IV.ÚS 2334/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2334/23 ze dne 10. 1. 2024 N 9/122 SbNU 75 Určení výše tarifní hodnoty za úkony provedené zmocněncem poškozeného v adhezním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele T. Ž., zastoupeného Mgr. Petrou Naskosovou, advokátkou, sídlem Eliášova 467/28, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023 č. j. 5 To 93/2023-1761, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023 č. j. 5 To 93/2023-1761 bylo v rozsahu, kterým byl návrh stěžovatele na náhradu nákladů řízení zamítnut, porušeno právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2023 č. j. 5 To 93/2023-1761 se v rozsahu, kterým byl návrh stěžovatele na náhradu nákladů řízení zamítnut, zrušuje. III. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a právo na legitimní očekávání zaručené v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel byl poškozen podvodem, kterého se dopustila K. Š. (dále jen "odsouzená"). Odsouzená v trestní věci přistoupila na dohodu o vině a trestu a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 11. 2022 č. j. 10 T 56/2022-1733 byla uznána vinnou ze spáchání zločinu podvodu, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku s podmíněným odkladem v trvání 4 let. Dále jí byla uložena povinnost nahradit stěžovateli (poškozenému) majetkovou škodu ve výši 1 610 609 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. 3. Okresní soud dále usnesením ze dne 29. 3. 2023 č. j. 10 T 56/2022-1751 uložil odsouzené povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení vzniklé přibráním zmocněnkyně (advokátky Mgr. Petry Vytejčkové) celkem ve výši 178 343 Kč. Dospěl k závěru, že zmocněnkyni náleží odměna za devět úkonů právní pomoci ve výši 14 980 Kč za jeden úkon. Při stanovení výše jednoho úkonu vyšel z § 10 odst. 5 a § 7 bodu 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Za tarifní hodnotu považoval částku 1 660 609 Kč. Dále přiznal stěžovateli paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) za devět úkonů ve výši 2 700 Kč, náhradu cestovného (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu) ve výši 7 371 Kč a náhradu za promeškaný čas (§ 14 advokátního tarifu) ve výši 2 500 Kč. 4. Proti usnesení okresního soudu podalo námitky Okresní státní zastupitelství v Jihlavě. Státní zástupce namítal nesprávnost výpočtu tarifní hodnoty, a to, že výše náhrady nákladů přiznaná stěžovateli (poškozenému) okresním soudem je naprosto neúměrná okolnostem a pro odsouzenou navíc likvidační a fakticky znemožňující nadále postupovat podle dohody o vině a trestu. Výši určenou čistě na základě § 10 odst. 5 advokátního tarifu považoval za rozpornou s principem dobrých mravů. Současně poukázal na to, že výše odměny za jeden úkon právní služby zmocněnkyně stěžovatele jako poškozeného tak, jak ji vypočetl okresní soud, významně převyšuje odměnu obhájce v trestní věci. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") k námitkám státního zástupce napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a nově rozhodl tak, že odsouzená je povinna nahradit stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody (zjevně míněno újmy) ve výši 25 596,24 Kč a ve zbytku požadovaných nákladů (tj. co do částky 171 228,41 Kč) návrh stěžovatele zamítl. Krajský soud se v napadeném usnesení nejprve zabýval účelností nákladů potřebných k uplatnění práva stěžovatele na náhradu škody. Za účelně vynaložených považoval pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení stěžovatele, porada s klientem, uplatnění nároku stěžovatele na náhradu škody, prostudování spisu při skončení vyšetřování, účast při jednání u státního zástupce), za něž přiznal stěžovateli náhradu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon, a to s odkazem na § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5 advokátního tarifu. Na rozdíl od okresního soudu za neúčelné považoval náklady vynaložené v průběhu přípravného řízení za první poradu s klientem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] a výslechy odsouzené, spoluobviněné A. V. Š. a stěžovatele [vše podle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu]. Úkon první porada s klientem byl pokryt v rámci úkonu převzetí a přípravy zastoupení, neboť oba úkony se konaly týž den a zmocněnkyně stěžovatele neuvedla časové okolnosti této porady (od kdy do kdy měla trvat). Ohledně úkonů účasti na výsleších svědků a poškozeného krajský soud uvedl, že těžiště dokazování je dáno až u hlavního líčení. Zmocněnkyně stěžovatele měla navíc možnost seznámit se s obsahem těchto procesních výslechů při úkonu prostudování spisu při skončení vyšetřování, za který jí byla odměna řádně přiznána. 5. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby nepoužil krajský soud na rozdíl od okresního soudu § 10 odst. 5 a § 7 bod 6 advokátního tarifu, nýbrž s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a okolnosti věci (přistoupení odsouzené na dohodu o vině a trestu a jejímu závazku na náhradu škody stěžovateli) vyšel s odkazem na § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a korektiv dobrých mravů z paušální tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč. Vzal-li by totiž krajský soud za tarifní hodnotu stěžovateli celkově přiznanou výši náhrady újmy (jak majetkové škody, tak i nemajetkové újmy), náležela by zmocněnkyni stěžovatele náhrada ve výši 14 980 Kč za jeden úkon právní služby, což by podle krajského soudu bylo značně disproporcionální ve vztahu k výši odměny obhájce za zastupování pachatele trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel předně nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nepřiznání náhrady nákladů za účast zmocněnkyně na úkonech v přípravném řízení z důvodu jejich neúčelnosti, jakož i s nepřiznáním části náhrady cestovních nákladů. Konkrétně šlo o výslech odsouzené, výslech spoluobviněné a výslech stěžovatele. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, má poškozený právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění svého nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Přestože odsouzená svoji vinu uznala a projevila ochotu nahradit stěžovateli způsobenou újmu, byla role zmocněnkyně zásadní, a to z hlediska zjišťování rozsahu majetkové škody a nemajetkové újmy. Krajskému soudu vytýká, že posoudil neúčelnost vynaložených nákladů paušálně, aniž by své důvody blíže konkretizoval. Krajský soud nevysvětlil, z jakého důvodu nepovažoval aktivitu zmocněnkyně na výsleších obviněných i na výslechu stěžovatele za potřebnou. 7. Dále nesouhlasí se stanovením paušální výše náhrady podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Namítá, že praxi vycházející z výše zmiňovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 chce krajský soud přenášet i do trestněprávní oblasti, bez ohledu na to, jakou formu měla újma poškozeného a jaká částka byla poškozenému přisouzena. Poukazuje na to, že uvedené usnesení se týká náhrady nemajetkové újmy. Stěžovateli však byla přiznána i náhrada majetkové škody (1 610 609 Kč), přičemž výše náhrady nemajetkové újmy činila pouze 50 000 Kč. Ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu nelze podle stěžovatele svévolně obcházet s poukazem na § 9 advokátního tarifu. Lze-li hodnotu věci nebo práva přesně vyjádřit v penězích, považuje se za tarifní hodnotu právě výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby. Při zastupování poškozeného, jemuž byla přiznána v adhezním řízení konkrétní částka, jako součet náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy, by se mělo vycházet z takto přisouzené peněžní částky (srov. § 10 odst. 5 advokátního tarifu). V postupu krajského soudu spatřuje nelogičnost, rozpor s principem předvídatelnosti práva a ve svém důsledku i rozpor s principem právní jistoty. Stěžovatel zdůrazňuje, že je znevýhodněn oproti jiným poškozeným v obdobném postavení, i oproti žalobci, který by se domáhal zcela totožného nároku na náhradu majetk