18 C 267/2018) od slovenského soudu (Okresného súdu v Martině) s vyznačeným č. l. 37 a 38 a označených razítkem "doručeno dne 26. 11. 2018". Tyto listiny ve spisu bezprostředně následují po úředním záznamu okresního soudu ze dne 26. 11. 2018 o telefonickém hovoru asistentky soudce se stěžovatelem a bezprostředně předchází doručovanému platebnímu rozkazu. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a žalobci, kterému náleží postavení vedlejšího účastníka. Vzhledem k tomu, že spisový přehled zapůjčeného spisu okresního soudu ani samotný spis neobsahoval listiny, které podle stěžovatele měly být vedeny pod č. l. 37 a 38, Ústavní soud na tuto skutečnost upozornil účastníky řízení a vyzval je, ať se ve vyjádření zaměří mimo jiné na to, z jakého důvodu tyto písemnosti nejsou součástí spisu a jak se vypořádali s tvrzením stěžovatele, že obsahem doručné obálky mohla být právě uvedená písemnost. 9. Krajský soud ve vyjádření zdůraznil, že doručení platebního rozkazu považoval za prokázané, neboť tato skutečnost odpovídala výpovědi tří svědků a obsahu spisu, resp. obsahu doručenky, na níž je poznamenán konkrétní čas doručení a podpis stěžovatele. Pro chronologické zařazení jednotlivých listin nemohla být předmětem doručení jiná písemnost. K písemnostem, které měly být podle stěžovatele součástí spisu, se krajský soud nevyjádřil, neboť nemá spis k dispozici. Krajský soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. 10. Okresní soud nejprve zrekapituloval skutkový stav a procesní vývoj ve věci. Zdůraznil, že stěžovatel uplatňuje tytéž argumenty jako v odvolacím řízení. Okresní soud uvedl, že zaměstnanci soudu postupovali "příkladným způsobem". Asistentka soudkyně telefonicky sjednala doručení platebního rozkazu, stěžovatel tak měl vědět, že mu bude doručována soudní písemnost. K tvrzení stěžovatele o chybném čísle listu uvedeného na doručence okresní soud poznamenal, že na obálce bylo vyznačeno číslo listu referátu (č. l. 41), který bezprostředně navazuje na samotnou doručovanou písemnost (č. l. 40). Ke kopiím listin přiložených stěžovatelem k ústavní stížnosti okresní soud uvedl, že jde o potvrzení o doručení dožádaného slovenského soudu, to však ve věci stěžovatele prováděno nebylo. Soudní spis v nyní posuzované věci obsahoval listiny č. l. 37 a 38, které "patří do jiného spisu", neboť dožádaný soud ("Okresný súd v Martině") na nich chybně vyznačil spisovou značku. Tyto listiny přitom patří do spisu okresního soudu sp. zn. 28 C 267/2018, přičemž je zřejmé, že tam dožádaný soud zaměnil senátní čísla (28 C za 18 C). Okresní soud spolu s vyjádřením Ústavnímu soudu doručil kopii dopisu uvedeného cizozemského soudu ze dne 9. 10. 2019, kterým byl okresní soud informován o tom, že mu byla dříve doručena uvedená písemnost. Okresní soud uzavřel, že mohlo dojít k "dílčímu pochybení při začíslení listin v důsledku špatně označených listin" cizozemským soudem, nikoli k porušení práv stěžovatele. 11. Žalobce se ve stanované lhůtě a ani po jejím uplynutí k ústavní stížnosti nevyjádřil. Neboť byl poučen, že za takové situace bude Ústavní soud vycházet z toho, že se svého postavení vzdává, nebylo s ním již dále v posuzované věci jednáno. 12. Soudce zpravodaj zaslal doručená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel využil této možnosti a ve vyjádření nejprve uvedl, že krajský soud opakovaně odkazuje na výpovědi tří svědkyň, avšak z nich se podává toliko to, co je obsaženo na doručence. Jen jediná svědkyně mohla přijít do kontaktu s listinou vkládanou do obálky, ta si však tento okamžik nepamatuje. Samotná doručenka nemůže sloužit jako důkaz doručení, neboť nemá zákonné náležitosti. Stěžovatel zdůraznil, že tvrzení okresního soudu o listinách na č. l. 37 a 38 spisu je