IV.ÚS 2373/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2373/23 ze dne 21. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Petry Blechové, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem, sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4 - Krč, proti I. výroku v části týkající se nákladů řízení mezi účastníky a II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2023 č. j. 28 Co 202, 203/2020, 28 Co 76/2021-664, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Radka Blechy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení nákladových výroků v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti (v doplněném znění), přiložených listin a vlastní úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 31. 10. 2019 č. j. 9 C 294/2017-234, ve znění doplňujících usnesení, zrušil spoluvlastnictví stěžovatelky (žalobkyně) a vedlejšího účastníka (žalovaného) ke specifikovaným nemovitostem v katastrálním území S. (I. výrok), přikázal je do výlučného vlastnictví stěžovatelky (II. výrok), stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi vypořádací podíl ve výši 2 516 900 Kč předem do soudní úschovy a upravil její výplatu (III. výrok), včetně vrácení rozdílu stěžovatelce (V. výrok). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 248 993,80 Kč (IV. výrok). Doplňujícím usnesením ze dne 5. 3. 2020 č. j. 9 C 294/2017-259 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 10 000 Kč (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Usnesením ze dne 4. 1. 2021 č. j. 9 C 294/2017-356 obvodní soud doplnil, že vedlejší účastník je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 27 510 Kč (I. výrok), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 3. Proti rozsudku obvodního soudu (ve znění doplňujících usnesení) podali oba účastníci odvolání. Městský soud rozsudkem ze dne 16. 6. 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 rozsudek obvodního soudu v I. a II. výroku potvrdil. Ve III. výroku jej změnil jen tak, že výše vypořádacího podílu činí 2 301 530 Kč a ve IV. výroku tak, že vedlejší účastník je povinen na nákladech řízení mezi účastníky zaplatit částku ve výši 227 201,70 Kč (I. výrok). Dále odmítl odvolání vedlejšího účastníka proti výroku o povinnosti stěžovatelky zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby (II. výrok) a rozhodl, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech odvolacího řízení částku 64 759,20 Kč (III. výrok). 4. Proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 6. 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 podal vedlejší účastník ústavní stížnost, které Ústavní soud nálezem ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2081/21 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) vyhověl, když shledal, že bylo porušeno právo vedlejšího účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny a zrušil rozsudek městského soudu v I. výroku v části, ve které městský soud změnil výši nákladů, k jejichž úhradě byl vedlejší účastník zavázán, a III. výrok o nákladech odvolacího řízení. Ústavní soud odkázal na závěry nálezu ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20 a uvedl, že v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se upřednostní použití § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Kdyby chtěl městský soud přiznat jednomu z účastníků náhradu nákladů řízení a použít § 142 odst. 3 o. s. ř., musel by přesvědčivě vyložit důvody, které ho k tomu vedly. 5. Městský soud (vázán nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2081/21) rozhodl usnesením ze dne 21. 12. 2021 č. j. 28 Co 202,203/2020 a 28 Co 76/2021-559 znovu tak, že se rozsudek obvodního soudu ze dne 31. 10. 2019 č. j. 9 C 294/2017-234, ve znění doplňujících usnesení, ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky mění jen tak, že výše nákladů, které je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce, činí 227 201,70 Kč, jinak se v těchto výrocích potvrzuje (I. výrok). Dále určil, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech odvolacího řízení částku 75 733,90 Kč (II. výrok). Městský soud dospěl k závěru, že jsou dány konkrétní okolnosti odůvodňující postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a přiznal proto stěžovatelce náklady řízení před soudy obou stupňů. Měl za to, že chování vedlejšího účastníka je možné hodnotit jako zneužívání procesních práv ve smyslu prodlužování řízení a navyšování nákladů. V širších souvislostech pak vedlejší účastník jako menšinový vlastník užíval dlouhodobě bytovou jednotku nad rámec svého spoluvlastnického podílu, přičemž stěžovatelce neplatil ničeho a v osobní rovině se k ní choval jako k matce nezletilých dětí zcela nevhodně. 6. Proti nákladovým výrokům rozsudku městského soudu podal vedlejší účastník znovu ústavní stížnost, tu však Ústavní soud svým usnesením ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 536/22 odmítl, neboť dospěl k závěru, že městský soud své rozhodnutí ohledně použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tentokrát řádně a dostatečně odůvodnil. 7. Proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 6. 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391 podal vedlejší účastník proti části I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o výši vypořádacího podílu, dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl a rozsudkem ze dne 15. 3. 2023 č. j. 22 Cdo 801/2022-641 zrušil rozsudek městského soudu (ve všech jeho výrocích) a věc mu vrátil znovu k projednání. Nejvyšší soud měl za to, že se městský soud při posouzení výše vypořádacího podílu a rozhodné doby pro jeho určení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudku ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5180/2016), neboť při stanovení vypořádacího podílu vyšel z posudku, který byl zpracován před dvěma a více lety a nezohlednil zvýšení obvyklé ceny předmětných nemovitostí na realitním trhu. 8. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve znění doplňujících usnesení ve výrocích o věci samé, změnil výrok o uložení povinnosti stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi vypořádací podíl tak, že tento podíl činí 3 043 687 Kč, se splatností do 30 dnů od právní moci rozsudku, výroky o nákladech řízení mezi účastníky změnil jen tak, že výše nákladů, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, činí 227 201,70 Kč, jinak tyto výroky potvrdil a změnil výrok o nákladech státu tak, že stěžovatelka a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit na těchto nákladech každý částku 13 755 Kč (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení (II. výrok). Městský soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, provedl dokazování znaleckým posudkem znalce Ing. Vladimíra Svobody, který hodnotil předmětné nemovitosti ke dni 14. 6. 2023 částkou 9 131 059,50 Kč, a z této částky určil předmětný podíl vedlejšího účastníka. Ohledně nákladů řízení městský soud konstatoval, že stále platí okolnosti, které odůvodňovaly jeho dřívější postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., konkrétně obstrukční postup vedlejšího účastníka, zneužití jeho procesních práv prodlužováním řízení a navyšováním nákladů řízení, jakož i širší související okolnosti (k tomu odkázal na bod 15. odůvodnění usnesení městského soudu ze dne 21. 12. 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020,28 Co 76/2021-559). O náklady řízení státu se přičinili oba účastníci stejnou měrou, a proto rozhodl, že se na nich také budou podílet oba. Při rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení vyhodnotil, že žádný z účastníků nebyl plně úspěšný, a s ohledem na řízení, které má povahu iudicii duplicis, kdy je postavení žalobce i žalovaného totožné a jejich úspěch je částečný (stejný), přičemž v odvolacím řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti věci, které by výjimečně odůvodňovaly postup soudu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatelky 9. Ústavní stížnost stěžovatelky lze rozdělit na dvě části, v první stěžovatelka rekapituluje průběh řízení a připomíná, že měla ve věci plný úspěch (v tomto smyslu také doplnila svou ústavní stížnost o odkaz na separátní votum k nálezu Ústavního soudu sp