IV.ÚS 2372/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2372/11 ze dne 3. 9. 2012 N 146/66 SbNU 219 Povinnost insolvenčního soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické (soudce zpravodaj) - ze dne 3. září 2012 sp. zn. IV. ÚS 2372/11 ve věci ústavní stížnosti 1. Astin Capital Management Limited, se sídlem v Londýně, 7-9 Swallow Street, Spojené království Velké Británie a Severního Irska; 2. MAPLE LEAF MACRO VOLATILITY MASTER FUND, se sídlem v George Townu, Mary Street, Grand Cayman, Kajmanské ostrovy; 3. Unicredit Bank A.G., se sídlem v Mnichově, Kardinal-Faulhaber-Straße 1, Spolková republika Německo; 4. CREDIT SUISSE SECURITIES (EUROPE) LIMITED, se sídlem v Londýně, One Cabot Square, Spojené království Velké Británie a Severního Irska; 5. Credit Industriel et Commercial S.A, se sídlem v Paříži, 6 Avenue de Provence, Francie, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011-B-69 o nepřiznání hlasovacího práva stěžovatelům na schůzi věřitelů v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi společnosti ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G., spojené s návrhy, aby Městský soud v Praze na nejbližší schůzi věřitelů rozhodl o hlasovacím právu stěžovatelů, na přednostní projednání věci a s eventuálním návrhem na zrušení první a druhé věty § 25 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení. I. Usneseními Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011-B-69 uvedenými na stranách 7, 10 a 11, jimiž nebylo přiznáno shora označeným věřitelům hlasovací právo, bylo zasaženo do jejich základních práv na ochranu majetku a na soudní ochranu vyplývajících z čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011-B-69 uvedená na stranách 7, 10 a 11, jimiž nebylo přiznáno shora označeným věřitelům hlasovací právo, se ruší. III. Ve zbytku se návrh odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") zrušení shora označených rozhodnutí Městského soudu v Praze. 2. Jak zjistil Ústavní soud z ústavní stížnosti a z insolvenčního spisu (dostupného na insolvenčním rejstříku portálu www.justice.cz), přihlásil stěžovatel č. 1 dne 17. 5. 2011 jako společný zástupce stěžovatelů (dále jen "společný zástupce") - vlastníků dluhopisů vydaných dlužníkem - do zahájeného insolvenčního řízení vedeného proti dlužníku, společnosti ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G., u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 6021/2011 společnou pohledávku ve výši 3 072 560 056,76 Kč, jež byla zapsaná do insolvenčního rejstříku pod č. P-7 a později navýšena na 3 074 141 975,20 Kč. Pohledávky vlastníků těchto dluhopisů přitom tvoří téměř 50 % všech přihlášených pohledávek v předmětném insolvenčním řízení týkajícím se dlužníka. Kromě společné přihlášky uplatnili jednotliví vlastníci dluhopisů rovněž své pohledávky z dluhopisů vůči dlužníkovi pod č. P-16 a P-54 až P-57, a to podmíněně pro případ, že dojde k zániku funkce společného zástupce, anebo nebude institut společného zástupce v insolvenčním řízení uznán. Insolvenční správce však pohledávky uvedené ve společné přihlášce i podmíněné pohledávky jednotlivých stěžovatelů popřel, jak stěžovatelé zjistili ze seznamu zveřejněného dne 1. 7. 2011 v insolvenčním rejstříku. V odůvodnění insolvenční správce uvedl, že přihlášení věřitelé, resp. jejich společný zástupce, nejsou věřiteli dlužníka, neboť předmětné dluhopisy jsou dle emisních podmínek vydány ve formě sběrného dluhopisu vyměnitelného za konečné dluhopisy. Tento sběrný dluhopis je uložen u společného depozitáře (CACEIS Bank Luxemburg), ten drží dluhopisy jménem zúčtovacích systémů a zúčtovací systémy zase drží dluhopisy jménem a na účet jednotlivých držitelů dluhopisů. Po dobu, co dluhopisy existují pouze ve formě sběrného dluhopisu, je za vlastníka dluhopisů považován podle odůvodnění insolvenčního správce pouze společný depozitář a držitelé dluhopisů nemají vůči dlužníkovi žádné přímé nároky. 3. Poté, co insolvenční správce popřel pohledávky stěžovatelů, doručil společný zástupce správci dne 7. 7. 2011 stanovisko lucemburské advokátní kanceláře Oostvogels Pfister Feyten k otázce, kdo jsou vlastníci dluhopisů, následně 12. 7. 2011 a 18. 7. 2011 byly jím správci předloženy další dokumenty týkající se nároků uplatňovaných ve společné přihlášce. Správci bylo mezitím předáno rovněž právní stanovisko další lucemburské advokátní kanceláře Loyens Loeff potvrzující oprávnění společného zástupce hájit zájmy vlastníků dluhopisů v insolvenčním řízení. Teprve na jednání prozatímního věřitelského výboru dne 13. 7. 2011 předložil správce žádost o schválení nákladů na obstarání stanoviska k předmětné otázce vlastnictví dluhopisů stěžovateli lucemburské advokátní kanceláře Noble & Scheidecker (dále též jen "N&S"), což ale bylo již v době, kdy správce předtím pohledávky stěžovatelů popřel. 4. Před schůzí věřitelů svolanou na 20. 7. 2011 stěžovatelé požádali přípisem ze dne 15. 7. 2011 insolvenční soud o přiznání hlasovacích práv z důvodu neoprávněnosti popření jejich pohledávek. Vzhledem k tomu, že se schůze věřitelů dne 20. 7. 2011 na přiznání hlasovacího práva společnému zástupci, resp. ostatním stěžovatelům neusnesla, obrátili se stěžovatelé s poukazem na právní argumentaci předanou dříve v přípisu ze dne 15. 7. 2011 insolvenčnímu soudu na tento soud o přiznání hlasovacích práv. Ústavní stížností napadenými usneseními obsaženými v protokolu ze schůze věřitelů však insolvenční soud na této schůzi rozhodl nepřiznat hlasovací práva ani společnému zástupci (až na zcela minimálních 44 807 hlasů) a ani jednotlivým stěžovatelům. Soud napadená rozhodnutí na schůzi věřitelů odůvodnil ústně a pouze tím, že odpovědnost za přezkum a popření pohledávky je zcela na insolvenčním správci. Stěžovatelům tak nebylo v důsledku napadených rozhodnutí insolvenčního soudu umožněno podílet se na dalším rozhodování o řešení úpadku dlužníka. II. 5. Proti napadeným usnesením a postupu insolvenčního soudu stěžovatelé předně namítají, že pokud insolvenční správce prakticky bez jakékoli právní argumentace popřel pohledávky stěžovatelů a stěžovatelé před schůzí věřitelů dne 20. 7. 2011 požádali insolvenční soud o přiznání hlasovacích práv z důvodu neoprávněnosti popření jejich pohledávek, měl se insolvenční soud jejich argumentací zabývat. Svá rozhodnutí však insolvenční soud prakticky neodůvodnil a vůbec se nezabýval důvodností popření pohledávek stěžovatelů insolvenčním správcem. Uvedl pouze, že ač se seznámil s materiály předloženými společným zástupcem za účelem podpory aktivní legitimace, obdržel od insolvenčního správce rovněž materiály zcela opačné, které naopak popírají legitimaci společného zástupce i stěžovatelů uplatňovat nároky vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení. Podle insolvenčního soudu pak tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že popření pohledávek stěžovatelů správcem bylo "zcela zřejmým excesem", na který by měl insolvenční soud reagovat přiznáním hlasovacích práv stěžovatelům podle § 51 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 6. Společný zástupce v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že insolvenční soud označil za hlavní materiál stanovisko lucemburské advokátní kanceláře Noble & Scheidecker předložené správcem, jež zpochybňuje legitimaci společného zástupce i vlastníků dluhopisů. Soud uvedl, že toto stanovisko bylo insolvenčnímu soudu předloženo před konáním přezkumného jednání a že z tohoto dokumentu vycházel při vynesení napadených usnesení. Již na předmětné schůzi věřitelů však společný zástupce k tomuto odůvodnění insolvenčního soudu zdůrazňoval, že uvedené stanovisko lucemburské advokátní kanceláře Noble & Scheidecker není možné přijmout jako zcela zásadní podklad pro popření pohledávek. Navíc správce měl podle společného zástupce uvedené stanovisko předložit insolvenčnímu soudu jen několik málo hodin před přezkumným jednáním schůze věřitelů, aniž by měli stěžovatelé možnost se s tímto podkladem na schůzi věřitelů seznámit a vyjádřit se k němu. Insolvenční soud při jednání pouze uvedl, že toto stanovisko bude zveřejněno v insolvenčním rejstříku bezprostředně po skončení schůze věřitelů. Ke zveřejnění tohoto stanoviska v insolvenčním rejstříku však došlo až 27. 7. 2011. Insolvenční soud tak dle př