IV.ÚS 2328/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2328/22 ze dne 15. 8. 2023 N 118/119 SbNU 112 Odůvodnění zabrání věcí obecně nebezpečných   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2022 č. j. 15 To 31/2022-3194, v části, kterou byla zamítnuta stížnost proti bodům 2 až 5 a bodům 15 až 24 výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171 a bodům 2 až 5 a bodům 15 až 24 výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem II usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2022 č. j. 15 To 31/2022-3194 v části, kterou byla zamítnuta stížnost proti bodům 2 až 5 a bodům 15 až 24 výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171 v části výroku pod body 2 až 5 a body 15 až 24 bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2022 č. j. 15 To 31/2022-3194 v části II. výroku, kterou byla zamítnuta stížnost proti bodům 2 až 5 a bodům 15 až 24 výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2022 č. j. 63 T 5/2021-3171 v části výroku pod body 2 až 5 a body 15 až 24 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů v částech týkajících se zabrání střelných zbraní a výpočetní techniky s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí v rozsahu rozhodnutí o zabrání střelných zbraní a výpočetní techniky. 2. Z obsahu ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 63 T 5/2021 se podává, že napadeným usnesením městský soud rozhodl podle § 101 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o zabrání 24 vyjmenovaných věcí (v rozsahu napadeném ústavní stížností se podle usnesení pod body 2 až 5 zabírají střelné zbraně a pod body 15 až 24 výpočetní technika). Trestní řízení bylo vedeno proti stěžovatelovu synovi, který však v jeho průběhu zemřel, trestní stíhání bylo proto zastaveno. Stěžovatel je správcem jeho pozůstalosti (a jediným zjištěným dědicem) a obrátil se na městský soud s žádostí o vydání zajištěných věcí. Městské státní zastupitelství v Praze navrhlo, aby soud rozhodl o zabrání věcí. Z provedených důkazů městský soud zjistil, že u jedné střelné zbraně byla odstraněna výrobní čísla a zkušební značky, další byla podomácku reaktivována výměnou hlavně. Obě byly v minulosti použity ke střelbě. U brokovnice bylo rovněž odstraněno výrobní číslo. Podle opatřených poznatků byly tyto zbraně nabízeny na internetu. Jde o typické příklady obecně nebezpečných věcí. Proto soud rozhodl o jejich zabrání. Totéž platí i pro střelivo a omamné látky. Jde-li o výpočetní techniku, bylo zjištěno, že obžalovaný se pohyboval na anonymních tržištích tzv. Darknetu. Zajištěná technika obsahuje např. šifrovací klíče pro minulé i budoucí transakce, komunikaci s kupujícími, návody na výrobu omamných látek či změnu a padělání dokladů. Dále je na ní více než 800 naskenovaných řidičských průkazů, více než 1 000 naskenovaných šeků, průkazů totožnosti, pasů a více než 200 naskenovaných kreditních karet, přičemž není pochyb, že jde o dokumenty odcizené. Jde tedy o věci primárně sloužící k páchání trestné činnosti. Proto je třeba i tyto věci považovat za obecně nebezpečné podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Své závěry městský soud podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1990 sp. zn. 6 Tz 4/90, podle nějž může být předmětem zabrání věci pouze hmotný nosič záznamu, neboť jeho obsah není samostatnou věcí ani příslušenstvím věci. 3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud zamítl II. výrokem napadeného usnesení. Výrokem I tohoto usnesení zamítl stížnost A. Š. (matky zemřelého obžalovaného) jako podanou osobou neoprávněnou. O nebezpečnosti střelných zbraní a omamných látek nelze podle vrchního soudu polemizovat. U výpočetní techniky vrchní soud připomněl, že šlo o nástroj páchání trestné činnosti patřící obžalovanému. Odkaz na judikát Nejvyššího soudu považuje vrchní soud za případný, neboť jeho závěry jsou nadčasové. Podle zjištění soudu výpočetní technika neobsahovala duševní vlastnictví zemřelého nebo jiných osob. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že soudy postupovaly v rozporu se závěry nálezů ze dne 3. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 492/18 (N 54/93 SbNU 229), ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 807/19 (N 190/97 SbNU 64) a ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2046/19 (N 160/96 SbNU 69). Věci mají pro stěžovatele hodnotu osobní (jako památka na syna) i majetkovou. Nebezpečnost věcí je třeba podle stěžovatele hodnotit ve vztahu k novému vlastníkovi a například závadná data lze odstranit. To však soudy nezohlednily. Nepřistupovaly k prostředkům trestního práva (navíc směřujícím nikoliv proti pachateli) jako k ultima ratio ochrany veřejného zájmu. Závěry o nebezpečnosti věcí jsou pouze paušální a nadto v rozporu s principem presumpce neviny, neboť stěžovatel žádný trestný čin nespáchal. Stěžovatel je bezúhonnou osobou a nevěděl o činnosti svého syna, který rovněž nebyl odsouzen. Střelné zbraně chce zpeněžit a výtěžek zahrnout do pozůstalosti. U výpočetní techniky jde jednak o data osobní povahy (památky), data, která mohou sloužit ke správě pozůstalosti (např. účetnictví společností ovládaných stěžovatelovým synem), a konečně i data, která lze rovněž zpeněžit. O chybném přístupu soudů svědčí rovněž to, že rozhodly o zabrání prázdných výpočetních zařízení. Navíc nebezpečné věci mohly být postupem podle § 101 odst. 4 trestního zákoníku upraveny tak, aby vyhovovaly potřebám bezpečnosti (zejména odstraněním dat z výpočetní techniky). Zabavení počítače kvůli obsahu, který lze snadno odstranit (např. jediná fotografie), je podle stěžovatele absurdní. Stěžovatel považuje za nepřípadný odkaz na více než třicet let staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, navíc z doby jiné soukromoprávní úpravy povahy věcí. 5. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí odůvodnil stěžovatel tím, že zabavené věci, které se nyní nacházejí v držení Policie České republiky, mohou být zlikvidovány nebo nabídnuty k prodeji. Pozdržení takového postupu není podle stěžovatele v rozporu s žádným veřejným zájmem. Došlo-li by k němu, vznikne stěžovateli mnohem větší újma. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 7. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. 8. Vrchní soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že zemřelý byl mimo jiné obžalovaným ze spáchání trestných činů spočívajících v nelegálním nakládání se střelnými zbraněmi. Jde-li o výpočetní techniku, přisvědčil vrchní soud nutnosti jejího zabrání z důvodu vyloučení možnosti obnovy škodlivých dat. 9. Městský soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 10. Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo. 11. Městské státní zastupitelství v Praze se k výzvě nevyjádřilo. Protože bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno. 12. Podaná vyjádření byla stěžovateli zaslána na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatel odkázal