IV.ÚS 2351/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2351/23 ze dne 11. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelek obchodních společností A, B a C, zastoupených JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4 - Nusle, proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZM 432/2018, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření podle § 80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky tvrdí, že postupem Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZM 432/2018 došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Stěžovatelky v ústavní stížnosti rovněž navrhují, aby Ústavní soud nařídil předběžné opatření, kterým by bylo městskému státnímu zastupitelství přikázáno umožnit jim nahlédnutí do spisu městského státního zastupitelství vedeného pod sp. zn. 1 KZM 432/2018. 3. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a obsahu vyžádaného spisu se podává, že usnesením státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 16. 7. 2021 sp. zn. 1 KZM 432/2018 byly k žádosti Ministerstva spravedlnosti USA, oddělení pro trestní vyšetřování, v trestním řízení vedeném proti C. A. F., státnímu občanu USA, a dalším, zajištěny peněžní prostředky na účtech stěžovatelek vedených u Fio banky, a. s. K faktickému zajištění peněžních prostředků došlo v bance dne 13. 1. 2023 ohledně první a druhé stěžovatelky, ohledně třetí stěžovatelky dne 1. 2. 2023 (viz č. l. 189 spisu městského státního zastupitelství), neboť bylo třeba vyčkat na zrušení zajištění v rámci jiného vnitrostátního řízení vedeného Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (viz č. l. 182 spisu městského státního zastupitelství). 4. Zmíněné usnesení o zajištění bylo ke stížnosti stěžovatelek zrušeno podle § 149 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 84/2023, přičemž příslušné státní zástupkyni bylo uloženo, aby o věci znovu jednala a rozhodla. 5. Na základě nových či potvrzených skutečností státní zástupkyně městského státního zastupitelství usnesením ze dne 19. 4. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-275 opětovně rozhodla o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelek vedených u Fio banky, a. s. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelek do datové schránky dne 11. 9. 2023 (po realizaci zajištění) a dne 20. 9. 2023 podaly stěžovatelky proti tomuto usnesení stížnost (městskému soudu byla doručena dne 22. 9. 2023 - viz č. l. 358 spisu městského státního zastupitelství). Městský soud však o podané stížnosti dosud nerozhodl. 6. Pro úplnost je třeba dodat, že v mezidobí, a to dne 20. 7. 2023, stěžovatelky podaly žádost o zrušení zajištění prováděného na základě městským soudem zrušeného usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství. Této žádosti státní zástupkyně městského státního zastupitelství usnesením ze dne 9. 8. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-307 nevyhověla s odkazem na § 79f odst. 3 trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že za situace, kdy její předchozí rozhodnutí bylo zrušeno usnesením městského soudu, nemůže vydat rozhodnutí o zrušení zajištění provedeného usnesením, které bylo zrušeno, a tedy již neexistuje. 7. Ke stížnosti stěžovatelek městský soud usnesením ze dne 31. 8. 2023 sp. zn. 61 To 581/2023 usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 9. 8. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-307 podle § 149 odst. 1 trestního řádu zrušil. Konstatoval, že věc nepřezkoumával, neboť z písemného vyjádření Fio banky, a. s., ze dne 23. 6. 2023 zjistil, že v souladu s usnesením městského soudu ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 84/2023 byly veškeré blokace peněžních prostředků provedené na základě usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 9. 8. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-307 zrušeny, proto dodatečné meritorní přezkoumávání napadeného usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství bylo bezpředmětné. II. Argumentace stěžovatelek 8. Stěžovatelky v ústavní stížnosti, resp. jejím doplnění označeném "Částečné zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření", v rámci kterého vzaly část návrhu zpět, uvádí, že až dne 11. 9. 2023 jim bylo ze strany státní zástupkyně městského státního zastupitelství doručeno "nové" rozhodnutí o zajištění ze dne 19. 4. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-275 (tedy po pěti měsících od jeho vydání), ale že i po doručení tohoto "nového" usnesení o zajištění představuje prováděné zajištění porušení jejich práv. Mají za to, že v "novém" rozhodnutí o zajištění státní zástupkyně nerespektovala pokyny městského soudu uvedené v jeho zrušovacím usnesení ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 84/2023. Jsou toho mínění, že v něm chybí odůvodnění a konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že zajištěné prostředky pocházejí z jakékoliv trestné činnosti. Poukazují na údajně nezákonný postup městského státního zastupitelství ve věci. K tomu rekapitulují dosavadní průběh trestního řízení s tím, že orgány činné v trestním řízení soustavně konají tak, aby řízení co nejdéle natahovaly a oddalovaly jejich možnosti bránit se proti vydávaným rozhodnutím o zajištění. 9. V další části ústavní stížnosti stěžovatelky navrhují vydání předběžného opatření, a to ohledně jejich práva na nahlédnutí do příslušného spisu městského státního zastupitelství. Jsou toho mínění, že v "novém" rozhodnutí o zajištění ze dne 19. 4. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-275 státní zástupkyně nerespektovala pokyny městského soudu vyslovené v usnesení ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 84/2023, ve kterém městský soud uvedl, jaké okolnosti je třeba v souvislosti s pokračujícím zajištěním vyhodnotit a jak je třeba nové rozhodnutí o zajištění odůvodnit. "Nové" usnesení příslušné státní zástupkyně je podle stěžovatelů vágní a nepřezkoumatelné a nelze z něj zjistit, jaké skutkové okolnosti jsou důvodem pro rozhodnutí o zajištění. Jsou přesvědčeny, že bylo-li jim za dané situace odepřeno právo nahlédnout do spisu, byly připraveny o jedinou možnost, jak zjistit, ve kterých skutečnostech je shledáván důvod pro zajištění, a nemohou se proti zajištění účinně procesně bránit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona. 11. Ač stěžovatelky podaly ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci, jejíž součástí je návrh na vydání předběžného opatření podle § 80 zákona o ústavním soudu, z obsahu ústavní stížnosti (resp. jejího doplnění označeného "Částečné zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření") je zřejmé, že nesouhlasí se zajištěním daných finančních prostředků a že jejich námitky směřují zejména proti usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 19. 4. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-275, proti kterému podaly stížnost, o které však dosud nebylo městským soudem rozhodnuto (viz úřední záznam na č. l. 49 spisu Ústavního soudu). 12. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředk