IV.ÚS 2356/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2356/11 ze dne 5. 1. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti J. Š., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Okružní 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011 sp. zn. 8 Tdo 196/2011, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2010 sp. zn. 2 To 79/2010, rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. května 2010 sp. zn. 29 T 5/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných ústavními předpisy. Dle tvrzení stěžovatele průběh řízení a jeho výsledek odporují přirozenému právu na ochranu osobní nedotknutelnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakoval argumentaci uplatněnou v opravných prostředcích před obecnými soudy. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, stěžovatel se cítí nevinen v plném rozsahu obžaloby. Stěžovatel se neztotožňuje s výše označenými rozhodnutímí obecných soudů, kterými byl odsouzen spolu s T. T. N. (dále jen spoluodsouzený) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let pro trestný čin přípravy k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 7 odst. 1, § 187 odst. 1, odst. 3a tr. zákona [pozn. zkratka "tr. zákon" označuje zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Stěžovatel i spoluodsouzený podali dovolání k Nejvyššímu soudu z důvodu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a stěžovatel také z důvodů zakotvených v písm. e), h), k) a f) tohoto zákonného ustanovení. Dovolání bylo odmítnuto usnesením ze dne 27. dubna 2011 (8 Tdo 196/2011-50) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy dospěly k odsuzujícímu rozhodnutí vadným řízením, během něhož byl krácen na svých základních právech zaručených dle čl. 1 odst. 1, čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, 3, 4, čl. 4, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), příslušných normách mezinárodního práva, jako jsou Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen "Deklarace"), čl. 9, čl. 14 odst. 1, čl. 17 odst. 1, 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a čl. 5 odst. 1 písm. c), čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 2, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Jako zásadní vady trestního řízení stěžovatel spatřoval v tom, že v trestním řízení byly porušeny ustanovení tr. řádu a tr. zákona (odůvodnění o zahájení trestního stíhání, provádění prohlídek nebytových prostor a vozidla, neúplné poučení o procesních právech, vadné dokazování, nesprávná právní kvalifikace trestného činu, nezákonné omezení osobní svobody, rozpor s předpisy EU atd.). Nejvyššímu soudu v ústavní stížnosti stěžovatel vytýkal, že nevyhověl jeho návrhu, aby v souladu s čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) podal žádost o předběžnou otázku a v odůvodnění odmítavého rozhodnutí se s touto námitkou řádně nevypořádal. Dále tvrdil, že žádný z obecných soudů se nevypořádal s námitkami stěžovatele ohledně vázanosti kogentními normami EU. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby rozhodnutí napadená ústavní stížností byla Ústavním soudem zrušena, neboť obecné soudy v trestním řízení proti němu porušily jeho základní práva a dospěly tak k nesprávnému vyhodnocení důkazů a následně nespravedlivému rozsudku. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. II. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k superrevizi jejich rozhodnutí v rovině podústavního práva. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. Z takto vymezeného rámce své přezkumné pravomoci Ústavní soud vycházel i v projednávaném případě. V této souvislosti Ústavní soud především konstatuje, že námitky uvedené v ústavní stížnosti stěžovatel převážně uplatnil již v odvolání a v dovolání a tvořily základ jeho obhajoby v trestním řízení. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá nového přezkumu jeho trestní věci a přijetí příznivějšího rozhodnutí. Ze spisového materiálu vyplynulo, že ve věci stěžovatele se jedná o druhé meritorní rozhodnutí nalézacího soudu. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno usnesením ze dne 26. srpna 2008 dle § 160 tr. řádu. Obžaloba byla podána pro totožný skutek dne 11. dubna 2009. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 7. května 2009 (29 T 5/2009-825) věc vrátil státnímu zástupci k došetření a napravení vad a současně rozhodl o zrušení vazby. Vrchní soud v Olomouci vyhověl stížnosti státního zástupce 30. června 2009 (2 To 51/2009-888) a zavázal Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby projednal věc meritorně. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v hlavním líčení dne 23. listopadu 2009 dle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžalované obžaloby (29 T 5/2009-1056), neboť nebylo prokázáno, že předmětný skutek spáchali a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona rozhodl o zabrání věcí v rozsudku uvedených. Vrchní soud v Olomouci vyhověl odvolání státního zástupce a usnesením ze dne 29. března 2010 (2 To 11/2010-1184) napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Dle závěrů odvolacího soudu zůstalo hodnocení důkazů nalézacím soudem velice kusé a ve svém celku neodráželo pravidla formální logiky. Odvolací soud tyto své výtky blíže konkretizoval poukazem na dílčí rozpory a skutečnosti, jež soud prvého stupně v původním rozhodnutí náležitě nezohlednil, stejně jako se nevypořádal s některými argumenty obžaloby. Uvedený postup odvolacího soudu byl plně v mezích jeho přezkumné pravomoci; označit takový postup za chybný či dokonce protiústavní by v důsledku znamenalo popření samotné dvojinstančnosti trestního řízení. Odvolací soud má oprávnění a povinnost vytknout soudu nalézacímu nedostatečná a nepřesvědčivá skutková zjištění, aniž by ovšem sám bez vlastního dokazování nalézacímu soudu diktoval, k jakým alternativním skutkovým závěrům má dospět. Stěžovatel tvrdil v ústavní stížnosti, že nebyla naplněna subjektivní stránka přípravy trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 7 odst. 1, § 187 odst. 1, odst. 3 tr. zákona. Obecné soudy všech stupňů, jak nalézací, odvolací i dovolací, se vypořádaly s tvrzeními stěžovatele, že mu nebylo vůbec známo, co se v pronajaté hale odehrává. Dospěly k závěru, že nelze uvěřit tvrzení stěžovatele, že pronajaté haly byly pronajaty na sklady zboží či výrobu textilu, neboť do haly nebylo přiváženo žádné zboží či stroje a veškerá činnost se odehrávala za značného utajení (např. výměna zámků, zamezení přístupu třetích osob atd.). Stěžovatel po dobu přesahující tří měsíce se zdržoval ve Velkých Losinách, ačkoli má trvalé bydliště a soc. zázemí v okrese Sokolov, plnil zde funkci prostředníka mezi vietnamskými pěstiteli marihuany a místními orgány a občany při zajišťování pronájmu haly, ubytování atd. Stěžovatel ani netvrdil jiný důvod jeho přítomnosti ve Velkých Losinách a ani jiný důvod jeho pobytu nevyplynul z provedeného dokazování. Podle výroku o vině napadeného rozsudku krajského soudu se stěžovatel společně s obviněným trestné činnosti dopustil (zkráceně řečeno) tím, že se v době od 18. března do 25. června 2008 v pronajaté hale bývalé stolárny společnosti Desná, a.s. ve Velkých Losinách, za využití množství technického zařízení, spolupodílel na pěstování nejméně 2 439 rostlin konopí setého, obsahujících omamnou a psychotropní látku a delta-9-tetrahydrocannabionol. Policie provedla zásah dne 25. června 2008 v hale bývalé stolárny společnosti Desná, a.s. ve Velkých Losinách, kde byli zadrženi spoluodsouzení a zajištěno 2 439 rostlin konopí setého a technické zařízení pro pěstování. Ve stejnou dobu byl zadržen stěžovatel a byla provedena prohlídka jeho vozu ihned při zadržení. Dle citovaného rozsudku mohlo být z těchto rostlin získáno nejm