IV.ÚS 2339/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2339/21 ze dne 13. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavních stížnostech stěžovatelky obchodní společnosti CEC Praha a. s., sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha 13 - Stodůlky, zastoupené Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2021 č. j. 9 As 22/2021-37, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2021 č. j. 62 A 84/2020-118, rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 76695-18/2020-530000-61, sp. zn. S-8210/2020-530000, výroku I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2021 č. j. 10 As 134/2021-45, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2021 č. j. 62 A 82/2020-127, rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 75045-14/2020-530000-61, sp. zn. S-8782/2020-530000, výroku I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2021 č. j. 4 As 71/2021-41, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2021 č. j. 62 A 89/2020-137, rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 78746-14/2020-530000-61, sp. zn. S-8743/2020-530000, výroku I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. srpna 2021 č. j. 3 As 156/2021-40, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2021 č. j. 62 A 83/2020-123, rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 78756-13/2020-530000-61, sp. zn. S-8211/2020-530000, výroku I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. srpna 2021 č. j. 3 As 164/2021-40, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2021 č. j. 62 A 85/2020-125 a rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 87547-15/2020-530000-61, sp. zn. S-8750/2020-530000, výrokům I a II usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 4 As 101/2021-38, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2021 č. j. 62 A 87/2020-127, rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 78401-16/2020-530000-61, sp. zn. S-7966/2020-530000, výrokům I a II usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 4 As 83/2021-38, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2021 č. j. 62 A 90/2020-135 a rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 20. března 2020 č. j. 78467-14/2020-530000-61, sp. zn. S-8213/2020-530000, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích základních práv a svobod, a to práva vlastnit, resp. pokojně užívat majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, včetně práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, včetně práva být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny, práva na respektování obydlí podle čl. 12 Listiny a čl. 8 Úmluvy a principu demokratického (materiálního) právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Ústavní soud usnesením ze dne 30. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2339/21, I. ÚS 2584/21, I. ÚS 2732/21, II. ÚS 2733/21 a III. ÚS 2734/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) rozhodl o spojení prvních pěti ústavních stížností ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2339/21. Následně Ústavní soud usnesením ze dne 7. 6. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2339/21, II. ÚS 3210/21, III. ÚS 3211/21 rozhodl o spojení dalších dvou ústavních stížností ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2339/21. 3. Z ústavních stížností, jakož i z napadených rozhodnutí a vyžádaných správních i soudních spisů se podává, že ředitel Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen "celní úřad") napadenými rozhodnutími (ve skutkově i právně obdobných věcech) zamítl námitky společnosti SLOT Group, a. s., (tj. právní předchůdkyně stěžovatelky), proti zadržení v napadených rozhodnutích specifikovaných kusů technických herních zařízení (videoloterijních terminálů), hotovosti a dalších věcí pro podezření, že v souvislosti s jejich užíváním docházelo k porušování § 121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o hazardních hrách"). 4. O žalobách proti těmto rozhodnutím rozhodl nejprve Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudky ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 82/2020-91, ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 83/2020-92, ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 84/2020-91, ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 85/2020-93, ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 87/2020-92, ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 89/2020-97 a ze dne 10. 7. 2020 č. j. 62 A 90/2020-98 tak, že napadená rozhodnutí zrušil. Krajský soud neshledal dostatečným podezření na porušování zákona, které vycházelo z nesrovnalostí ve výčtu jednotlivých rozhodnutí Ministerstva financí, konkrétně z existence rozdílných znění dvou rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 9. 2015, a to č. j. MF-38884/2015/34-4 a MF-38884/2015/34-5 (dále jen "změnová rozhodnutí"), která předložila právní předchůdkyně stěžovatelky při kontrole plnění povinností při provozování hazardních her podle zákona o hazardních hrách. 5. Ke kasačním stížnostem celního úřadu Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 9. 2. 2021 č. j. 2 As 261/2020-75, ze dne 31. 3. 2021 č. j. 3 As 249/2020-96, ze dne 10. 12. 2020 č. j. 9 As 191/2020-76, ze dne 31. 3. 2021 č. j. 3 As 276/2020-86, ze dne 11. 2. 2021 č. j. 4 As 270/2020-66, ze dne 25. 1. 2021 č. j. 4 As 244/2020-69 a ze dne 11. 2. 2021 č. j. 4 As 243/2020-67 uvedené rozsudky krajského soudu zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že postačovalo, že celní úřad během kontroly zjistil, že změnová rozhodnutí nejsou evidována v evidenci Ministerstva financí v takovém znění, v jakém je právní předchůdkyně stěžovatelky předložila. Celní úřad neměl prostor během samotné kontroly provádět složité dokazování či sbírání dalších podkladů pro potvrzení svého podezření. Měl dostatečnou vstupní indicii pro vznik důvodného podezření, neboť v systému Státního dozoru nad sázkami a loteriemi nebylo pro právní předchůdkyni stěžovatelky vedeno platné a účinné povolení k provozování technických herních zařízení nalezených v kontrolovaných provozovnách. Celní úřad v průběhu kontroly zpochybnil pravost změnových rozhodnutí na základě jejich odlišnosti od rozhodnutí, která evidovalo Ministerstvo financí. Jejich zpochybnění bylo dostačující, jelikož v průběhu kontroly nebylo možné přímo prokázat, že předložená změnová rozhodnutí jsou podvrhem. 6. V následných řízeních krajský soud napadenými rozsudky zamítl žaloby stěžovatelky a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jelikož Nejvyšší správní soud postavil ve svém zrušujícím rozsudku najisto jedinou spornou otázku v daném řízení, krajskému soudu nezbylo, než jeho závěry převzít. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2004 č. j. 5 A 1/2001-56 dále plyne, že v době, kdy se správní orgán dozví o možném porušení zákona, nemusí mít najisto postaveno, že k porušení nesporně došlo, nýbrž postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo. Prokázání porušení povinnosti je předmětem následného řízení, ve kterém bude celní úřad rozhodovat o tom, zdali skutečně došlo k porušení zákona o hazardních hrách. Celní úřad své důvodné podezření odůvodnil tím, že v průběhu kontroly obdržel od právní předchůdkyně stěžovatelky změnová rozhodnutí, která následně ověřil u Ministerstva financí. Zjistil, že se předložená změnová rozhodnutí neshodují s rozhodnutími, která eviduje Ministerstvo financí. Pojal proto v průběhu kontroly důvodné podezření, že předložená rozhodnutí mohou být neplatná a neúčinná, a proto zadržel technická herní zařízení, která se nacházela v daných provozovnách. 7. Kasační stížnosti stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadenými usneseními odmítl pro nepřípustnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší správní soud zejména shledal, že stěžovatelka polemizovala se závěry dřívějších rozsudků Nejvyššího správního