IV.ÚS 2352/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2352/22 ze dne 9. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavních stížnostech stěžovatelů P. U. a Z. U., obou zastoupených Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1 - Nové Město, a stěžovatele Z. U., zastoupeného Mgr. Radkem Chocholou, advokátem, sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2022 č. j. 7 Tdo 363/2022-1294, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2021 č. j. 67 To 268/2021-1059 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. června 2021 sp. zn. 9 T 27/2019, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami IV. ÚS 2352/22 a III. ÚS 2445/22 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 13. 9. 2022 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jejich právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uznal všechny tři stěžovatele vinnými přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaným ve spolupachatelství, a odsoudil je k peněžitým trestům, a to stěžovatele Z. U. a P. U. ve výměře 300 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč, a stěžovatele Z. U. ve výměře 200 denních sazeb ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 200 000 Kč. U všech stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v deseti splátkách, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, nebude-li dílčí splátka včas zaplacena. Stěžovatel Z. U. byl navíc odsouzen i k trestu propadnutí věci (celkem 84 předmětů ze slonoviny specifikovaných ve výroku o trestu). Uvedeného přečinu se stěžovatelé podle zjištění obvodního soudu dopustili - ve stručnosti uvedeno - tím, že jako jednatelé obchodní společnosti X, v blíže nezjištěné době zakoupili či jiným způsobem získali různé artefakty ze slonoviny a poté je nejpozději od 18. 4. 2016 na území České republiky nabízeli k prodeji a prodávali prostřednictvím kamenných obchodů v Praze a v Olomouci, e-shopu a aukce konané dne 14. 5. 2016 v Praze, přestože k takové činnosti neměl žádný z nich osobně ani jejich obchodní společnost povolení a nebyla jim udělena žádná výjimka z obchodování se slonovinou, tzv. certifikát ES. Takto si počínali, přestože slon patří mezi jedince druhu živočicha kriticky ohroženého vyhubením, a je proto chráněn Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin - CITES, publikovanou pod č. 572/1992 Sb. Artefakty ze slonoviny jsou výrobky z částí jedinců exemplářů zařazených do přílohy A (exempláře kriticky ohrožené nebo přímo ohrožené vyhubením) v souladu s nařízením Komise (EU) č. 1320/2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. Na takové artefakty se vztahuje čl. 3 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 338/97, které komerční nakládání s exempláři z přílohy A zakazují. Tím porušili povinnost danou § 24 zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o obchodování s ohroženými druhy") ve spojení s § 54 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně přírody a krajiny"). Stěžovatelé získali a poté nabízeli k prodeji nebo prodali různé slonovinové artefakty v celkové hodnotě nejméně 3 900 100 Kč, přičemž v jednotlivých částech výroku rozsudku jsou specifikované artefakty podle způsobu jejich prodeje nebo jiných dispozic. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podali odvolání všichni stěžovatelé, a to proti všem jeho výrokům, i státní zástupkyně, která odvolání směřovala v neprospěch všech tří stěžovatelů do výroků o trestech. Tato odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání všech stěžovatelů podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněná odmítl. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé P. U. a Z. U. ve společné ústavní stížnosti a stěžovatel Z. U. ve svém samostatně podaném návrhu uplatnili obdobné námitky týkající se zejména procesu dokazování a navazující aplikace vnitrostátních právních předpisů a právních aktů Evropské unie. 6. Stěžovatelé nesouhlasí se závěrem soudů, že pro obchodování se zpracovanými exempláři ze slonoviny potřebovali povolení nebo udělení výjimky, tzv. certifikát ES. S odkazem na právní předpisy Evropské unie [především nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. 12. 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a nařízení Komise (ES) č. 865/2006 ze dne 4. 5. 2006 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97], přičemž poukazují na definice pojmů "exemplář" a "zpracovaný exemplář" a dále na čl. 61 a 62 výše uvedeného nařízení Komise (ES) č. 865/2006, podle nichž se na zpracované exempláře získané před více než 50 lety nevztahuje čl. 8 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 338/97, podle kterého mají být při vydávání potvrzení udělovány výjimky ze zákazů v čl. 8 odst. 1 předmětného nařízení. S artefakty vymezenými ve skutkové větě proto mohli obchodovat bez omezení, žádné potvrzení o výjimce nepotřebovali. 7. Stěžovatelé nadále setrvávají na názoru, že rovněž neměli povinnost prokázat původ zboží, jak je stanoveno v § 24 zákona o obchodování s ohroženými druhy, jelikož tato povinnost se vztahuje jen k exemplářům, nikoli ke zpracovaným exemplářům, kterými disponovali. Stejně tak na předmětný skutek nelze vztáhnout § 54 zákona o ochraně přírody a krajiny, jelikož tento předpis se týká pouze živých organismů, ani Úmluvu CITES, jelikož ta neupravuje vnitrostátní obchod, o který v tomto případě šlo. 8. Jediným omezením pro obchod se zpracovanými exempláři, tvrdí dále stěžovatelé, byla skutečnost, že obchodník se slonovinou musel být v případě kontroly schopen prokázat původ exempláře (tj. stáří), tedy že jde o zpracovaný exemplář. Této povinnosti dostáli, jelikož disponovali "popisky" svědka J. Z. obsaženými v aukčním katalogu zboží. Podle stěžovatelů by byla k prokázání původu zboží dostačující již samotná skutečnost, že odborné znalosti má kupující nebo prodávající. Stěžovatelé dovozují, že jednali v souladu s právem Evropské unie, které obchodování se zpracovanými exempláři bez dalšího dovolovalo, a nedopustili se tak protiprávního jednání. 9. Stěžovatelé zpochybňují též naplnění subjektivní stránky trestného činu, jelikož v danou dobu učinili vše, aby se nedopustili protiprávního jednání. Před započetím s prodejem oslovili státní instituce s požadavkem na bližší specifikaci možnosti či nemožnosti obchodování s artefakty ze slonoviny, avšak bezvýsledně. Jako důkaz k prokázání zákonného získání mohl sloužit znalecký posudek či dokument od schváleného nebo uznávaného odborníka [srov. výkladová pravidla obsažená v pokynech, které pro účely zajištění jednotného výkladu nařízení Rady (ES) č. 338/97 vydala Komise (ES) ve formě Sdělení 2017/C 154/06], jímž před nabídkou ke komerčnímu prodeji disponovali, jelikož stáří artefaktů určil svědek J. Z., který coby uznávaný odborník provedl ocenění předmětných artefaktů s výslovným uvedením jejich stáří v aukčním katalogu. Ty předměty, u nichž si nebyl jist stářím, vrátili svědku V. O. Správnost jeho závěrů byla potvrzena i znaleckým posudkem znalkyně Ing. arch. Miroslavy Nácarové, která uvedla, že u všech předmětů ze slonoviny jde o starožitnosti, tedy o zpracované exempláře získané před 3. 3