IV.ÚS 2357/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2357/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. G. W., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. července 2021 č. j. 2 KZN 137/2021-15, vyrozumění Okresního státního zastupitelství Praha-východ ze dne 27. ledna 2021 č. j. 0 ZN 177/2020-11 a vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-východ, Oddělení obecné kriminality ze dne 19. listopadu 2020 č. j. KRPS-248737-12/TČ-2020-011581, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-východ, Oddělení obecné kriminality, sídlem Zahradnická 1877/1, Brandýs nad Labem, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-východ, Oddělení obecné kriminality, sídlem Zahradnická 1877/1, Brandýs nad Labem (dále jen "policejní orgán"), prováděl na základě oznámení právního zástupce stěžovatele ze dne 4. 8. 2020 šetření ve věci podezření z trestného činu podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k němuž mělo dojít tím, že v soudním řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 6 C 164/2008 došlo od žalovaného K. B. k uplatnění zápočtu pohledávky, která již měla být vymožena. Ve zmíněné věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 6 C 164/2008 šlo o žalobu stěžovatele na vydání "kubistické židle", event. na zaplacení částky ve výši 12 000 000 Kč vůči žalovanému K. B. V průběhu tohoto řízení byla vznesena námitka započtení žalovaným a okresní soud vzal za prokázané, že žalovanému byly postoupeny pohledávky původního věřitele stěžovatele platně postupní smlouvou. Žalovaný se tak stal novým věřitelem s možností uplatnit tyto pohledávky kompenzační námitkou k zápočtu. Okresní soud vzal současně za prokázané, že dopisem ze dne 17. 10. 2018 žalovaný učinil vůči stěžovateli kompenzační projev, kterým předmětné pohledávky až do výše 300 000 Kč platně a řádně započetl. 3. Na základě výsledku provedeného šetření byl stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce v záhlaví specifikovaným přípisem policejního orgánu vyrozuměn o tom, že věc byla založena ad acta, neboť provedeným šetřením podle § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. 4. Postup policejního orgánu byl z podnětu právního zástupce stěžovatele přezkoumán Okresním státním zastupitelstvím Praha-východ (dále jen "okresní státní zastupitelství"), které stěžovateli shora označeným vyrozuměním sdělilo, že se s postupem policejního orgánu ztotožnilo. Při posuzování věci vzalo v úvahu, že ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 164/2008 se okresní soud i Krajský soud v Praze jako soud odvolací námitkou stěžovatele, že K. B. uplatnil zápočet pohledávky, která již byla jednou uhrazena, řádně zabývaly, když měly k dispozici listinné materiály potvrzující tvrzené skutečnosti. Rovněž okresní státní zastupitelství poukázalo na to, že ani vědomým uplatněním námitky započtení pohledávky, která již byla uspokojena, v řízení před soudem by bez dalšího nedošlo k naplnění znaků trestného činu podvodu. Okresní státní zastupitelství uzavřelo, že v předmětné věci nebylo prokázáno, že by někdo byl uveden v omyl, a nebyly shledány závady v postupu policejního orgánu, neboť nebylo dáno podezření z žádného trestného činu. 5. Z podnětu právního zástupce stěžovatele Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") přezkoumalo v rámci svých dohledových oprávnění postup okresního státního zastupitelství a v napadeném vyrozumění shledalo, že okresní státní zastupitelství důvodně na základě shromážděných listinných materiálů dospělo k závěru, že ve věci nejsou dány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání. Konstatovalo, že šetření ve věci bylo provedeno v dostatečném rozsahu, aby o věci bylo možné rozhodnout. V podrobnostech odkázalo na vyrozumění státního zástupce okresního státního zastupitelství s tím, že jsou v něm uvedeny všechny zásadní skutečnosti. Dodalo, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích učinil závěr, že uplatněním byť neexistující pohledávky v civilním řízení nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu podvodu. Soud, ať již v řízení sporném či nesporném, je povinen zjišťovat skutkový stav věci bez důvodných pochybností a je tedy místem nalézání práva. Platnost tohoto názoru nebyla dotčena ani později vydanými stanovisky. V předmětné věci je nutné vycházet i z toho, že nebylo ani zjištěno, že by v soudním řízení byl předložen listinný důkazní prostředek, který by byl padělaný či pozměněný, když soudy vycházely pouze z obsahu listin, které podrobně citují ve svých rozsudcích. Vzhledem k tomu, že v postupu státního zástupce okresního státního zastupitelství nebylo shledáno pochybení, nebyla ve věci přijata žádná další opatření. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení mu byla odepřena spravedlnost. Opakovaně vyjadřuje nesouhlas s názorem příslušných orgánů činných v trestním řízení, že vědomě uplatněná námitka započtení pohledávky, která již byla uspokojena, v řízení před soudem nemůže naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. Gramaticky rozebírá skutkovou podstatu zločinu podvodu a má za to, že v posuzované věci byly všechny znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu naplněny. Podotýká, že výklad zákona musí být v souladu s ústavním pořádkem České republiky a že v žádném řízení nemůže být poškozený trestným činem zbaven práva na spravedlivý (sc. řádný) proces. K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu k právu na spravedlivý (sc. řádný) proces a právu na účinné vyšetřování s tím, že příslušné orgány činné v trestním řízení tato jeho práva nerespektovaly. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána vyrozumění napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. K nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující subsidiaritu přezkumu rozhod