IV.ÚS 2370/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2370/15 ze dne 14. 6. 2016 N 111/81 SbNU 755 Nárok klientů zkrachovalé cestovní kanceláře na vrácení plné ceny zájezdu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka - ze dne 14. června 2016 sp. zn. IV. ÚS 2370/15 ve věci ústavní stížnosti 1. Ing. Josefa Veselého a 2. Ludmily Veselé, obou zastoupených JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Náplavní 2013/1, adresa pro doručování Praha 3, Hradecká 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015 č. j. 10 C 276/2013-97, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na doplacení pojistného plnění v souvislosti s úpadkem cestovní kanceláře, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení a obchodní společnosti Generali Pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, právně zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem, se sídlem Praha 5, Kinských 76/7, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015 č. j. 10 C 276/2013-97 bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu majetku zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny. II. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, spisového materiálu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 276/2013, jakož i ze své úřední činnosti zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Stěžovatelé se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil obchodní společnosti Generali Pojišťovna, a. s., (zde vedlejší účastník) povinnost zaplatit jim částku ve výši 7 027 Kč s příslušenstvím. Tuto žalobu odůvodnili tím, že uzavřeli cestovní smlouvu s Cestovní kanceláří VIVAMONDE, s. r. o., na zájezd do Turecka za cenu 56 892 Kč. Tento zájezd se však neuskutečnil, neboť cestovní kancelář se dostala do úpadku. Protože cestovní kancelář byla na základě pojistné smlouvy ze dne 14. 3. 2011 č. 1710110036 pro případ úpadku pojištěna u vedlejšího účastníka, uplatnili stěžovatelé u vedlejšího účastníka svůj nárok na výplatu pojistného plnění. Tento nárok byl však ze strany vedlejšího účastníka uspokojen pouze co do částky 49 865 Kč, a to s odůvodněním, že součet všech oprávněných nároků klientů předmětné cestovní kanceláře převýšil limit pojistného plnění sjednaný v rámci pojistné smlouvy ze dne 14. 3. 2011, a proto mají klienti předmětné cestovní kanceláře právo pouze na uspokojení poměrné části jejich nároku. S tímto závěrem se však stěžovatelé neztotožnili, a proto se se svou žalobou obrátili na soud. 4. V rámci řízení o shora uvedené žalobě podal vedlejší účastník soudu návrh na přerušení řízení mj. dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento svůj návrh zdůvodnil probíhajícím řízením o jeho ústavní stížnosti, v jehož rámci je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu i v nyní souzeném sporu, a to, zda je pojišťovna povinna plnit nad rámec sjednaného limitu pojistné částky dle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 159/1999 Sb."), či nikoliv. Vedlejší účastník v tomto svém návrhu dále uvedl, že předmětné řízení vedené Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1996/13 "se týká skutkově a právně zcela totožné věci projednávané v tomto řízení" (viz č. l. 46-47), a proto je namístě vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu, neboť je nezbytné, aby v obdobných věcech bylo rozhodováno obdobně. 5. Tento návrh vedlejšího účastníka na přerušení řízení byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015 sp. zn. 10 C 276/2013 zamítnut. Téhož dne soud prvního stupně vyhlásil rovněž rozhodnutí ve věci samé, přičemž svým rozsudkem č. j. 10 C 276/2013-97 žalobu stěžovatelů zamítl (výrok I) a rozhodl o tom, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníku společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 8 712 Kč (výrok II). Soud prvního stupně k tomu uvedl, že vedlejší účastník postupoval při stanovení výše pojistného plnění, na něž mají stěžovatelé nárok, v souladu s § 8 odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb., který opravňuje pojistníka a pojistitele ke sjednání limitu pojistného plnění, jakož i v souladu se všeobecnými pojistnými podmínkami vedlejšího účastníka schválenými Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj, v nichž je jednoznačně uvedeno, že pojistná částka stanovená v pojistné smlouvě je horní hranicí plnění pojistitele v případě pojistné události, a dále to, že převýší-li součet všech řádně uplatněných nároků pojištěných osob pojistnou částku, plnění pojistitele se poměrně sníží. Pokud pak stěžovatelům nebyla na základě takto sjednaného pojištění uhrazena celá jimi zaplacená cena zájezdu, a to s ohledem na podmínky pojistné smlouvy, které stěžovatelé nemohli ovlivnit, měli tito dle názoru soudu prvního stupně za účelem ochrany svých práv sami uzavřít s jakoukoli pojišťovnou pojistnou smlouvu pro případ neuskutečnění zájezdu a nespoléhat pouze na pojištění cestovní kanceláře proti úpadku. 6. Dne 16. 7. 2015 byl Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1996/13 vydán nález (N 130/78 SbNU 57), jímž Ústavní soud zamítl ústavní stížnost vedlejšího účastníka, o kterou vedlejší účastník opíral svou žádost o přerušení řízení i v nyní souzené věci. Ústavní soud tak učinil s odůvodněním, že při rozhodování soudu o nároku klientů cestovní kanceláře vůči pojišťovně, s níž cestovní kancelář uzavřela pro případ svého úpadku pojistnou smlouvu ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb., je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona takovým způsobem, který je souladný s ústavním pořádkem i se závazky České republiky plynoucími z jejího členství v Evropské unii, přičemž za takový výklad je v daném případě třeba považovat výklad směřující k plnému vrácení zákazníkem zaplacené ceny zájezdu. III. 7. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 5. 2015 č. j. 10 C 276/2013-97 stěžovatelé napadli ústavní stížností. V ní namítli, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud jim nepřiznal plnou náhradu za cenu zájezdu, který se z důvodu úpadku pojištěné cestovní kanceláře neuskutečnil. V této souvislosti stěžovatelé poukázali na nález sp. zn. III. ÚS 1996/13 vydaný v mezidobí Ústavním soudem, v němž tento upřednostnil takový výklad příslušných ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., z něhož vyplývá povinnost pojišťovny k plné náhradě klientem cestovní kanceláře uhrazené ceny zájezdu. Pokud soud prvního stupně stěžovatelům náhradu v plné výši nepřiznal, je dle názoru stěžovatelů třeba považovat jeho rozhodnutí za protiústavní, neboť je založeno na protiústavním a rovněž nikoli eurokonformním výkladu zákona č. 159/1999 Sb., což dle názoru stěžovatelů nelze připustit. IV. 8. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil vedlejší účastník. Ten ve svém obsáhlém vyjádření ze dne 4. 11. 2015 uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, které byly řádně odůvodněny, přičemž má za to, že ústavní stížnost není důvodná. Jde-li o odkaz stěžovatelů na nález ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 1996/13, pak je dle názoru vedlejšího účastníka třeba poukázat na několik základních rozporů, které s sebou předmětný nález nese, jakož i otázky, které předmětný nález pomíjí. Předmětný nález dle názoru vedlejšího účastníka předně nereflektuje, že byť je cílem směrnice Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy č. 90/314 EHS (dále jen "Směrnice č. 90/314/EHS"), které se předmětný nález dovolává, zajištění plné náhrady klientům cestovních kanceláří, jež se dostaly do úpadku, vnitrostátní právní řád pojišťovnám možnost k poskytnutí takové plné náhrady nedává, neboť pokud by tak pojišťovny činily, porušovaly by tím současně své povinnosti plynoucí ze zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vedlejší účastník Ústavnímu soudu dále vytýká, že tento nesprávně interpretuje rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, neboť tato rozhodnutí dle názoru vedlejšího účastníka plně přisvědčují jeho právnímu názoru, nikoli právní