IV.ÚS 233/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 233/17 ze dne 27. 2. 2018 N 34/88 SbNU 479 K poučovací povinnosti soudu podle § 118a o.s.ř. a k odůvodnění zamítnutí návrhu na doplnění dokazování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 27. února 2018 sp. zn. IV. ÚS 233/17 ve věci ústavní stížnosti Josefa Kopeckého, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Šuchmanem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 11. 2014 č. j. 5 C 101/2014-53, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2015 č. j. 27 Co 79/2015-77 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 č. j. 22 Cdo 3706/2015-96, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení vlastnictví ke zdi, za účasti Miroslava Švandy, Ing. Zdeňka Švandy, Renaty Švandové, Marie Švandové a Hany Švandové, zastoupených JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou, se sídlem Rektora Stříteského 187, Litomyšl, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 11. 2014 č. j. 5 C 101/2014-53, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2015 č. j. 27 Co 79/2015-77 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 č. j. 22 Cdo 3706/2015-96 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 11. 2014 č. j. 5 C 101/2014-53, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 3. 2015 č. j. 27 Co 79/2015-77 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 č. j. 22 Cdo 3706/2015-96 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí civilních soudů, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu, jímž se domáhal určení svého výlučného vlastnictví ke zdi. Tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), čl. 90 a 95 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu soudů, které se v řízení opomenuly zabývat stěžovatelem navrhovanými důkazy, tvrzeními a námitkami, neodůvodnily dostatečně a komplexně svá rozhodnutí, nevykládaly právní předpisy ústavně konformně a jejich výklad byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti především uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně navrhoval, aby vedlejší účastníci předložili původní stavební dokumentaci ke stavbě domu, který je v jejich podílovém spoluvlastnictví. Tento důkazní návrh, ačkoli se podle stěžovatele jednalo o návrh klíčový, soudy neprovedly a bez jakéhokoli řádného zdůvodnění jeho provedení zamítly, a to i přesto, že stěžovatel řádně tvrdil, které rozhodné skutečnosti měly být tímto důkazem prokázány. Porušení práva na soudní a jinou ochranu spatřuje stěžovatel i ve skutečnosti, že znalecký posudek zpracovaný soudním znalcem pro účely jiného řízení, byl v tomto řízení proveden toliko jako listinný důkaz, přičemž znalec nebyl slyšen. Nadto se soudy podle stěžovatele nevypořádaly se zjevnými rozpory v tomto znaleckém posudku a bez jakéhokoli kritického hodnocení převzaly jeho závěry do svých rozhodnutí. Civilní soudy bez jakékoli hlubší argumentace prohlásily stěžovatelem předložené důkazy k prokázání jeho vlastnického práva k předmětné zdi za nedostatečné, resp. uzavřely, že stěžovatel neprokazuje své vlastnické právo. 3. Pochybení soudů je podle stěžovatele o to závažnější, že v nastalé situaci nerespektovaly poučovací povinnost plynoucí z ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a nepoučily jej, že neunáší důkazní břemeno ohledně vlastnického práva k předmětné zdi. 4. Rozhodnutí soudů lze podle stěžovatele označit za tzv. překvapivá rozhodnutí, která jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces. Soudy zcela odmítly aplikaci stěžejní soukromoprávní zásady superficies solo cedit, a to bez jakéhokoli řádného odůvodnění a přesto, že vzhledem k době vzniku jak domu stěžovatele, tak době rekonstrukcí z let 1920 a 1930 se uvedená zásada pod vlivem obecného občanského zákoníku z roku 1811 aplikovala. V důsledku vadného právního závěru soudů o jednotnosti právního osudu předmětné zdi bylo podle stěžovatele zasaženo do jeho vlastnického práva, které nabyl originárním způsobem (zhotovením), vlastní silou, vlastními prostředky, se souhlasem sousedů (právních předchůdců vedlejších účastníků) a v souladu s tehdy platnými právními předpisy. 5. Způsob, kterým se soudy vypořádaly s argumentací stěžovatele, jakož i jeho důkazními návrhy (soudy z hlediska stranami předložených důkazů přistupovaly při výběru důkazů k provedení značně selektivně, a to v neprospěch stěžovatele), vykazuje podle stěžovatele znaky libovůle při rozhodování, která je v rozporu s principy právního státu, na nichž je Česká republika založena. II. 6. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spis Okresního soudu ve Svitavách (dále též "okresní soud" nebo "soud prvního stupně") vedený pod sp. zn. 5 C 101/2014, z něhož zjistil následující skutečnosti. 7. Stěžovatel se u Okresního soudu ve Svitavách domáhal určení, že je výlučným vlastníkem zdi postavené na pozemku parc. č. st. X1, sousedící s nemovitostí žalovaných (v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejších účastníků) označenou č. p. X2, vše v katastrálním území a obci Litomyšl. Stěžovatel uvedl, že on sám je výlučným vlastníkem nemovitých věcí v téže obci a v tomto katastrálním území, zapsaných na LV č. X3, a to konkrétně domu č. p. X4 a č. p. X5. Mezi stěžovatelovým domem č. p. X5 a domem vedlejších účastníků č. p. X2 je nosná sousedící zeď, která podle tvrzení stěžovatele je jeho výlučným vlastnictvím, a není proto možné ji považovat za společnou, jak tvrdí vedlejší účastníci. 8. Stěžovatel dokládal své výlučné právo k předmětné zdi výkresovou stavební dokumentací z roku 1920 a 1930, vyjádřením příslušného Purkmistrovského úřadu v Litomyšli ke stavebním úpravám ze dne 25. 4. 1930, jakož i technickou zprávou vypracovanou společností Geodézie Česká Třebová, s. r. o., ze dne 24. 5. 2014, která obsahuje geometrické zaměření pozemků mezi domy č. p. X5 a X2. 9. Otázka vlastnictví předmětné zdi byla řešena jako otázka předběžná v řízení o odstranění stavby vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 106/2006. Soudy prvního i druhého stupně žalobu stěžovatele zamítly, neboť vyšly z toho, že předmětná zeď je v podílovém spoluvlastnictví vlastníků sousedních nemovitostí (tj. stěžovatele a vedlejších účastníků). Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3700/2009 odmítnuto. 10. Okresní soud ve Svitavách v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatele (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud přitom vyšel z dokazování provedeného v řízení o odstranění stavby vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 106/2006. Znaleckým posudkem Ing. Pavla Dostála založeným ve spise 10 C 106/2006 vzal za prokázané, že mezi domy č. p. X5 a X2 je pouze jedna zeď, která se v přízemí mezi objekty č. p. X5 a X2 nachází na obou pozemcích, tedy stavebních parcelách č. X6 a č. X1. Mezi objekty č. p. X5 a X2 v 1. patře se podle závěrů znalce nachází pouze jedna zeď, a to na pozemku stěžovatele. Okresní soud uzavřel, že právní osud zdi musí být stejný po celé její výšce. Není podle něj přijatelný závěr, že by zeď mezi domy byla součástí jen jednoho z domů, a druhý dům by tak ztratil oporu a obvodovou zeď. Proto dospěl k závěru, že zeď mezi domy č. p. X5 a X2 je zdí společnou, kterou vlastníci sousedních domů (stěžovatel a vedlejší účastníci) vlastní v podílovém vlastnictví. 11. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též "krajský soud" nebo "odvolací soud") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud odkázal na závěry civilních soudů, které se k vlastnictví zdi vyjádřily v rámci předběžné otázky v řízení o odstranění stavby vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 106/2006. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3700/2009-182, v němž dovolací soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 20. 11. 2006 č. j. 22 Cdo 2097/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 4623. Podle názoru odvolacího soudu provedl okresní soud ve věci dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a na základě nich dospěl k logickým a přesvědčivým závěrům o skutkovém stavu věci. Ten také podle odvolacího soudu správně posoudil po právní stránce. 12. Dovolání stěžov