IV.ÚS 2352/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2352/19 ze dne 3. 3. 2020 N 40/99 SbNU 33 Povinnost řádného odůvodnění přenesení důkazního břemene; nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavních stížnostech stěžovatelky 1) Nemocnice Boskovice, s. r. o., se sídlem v Boskovicích, Otakara Kubína 179, zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem, se sídlem v Blansku, Čelakovského 6, 2) Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, příspěvkové organizace, se sídlem v Brně, Kamenice 798/1d, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2198/2018-602 ze dne 25. 4. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 242/2013-431 ze dne 22. 10. 2014, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a nezletilého M. N. jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného matkou R. B., takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2198/2018-602 ze dne 25. 4. 2019 a rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 242/2013-431 ze dne 22. 10. 2014 bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2198/2018-602 ze dne 25. 4. 2019 a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 242/2013-431 ze dne 22. 10. 2014 se zrušují. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatelka 1) (dále též "první stěžovatelka" nebo "Nemocnice Boskovice") se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 7. 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též "krajský soud"), neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatelka 2) (dále též "druhá stěžovatelka" nebo "zdravotnická záchranná služba") ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 7. 2019 rovněž brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, a proto navrhuje jejich zrušení. 3. Usnesením sp. zn. IV. ÚS 2352/19 ze dne 30. 7. 2019 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) Ústavní soud spojil ústavní stížnosti stěžovatelek (doposud vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2352/19 a sp. zn. II. ÚS 2357/19) ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 2352/19. II. Skutkové okolnosti věci 4. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Blansku (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 77 C 668/2010 zjistil Ústavní soud následující průběh projednávané události, který obě stěžovatelky i vedlejší účastník v průběhu řízení učinili nesporným: 5. Dne 16. ledna 2009 kolem 0:06 hodin matka vedlejšího účastníka (dále též "matka") kontaktovala dispečink druhé stěžovatelky s tím, že je ve třicátém týdnu těhotenství a začala silně krvácet. Druhá stěžovatelka vyslala do bytu matky vozidlo rychlé lékařské pomoci, které na místo dorazilo v 0:13 hodin. Přítomná lékařka stav předběžně diagnostikovala jako patologii placenty a rozhodla o převozu matky do nemocnice první stěžovatelky v Boskovicích; převoz byl zahájen v 0:31 hod. 6. V 0:46 hod. dispečink zdravotnické záchranné služby telefonicky kontaktoval gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Boskovice a informoval jej o stavu matky vedlejšího účastníka. Posádka vozidla rychlé lékařské pomoci předala matku personálu Nemocnice Boskovice v 0:59 hodin. V 1:09 hod. volala sestra gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Boskovice na dispečink zdravotnické záchranné služby a žádala o převoz matky do gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno, protože lékař boskovické nemocnice provádí císařský řez u jiné pacientky a další lékař není ve službě; učinila tak po telefonické konzultaci s právě operujícím lékařem. Sestra dále provedla kardiotokografické vyšetření, avšak záznam o něm (dále jen "záznam o KTG") se následně ztratil; lékař matku v Nemocnici Boskovice neviděl. 7. Matka vedlejšího účastníka byla následně vozidlem zdravotnické záchranné služby převezena do gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno na Obilním Trhu. Ve 2:05 hod. byla pacientka předána personálu nemocnice. 8. Ve 2:35 hod. se urgentním porodem císařským řezem narodil vedlejší účastník, který byl nedonošený (30. týden těhotenství) a v těžké asfyxii (ve stavu dušení). Apgar skóre (tj. posouzení zdravotního stavu novorozence bezprostředně po narození) činilo v první minutě života novorozence jeden bod (z deseti možných), byla u něj přítomna pouze pomalá srdeční akce. Jinak byl novorozenec bez dechu a svalového napětí, s cyanotickou nebo bledou kůží a nereagoval na podráždění. Následně bylo 31. 1. 2019 zjištěno u vedlejšího účastníka mozkové krvácení a otok mozku, v důsledku čehož bylo nutné provést několik operačních zákroků. III. Rekapitulace procesního vývoje 9. Vedlejší účastník podal dne 9. 8. 2010 u nalézacího soudu žalobou o náhradu škody na zdraví - odškodnění bolestí a ztížení společenského uplatnění, které vyčíslil na částku 198 000 Kč s příslušenstvím. Zaplacení uvedené částky se vedlejší účastník domáhal proti oběma stěžovatelkám pro jejich postup spočívající v neukončení porodu včas a pro následný transport do nemocnice v Brně, který představoval podstatnou příčinu nepříznivého následku - poškození jeho zdraví ve smyslu § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013. 10. Nalézací soud rozsudkem č. j. 77 C 668/2010-327 ze dne 14. 5. 2013 výše uvedenou žalobu zamítl. Po provedeném dokazování, jehož součástí bylo celkem sedm znaleckých posudků či odborných vyjádření z oboru zdravotnictví s různou specializací (anesteziologie, resuscitace a urgentní medicína, gynekologie, neurologie či neonatologie), nalézací soud u první stěžovatelky shledal porušení právní povinnosti (postup non lege artis), avšak uzavřel, že její protiprávní jednání nebylo v příčinné souvislosti s újmou vzniklou na zdraví vedlejšího účastníka. Ve vztahu ke druhé stěžovatelce nalézací soud dospěl k závěru, že žádnou právní povinnost neporušila. Ohledně příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním první stěžovatelky a škodou na zdraví nalézací soud uzavřel, že stěžejní příčinou poškození zdraví dítěte byly předčasné odlučování placenty spojené se zahájením předčasného porodu, nedostatečná zralost všech orgánů a akutní nedostatek kyslíku s následnou tísní plodu, projevující se následky typu hypoxie, významného zpomalení srdeční akce (bradykardie), následným mozkovým krvácením a otokem mozku. Podle nalézacího soudu tížilo důkazní břemeno k tvrzení o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním stěžovatelek a vznikem újmy na zdraví vedlejšího účastníka. Byť nalézací soud souhlasil s námitkou vedlejšího účastníka, že mu nelze klást k tíži absenci relevantní (a povinné) zdravotní dokumentace, nelze činit první stěžovatelku odpovědnou na základě pouhé pravděpodobnosti vlivu jejího jednání na vznik újmy na zdraví. 11. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 22. 10. 2014 změnil rozsudek nalézacího soudu a uložil oběma stěžovatelkám povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníkovi 196 080 Kč s příslušenstvím. Krajský soud dospěl k závěru, že obě stěžovatelky pochybily: druhá stěžovatelka chybně rozhodla o převozu matky do zařízení první stěžovatelky namísto do zařízení vyššího typu (Fakultní nemocnice v Brně); první stěžovatelka porušila svoji právní povinnost poskytnout péči podle indikace - buďto porodem císařským řezem, nebo určením rodičky k transportu tzv. in utero na příslušné pracoviště vyššího typu. Podle krajského soudu musí být důkazní břemeno ohledně prokázání příčinné souvislosti a určení okamžiku, kdy došlo k nezvratnému poškození zdraví dítěte, takzvaně přeneseno na první stěžovatelku, neboť o zdravotním stavu dítěte či jeho matky nepořídila žádnou dokumentaci (jediný záznam o KTG se ztratil). Jelikož stěžovatelky ani přes procesní poučení (viz bod 53) své důkazní břemeno neunesly a nevyvrátily tvrzení vedlejšího účastníka, dospěl krajský soud k závěru, že příčina vzniku zdravotní újmy je v prodlení (nezakročení) stěžovatelek ve prospěch zdraví dítěte. 12. Proti rozsudku krajského soudu podaly obě stěžovatelky dovolání. Rozsudkem č. j. 25 Cdo 7